Thursday, 19 March 2015

Welcome to Abu Dhabi

Uff.. tak jsem v Abu Dhabi. Nějak tomu pořád nemůžu uvěřit. Nejsem tu ani 24 hodin, ale zážitků mám milion. A nervy. Mám už toho nacestováno poměrně dost, ale i tak jsem byla celou cestu (a ještě pořád jsem) dost nervní. V prvé řadě kvůli samotnému letu. Tomu, v čem jsme letěli z Prahy, se snad ani nedá říkat letadlo. Taková krabička prťavá. Dost se to i klepalo, takže jsem se v duchu loučila se životem. Taky co byste chtěli od Srbů, že? J V Bělehradu jsem měla na transfer JEN 50 minut, takže další nervy. Ale letiště to bylo malinký, takže jsem pak měla ještě relativně dost času. Spíš jsem se strachovala o svůj kufr, aby ho stihli přemístit z letadla do letadla. Přece jen už se mi párkrát zatoulal. Ale v pohodě. Užívala jsem si i to, že druhá část letu byla pod patronátem Etihad Airways, takže jsem si mohla vychutnat trošku „lepší“ servis než obvykle. Dostali jsme polštářek i deku, iPad na sledování filmů, výborný jídlo a ke konci letu ještě sladkost J

Po příletu do Abu Dhabi jsem čučela jak vyoraná myš. Konečně jsem na vlastní oči viděla Araby v těch bílých robách a Arafat šátkem na hlavě. Byli všude J Musela jsem nejprve jít na sken očí, což netrvalo snad ani 5 vteřin, dostala jsem razítko a mohla jít k pasové kontrole. Tam jsem si vystála asi půlhodinovou frontu a pak zamířila pro kufr a hurá ven. Divila jsem se, že jsem ho tam našla. V příletové hale už mě čekal Tul, indický manažer ubytování, který mě vezl do vilové vesničky. Ještě předtím mě ale povinně vyfotil s úžasným zlatým Ferrari vystaveným v hale a pak jsme se zastavili koupit mojí emirátskou SIM kartu. To byl zážitek. Je tu všechno přísně kontrolované, kvůli bezpečnosti – což začalo už tím skenováním očí. Tady při nákupu obyčejné simky mi naskenovali pas i vízum, projeli to čtečkou a sejmuli mi otisk prstu! Koukala jsem jako blázen. Tul mi pak říkal, že tady na tu bezpečnost opravdu dost dbají, že i dost často policie kontroluje lidi na ulicích a když se jim zdá, že člověk dělá něco podezřelýho, tak mu dají pokutu třeba 20 dirhamů. Mají prý nějaký čipy, který jsou propojený se satelitem J

 
Vilová vesnička je obrovská. Je tam obchůdek s potravinama, autobusová zastávka, posilovna, tenisové kurty a bazén. To vše volně k dispozici pro nás hotelové zaměstnance. Samozřejmě bydlí holky a kluci zvlášť, nesmíme se ani navštěvovat ve vilkách (jen s písemným povolením). Je tu i jedna společenská vila, kde je obří obrazovka – teď třeba probíhá nějaké mistrovství v kriketu, tak to tam jede od rána do večera J Je tam kulečník a hlavně free wifi J Můžeme mít internet i každá vila svůj vlastní, ale to se platí (rozpočítá se cena mezi počet lidí ve vile). Nechci moc utrácet, tak prozatím zkusím přežít s netem jen ve společenské vile. No v naší vile je 5 nebo 6 pokojů a já bydlím s holčinou ze Srí Lanky. Je fajná. Taková malá a tmavá J Ve vile je i kuchyňka i pračka, veškerý potřebný vybavení, včetně žehličky a obýváku s televizí. Po příjezdu jsem našla na posteli dáreček od hotelu, kde byla čokoláda, sušenka, voda, instatní nudle, toaleťák a takový ty malý šampony a sprcháče z hotelu. Levné, ale potěší J Pokoj je velikej, s klimatizací a každou chvíli se z klimošky vypustí květinový osvěžovač vzduchu J


 
No, přijela jsem v noci (je tu o 3h víc než v ČR), a byla jsem tak unavená, že jsem jen dala rychlou sprchu a padla za vlast. Spala jsem snad jedenáct hodin. Ráno jsem si vybalila a odpoledne vyrazila busem k hotelu a zpátky, abych si prohlídla město. Nic moc teda. Pár  mrakodrapů, jinak skoro nic. Všude jsou jeřáby a staví se, vypadá to, že chtějí co nejrychleji dohonit Dubaj v tý zástavbě. Ale co jsem chtěla ještě říct. Ten bus byl jen pro zaměstnance, takže jsem viděla, co tam pracuje za národnosti. Indie, Srí Lanka, Pákistán, Bělorusko, Srbsko, Filipíny.. I všude v obchodech pracují snad jen tito lidi. Araba jsem viděla snad jenom na letišti, což je docela zklamání. Všude jsou sice arabský nápisy, ale ti Emiráťani jsou kde?

K večeru jsem ještě jednou nasedla na bus a odjela do pár km vzdáleného obchodního centra Dalma Mall. Teda to byl obchoďák jak kráva. Milion obchodů – i těch, co najdeme u nás – jako Debenhams, H&M, Sephora.. Bylo zábavný vidět tyhle nápisy v arabštině J Hned jsem se tam přihlásila na wifi – samozřejmě zase složitý bezpečnostní kroky – musela jsem zadat svoje jméno, e-mail, zemi i telefonní číslo. A konečně jsem viděla ty emirátský paničky a pány. Bylo jich tam jak máku. To bylo hezký. Tak tady se asi budu seznamovat s těma bohatýma šejkama J Zaskočila jsem do Carrefouru koupit adaptér. Hned se na mě sesypalo asi 5 asistentů prodeje, aby mi poradili. Jinak sortiment vynikající, skoro vše, na co jsme zvyklí doma (jídlo, kosmetika..) – což z Egypta třeba vůbec neznám, tam mají hodně lokálního zboží. A našla jsem i knihu „Zoufalá v Dubaji“, tak přemýšlím, že zakoupím J



No a teď sedím na pokoji a píšu tenhle článek. Konečně slyším i svolávání k modlitbě, což miluju. Přemýšlím, že bych šla i do posilky ještě – začít shazovat nabraná kila. Tady to asi půjde rychle i bez posilovny. Jídlo sice máme třikrát denně, ale jen v hotelu. No a když budu mít volnej den nebo tak něco, tak se mi asi nebude chtít jezdit třikrát denně tam a zpátky jen kvůli jídlu (jedna cesta tam 45 minut). A vařit asi taky moc nebudu, protože nechci utrácet za jídlo J No uvidíme. Zítra a pozítří mám ještě volno, tak přemýšlím, co podniknu. Je tu už teď dost vedro, kolem 30 stupňů, tak sebou asi fláknu k bazénu.

Zatím pááá Vaše Janina

No comments:

Post a Comment