Friday, 27 March 2015

Pokračování Love Story z Egypta (Egypt 2. díl)


Než začnu pokračovat v povídání, jak jsem se dostala do Egypta, tak bych ráda uvedla na pravou míru, že všechny ty nehezký zvěsti o animátorech Egypťanech (ale i číšnících, plavčících...) jsou pravda a nic než čirá pravda. Chtěla bych varovat všechny holčiny, které by se chtěly stát animátorkou jen z toho důvodu, aby následovaly kluky svýho srdce. Je to zkušenost drsná, ponižující, smutná a hooodně bolestivá. Leckdy i fyzicky. Takže kdo bezmezně věří slibům o věrné lásce a sní o arabském princi a pohádce Tisíce a jedné noci, ať se rychle z tohoto snu probudí. Protože všechno tohle sladké snění se v téměř stoprocentech dříve či později mění v noční můru. Berte tenhle blog jako varování, než jako návod, jak se tam dostat. Ale teď už zpátky k tomu, jak jsem to všechno prožívala já..

…Zpátky do života mě vtáhl internetový zázrak Facebook, kde jsme si s Eckem velkou náhodou začali psát. Slovy nedokážu popsat, jak moc jsem byla šťastná, když přijal mou žádost o přátelství. Zprávy byly čím dál hezčí, čím dál důvěrnější a čím dál zamilovanější. A já začala být čím dál chladnější vůči svému příteli L. A co čert nechtěl, ta moje korespondence se jednou před přítelem zákonitě musela provalit. Následoval bolestivý rozchod pro oba, i přesto že moje srdce už se dávno nacházelo v Egyptě. V podstatě tam po té osudné dovolené zůstalo a čekalo, až se pro něj vrátím. Netrvalo dlouho a už jsem seděla v letadle do Alexandrie. Zatím jen na týden. Fuuu.. úplně se mi to teď při psaní článku vše vybavuje, jako by to bylo včera…

“Je to vlastně poprvé, co spolu s Eckem budeme mluvit tváří v tvář, ani jeden z nás nevíme, jestli si sedneme, ale moje srdce říká, že ano. Oba dva se smějeme tomu, že jsme si spolu vlastně nikdy nepovídali face to face a přesto jsme se do sebe bláznivě zamilovali. Je to tak zvláštní. Jsem nervózní. Bojím se, že mu nebudu moc rozumět, protože moje anglina je mizerná. Je to taky poprvé, co cestuji letadlem sama a k tomu ještě s přestupem. Láska hory přenáší. Mám strach, jestli na mě bude na letišti čekat, jak slíbil. Tolik obav se mi honí hlavou, ale těším se. Strašně moc…”

Ecko mě na letišti čekal a bylo to krásný. Usmál se na mě a když jsem prošla pasovou kontrolou, tak jsme se objali. Úžasně voněl.. Byla jsem překvapená, že to udělal, protože přece jenom Egypt je muslimská země a projevy vášně se tu netrpí. Pak mi můj Arabášek gentlemansky vzal kufr a mířili jsme na parkoviště, kde čekal jeho bratranec Tito s autem. Byla už noc, všude tma a já sama s de facto neznámými Egypťany. Nemohla jsem si být jistá, jestli se mnou nemají v plánu něco nekalýho. Ale čert to vem. Byla jsem tady a šťastná i vystresovaná zároveň. Tito nás dovezl “domů” a Ecko se mě ptal, jestli mi nevadí, když budeme v pokoji spolu. Samozřejmě že mi to nevadilo! Já byla naopak strašně ráda, že tam bude se mnou a nebudu se muset nervovat. Tolik jsem mu důvěřovala. Když jsem prvně mířila do sprchy, Ecko se ke mně přitočil a dal mi pusu na rty. Cítila jsem doslova a do písmene, jak se mi podlomily kolena. Tohle jsem ještě v životě nezažila. Rychle jsem se osprchovala a když jsem se vrátila do pokoje, Ecko si mě přitáhl k sobě, zhasnul a začal mě líbat. Nedokážu popsat slovy, co jsem v tu chvíli prožívala. To byla nekončící extáze, štěstí, vášeň, radost, splnění snu, láska..

A to nejkrásnější pokračovalo ráno, když jsme se probudili, Ecko se ke mně přitulil a popřál mi Happy Birthday, které jsem měla právě ten den J Spali jsme až do odpoledne a večer se chystali ven oslavit ty moje narozky. Já to ani nevyžadovala, ale Ecko na tom trval. Jak jsme projížděli městem, byla jsem jak u vytržení. Z Egypta jsem znala jen poušť a moře a teď jsem byla uprostřed velkoměsta, se spoustou světel, troubení, hluku a milionu lidí na ulicích. Zakotvili jsme v nějakém pubu, kam se místní chodí bavit. Byla tam spousta Egypťanek jen tak v tričku s krátkým rukávem, tančíci břišní tanec s cigaretou u huby. Byla jsem fakt překvapená, protože jsem čekala zahalené ženštiny a zírala na to všechno okolo. Ecko mi někam zmizel a já byla nervózní jak pes. Seděla jsem s jeho kamarády a zaraženě pozorovala dění a ten mumraj okolo sebe. A pak se zničehonic ztlumila světla, přestala hrát hudba a všichni – celá hospoda – začali zpívat Happy Birthday. Ecko přišel s nádherným dortem s marcipánovou chaloupkou na vrchu a já se v tu chvíli mohla propadnout studem, jak se všichni koukali jen na mě, zpívali a tleskali a chtěli po mně, ať rozkrojím dort. Ecko mi neustále nosil další a další lahvičky “limonády” ID vodka, a mně to moc chutnalo. Bohužel tak moc, že mě při odchodu z podniku div nemuseli podpírat J To nejhorší ale teprve přišlo, když se mi v autě cestou domů udělalo tak strašně zle, že jsem musela otevřit dveře doslova za jízdy, abych se nepozvracela Eckovi za krk. Bylo mi úplně jedno, kde v tu chvíli jsem, ale instinktivně jsem zamířila k nejbližšímu keříku a pohnojila ho J Až potom mi Ecko se smíchem vyprávěl, že jsem se rozhodla vystoupit z auta přímo před policejní stanicí, kde stáli v pozoru vojáci s kulometem (odehrálo se to jen pár týdnů po egyptské revoluci) a já jsem se zrovna tam rozhodla zvracet J Byly to bez debaty zatím ty nejzajímavější narozeniny mýho života.

Předchozí díl:

http://jana-full-time-traveller.blogspot.ae/2015/03/jak-jsem-se-dostala-do-egypta.html 

No comments:

Post a Comment