Monday, 30 March 2015

DUBAJ.. Když se sny plní

Včera byl velký den. Den D. Den Dubaj. Vstala jsem v šest ráno, abych stihla dojet do hotelu na snídani a pak se busem dopravit na nádraží. Spočítala jsem, že budu s různě dlouhýma prodlevama na cestě tak plus minus 4 hodiny. A chtěla jsem se dostat do Dubaje nejpozději kolem poledne, abych si tam toho co nejvíc prohlídla. Štěstí mi přálo a já stihla autobus akorát, jako kdyby tam čekal jen na mě. Sedačka super pohodlná, a hlavně WIFI! Kdo mě zná víc, tak ví, že jsem na wifi závislá J Jenže jsem seděla daleko od signálu, takže prd. Sledovala jsem cestu, prodřimovala, poslouchala písničky, užívala si to a vůbec mi nedocházelo, že se blížím k cíli, že si plním sen vidět Dubaj.

Atrakce číslo jedna se objevila těsně před branami Dubaje, když jsme projížděli kolem HROMADNÉ bouračky. Ty bláho, na krajnici se válelo snad tucet roztřískanejch aut, dokonce i nějaké to Ferrari J. Mrtvej tam snad nebyl nikdo, ale těch aut je škoda. Bus nás vysadil na kraji města, hned u stanice metra, takže jsem zajásala, že jde vše jak po másle, žádné komplikace a stress. Cíl byl jasný. Burj Khalifa, nejvyšší budova světa. Něco, co jsem dosud znala jsen z obrázků, se mělo stát skutečností. Nemohla jsem tomu uvěřit, že mě od mého snu dělí jen pár okamžiků.
V metru mají výborný bezpečnostní opatření – kolejistě je chráněné plexisklem, takže nikdo nemá šanci tam spadnout nebo skočit. To by měli zavést v Praze, kde sebevrazi padají pod vlak jako švestky. Další zvláštností je oddělený vagon pro ženy a muže, respektive první vagon je výhradně pro ženy, a když tam vleze chlap, tak cáluje dost mastnou pokutu J. Jo a metro jezdí venku, nikoli po zemí. To bylo super, protože se dalo koukat ven na město a první známá věc, kterou jsem viděla, byl Burj Al Arab – hotel ve tvaru plachetnice. Janina konečně v Dubaji J

A pak už jsem vystupovala. Z okna jsem přitom zírala na Burj Khalifu a srdíčko mi plesalo. Tý jo, ale než jsem se dostala k mrakodrapu, tak jsem strávila skoro dvě hodiny v Dubai Mallu, kterým se do té budovy vstupuje. To je obchoďák jak kráva. Teda snad jako deset krav dohromady. Ani s mapou jsem se tam nevyznala. První, k čemu jsem se dostala, byl podvodní svět, kam se platí nekřesťanské vstupné, ale jedna obrovské akvárium je přístupné i pro všechny ostatní návštěvníky, takže jsem spolu s dalšími desítkami lidí pozorovala žraloky a byla unešená. Uprostřed obchodního centra je to docela luxus představení J. Co jsem si nemohla nechat ujít byla pasáž Catwalk, kde jsou obchody těch nejznámějších světových návrhářů, jako Armani, Versace, apod. Ta pasáž je vyzdobená hodně luxusně, takže vše ladí k prezentované Haute Couture. Vzpomněla jsem si na Carrie Bradshaw, když jsem procházela kolem úžasný výlohy Manola Blahnika J.

Konečně jsem se ale dostala ke vstupu do Burj Khalify, jenže měli až do večera vyprodáno, tak jsem ostrouhala. Ale nevadí, podívám se sem jindy. Vyšla jsem z obchoďáku a přímo před vchodem mě ona nepřehlédnutelná Burj Khalifa praštila do očí. Jak velkolepá. Ocitla jsem se v samotném centru Dubaje, nemohla jsem už být Dubaji blíž. Kolem dokola bylo překrásné azurové jezírko s proslulou fontánou, která zrovna odpočívala, ale i tak jsem fotila o stošest a obcházelo tu nádheru okolo. A pak se stalo něco neuvěřitelnýho. Zničehonic bez nějakého varování začal hrát Thriller od Michaela Jacksona a pár vodních trysek začalo bublat. Ty bláho, představení fontány! Doslova mi spadla čelist, jak ohromný to bylo. Bylo to nepředstavitelný. Úplně mi vyhrkly slzy dojetí a brečela jsem jak želva. Jsem opravdu tady, jsem v Dubaji. A Dubaj naplno ukázala, proč ji celý svět leží u nohou. Tady je vidět, že když člověk opravdu chce a jde si za tím, tak se sny plní.

 
Chtěla jsem se dostat ještě k pobřeží a prohlídnout si hotel Atlantis a Palm Jumeiru, ale protože jsem nechala mapu doma, tak jsem pořádně nevěděla kudy tudy. Vedro a špatný boty udělaly svý a já po asi dvou hodinách to bloudění vzdala a vydala se domů. Pokud bych měla srovnat Dubaj s Abu Dhabi, tak bych asi dala přednost druhému Emirátu. Dubaj mi přišla taková prašná, nepřehledná, chaotická. Je tu snad ještě víc jeřábů než v Abu Dhabi, pořád se staví nové mrakodrapy. Nevím no. Jak jsem byla původně mírně zklamaná tím, že jsem získala práci v Abu Dhabi a ne v Dubaji, tak teď jsem vlastně i radši. Abu Dhabi je možná méně známé, ale je tady tolik věcí k vidění a prozkoumání a není to takový fake jako Dubaj. Hlavně tu není tolik Rusáků J.

No comments:

Post a Comment