Monday, 30 March 2015

Jak jde čas v Abu Dhabi

Jsem tu už skoro dva týdny a mně to přijde jako věčnost. Tolik se toho stalo. To je šílený, jak se vám během dvou týdnů dokáže život změnit o 180 stupňů. Události posledních dní jsou taky super. V sobotu jsme oslavovali Earth Hour, tedy něco jako vzdání holdu matce Zemi, kdy jsme večer měli participovat na úspoře elektrické energie. Smíchal se personál s hosty a vydali jsme se na hodinovou procházku po pláži jen za svitu baterek. To bylo senzační. Nechávala jsem si oplachovat nožky teplou mořskou vodou a sbírala mušle (po tmě). Svítil nám skoro jen měsíc a hvězdy. Romantikaaaa J

A dneska v práci šok. Z minuty na minutu, aniž by mě někdo předem informoval, mi sdělili, že jedu do nemocnice pro vakcínu a krevní testy. Haha, to byla dobrá sranda. Já, která mám panickej strach z injekcí jsem dostala hned dvě žihadla, ještě teď mě to bolí. Ale nejzajímavější byla bezesporu místnost, kde se snímaly biometrické údaje kvůli vystavení emirátské „občanky“. Za stolkem seděla Emiráťanka (konečně) v burce a skenovala otisky prstů. Nejdřív všechny najednou, pak každý zvlášť – na obou rukou, pak celou dlaň a ještě dokonce i bok dlaně. No mazec. Ještě mě vyfotila a naskenovala oči. Zírala jsem jak péro z gauče, k čemu tohle všechno potřebují. Ale na druhou stranu díky za to. Takhle je vše pod kontrolou a riziko terorismu je na minimu. Není divu, že je v týhle zemi tak bezpečno.
 
A po práci jsem se konečně dostala do HR oddělení a sdělila jsem jim, že bych ráda ve vilové vesničce předcvičovala tu zumbu. Takže to projde ještě schvalovacím procesem, ale je to na dobrý cestě. Juhůůůů, já mám radost. Já, jak si sama občas tancuju v posilovně, tak mě tam vidí hodně lidí a už spousta z nich se se mnou díky tomu dala do řeči. Je to strašně fajn. Vlastně všechen ten personál tady je hodně příjemnej. Dost lidí se usměje a začne si se mnou povídat prostě jen tak. Žasnu, kolik lidí mě zná jménem a jak radostně se ke mně hlásí. Já si jméno nepamatuju skoro žádné J. Já jsem vždycky celá nervní, když se přede mnou někdo rozzáří, jako kdyby viděl starého známého, a já ten obličej přitom vidím poprvé J. Tak jsem pokaždý v rozpacích, jestli jsem něco neprošvihla J.
No, co jsem tím chtěla říct. Že je mi tu moc dobře a jsem každej den překvapená něčím novým. Myslím, že k dokonalému štěstí mi tady chybí (kromě rodiny, kamarádů a kočičky) snad už jen pořádnej chlap J. Ale začínat si tu s nikým nic nechci. Všichni jsou stejně buď z Afriky nebo Asie a s nikým takovým svoji budoucnost nevidím. Takže než si znovu dobrovolně lámat srdce, to radši sama a bezbolestně.

 

No comments:

Post a Comment