Sunday, 15 March 2015

Jak jsem se dostala do Egypta (Egypt 1. díl)

Když je člověku dvacet, asi sotva přemýšlí o tom, zda všechno, co dělá, má nějaký smysl a význam. Pro jeho život a pro jeho budoucnost. Ale když je člověku osmadvacet, už by se možná slušelo, aby se to, co už má odžito, určitým způsobem projevilo na jeho rozhodovacích procesech. Což evidentně nebyl můj případ. S blížící se třicítkou jsem usoudila, že jsem si toho v životě ještě moc neužila a že sedět osm hodin denně v kanceláři, od pondělí do pátku, mi neuteče. Chtěla jsem víc sportovat a zhubnout, konečně se naučit pořádně anglicky a hlavně... Byla jsem zamilovaná :) Jak to všechno začalo..

Ecka jsem poznala na dovolené v Egyptě. On byl v hotelu zaměstnán jako animátor, já si přijela užít týden u moře s přítelem a se třemi kamarádkami. Když si to teď zpětně promítám, vlastně jsme spolu s Eckem za celý týden neprohodili ani slovo. Začala jsem ho registrovat až v druhé půlce dovolené, kdy mě párkrát pozval hrát volejbal. Začal se mi šíleně líbit, ten jeho styl, jeho úsměv, jeho hlas. S holkama jsme si dělaly srandu, že taková love story s animátorem by byla něčím jako Hříšným tancem :) Jenže žádná romantika se nekonala. Ačkoli jsme se párkrát pošťuchovali u bazénu a několikrát se na sebe usmáli, nic závažnějšího se mezi námi nestalo.

Když jsme poslední večer opouštěli diskotéku, měla jsem chuť za Eckem zajít a rozloučit se, třeba si i vyměnit kontakty, ale neudělala jsem to. Při čekání na autobus byly asi dvě hodiny ráno a já se takřka zoufale rozhlížela po hotelovém areálu, jestli se Ecko někde neobjeví. Nevím, co se to se mnou dělo, ale bylo mi mizerně. Představa, že už ho nikdy neuvidím, mi lámala srdce. Happyend se bohužel nekonal. Autobus nás odvezl na letiště a já zavřela oči a oddávala se snovým představám, jaké by to bylo úžasné, strávit s Eckem alespoň chvíli o samotě. Celý let domů mi bylo příšerně, nedokázala jsem myslet na nic jiného. Při představě, že se vracím do nudné šedi všedních dní – bez Ecka – se mi svírala  půlka chlopně. Druhá půlka se mi svírala z černého svědomí vůči mému příteli. Ten nahoře mi to vůbec nedělal snadné. A zamračená obloha s deštěm, která nás přivítala na rodné půdě, mi nálady nepřidala. Takto uběhly tři dny. A já si začala zvykat na představu, že Ecko do mého života patřit nebude. Že to bylo jen prázdninové okouzlení, které k létu neodmyslitelně patří.


Pokračování příště..

No comments:

Post a Comment