Monday, 27 April 2015

Abu Dhabi je jeden velikánskej splněnej SEN


WOW. Jak jinak popsat to, co se stalo za poslední čtyři dny tady. Fakt začínám věřit, že jsem se dostala do ráje. Protože to, co se tu děje, není skoro až normální. Takových náhod a překvapivých událostí v tak krátkém časovém úseku, to se neděje jen tak. V pátek jsem málem vyskočila radostí u oběda, protože si ke mně sám od sebe přisedl můj Jogín! Och, tak to byla pecka. Měla jsem neskutečnou radost. Moje romantické touhy se začaly zase probouzet. Rezignovala jsem na všechny ostatní potenciální nápadníky tady a začala se soustředit jen na Jogína. On je vážně senzační. Nejlepší bylo, že si k nám uprostřed jídla nečekaně přisedl sám velevážený ředitel hotelu a nezávazně s námi konverzoval, zatímco nás sledovala celá cafeterie J. Ale ustáli jsme to a dokonce se u toho žvance s říďou i zasmáli.

To nejlepší  na sklonku dne ale. V Kids Clubu jsem večer dodělávala nějakou práci, když nám zavolali ze SPA, že potřebují modela na masáž, zaučit novou terapistku. Hááááá a já samozřejmě souhlasila. Hodinová masáž zadáčo v superluxusním hotelovém SPA, tak to odmítne jen naprostej blázen. Všeho jsem nechala a letěla tam jako střelená. A masáž byla nepopsatelná. Všechny ty olejíčky, ručníky, jednorázové spodní prádlo, apod., to byla prostě pohádka. V tu chvíli jsem fakt začala věřit, že mě Bůh konečně přestal trestat a dopřává mi trochu těch luxusních vymožeností, za kterýma jsem sem přijela J.
 

Plavčický kurz je taky paráda. Je to šílená dřina, pokaždý mám pořádnou chuť s tím praštit, že tohle vůbec nemám zapotřebí, ale pak si říkám, že když už jsem došla tak daleko, tak to nevzdám. Nejsem lůzr. A neztrapním se tím, že přiznám, že to nezvládnu. Já to dám! Kluci jsou fantastický, pomáhají mi, vysvětlují, dost se nasmějeme. Takže to mě drží nad vodou. Pokaždý mě nejvíc nakopne to, když o mě kluci řeknou, že jsem silná a že na to mám.

Jsem strašně nadšená z avizované zumby. Hodně lidí se mě ptalo, kdy to přesně začíná, že se chystají přijít. Tak to mám hroznou radost, že mě chtějí přijít podpořít. Za to jim moc děkuju. To mě motivuje a strašně se těším lekce. Mám zařízenej i zvuk v posilovně, všechno klape jak na drátkách. Nemohlo to dopadnout líp. Škoda jen, že na první hodinu přišly jen dvě holčiny (zítra naběhnu do HR, aby posílili propagaci), ale užily jsme si to maximálně. Lilo z nás jak z konví, ale holky vydržely až do konce.

 
Ta euforie z toho všeho dění tady je nekonečná! Nevyhasnutelná a úúúžasná. Nemůžu tomu pořád věřit, že se mi děje takovejch fantastickejch věcí, jedna za druhou. Tak jak jsem si to vysnila, tak jak si to přeju. Co se děje? Co se stalo? Je fakt, že poslední dva roky byly pro mě víc než mizérie, zoufání a div ne přemýšlení o sebevraždě. Je to opravdu v životě tak, že jednou jsi dole jednou nahoře? Bojím se tomu uvěřit. Bojím se přijít o ten náhlý a nečekaný příval štěstí, kterým mě Abu Dhabi štědře zahrnuje. Ještě jednou velké WOW.

A to nejlepší nakonec. Neděle, volný den. Tak nějak podvědomě jsem tušila, že bude mít volno i Jogín, tak jsem mu v sobotu večer na WhatsApp poslala zprávu. A on to volno opravdu měl! Wow. A jak rychle a automaticky navrhl to, že můžeme něco podniknout spolu. Nevěřila jsem J. Navrhla jsem Ferrari World, kam jsem se chystala i sama, kdyby to s ním nevyšlo, ale on s mým návrhem souhlasil. Juhůůů. A jízda mohla začít. Dali jsme si sraz druhý den dopoledne, vzali tágo a pelášili za Formulema 1. Ten Ferrari World je jedním slovem FANTASTICKEJ. Je to v podstatě jedna velká Matějská, se spoustou atrakcí, horskejch drah, show, a samozřejmě červených formulí a aut Ferrari. Jogin je senzační. Tak galantní a pozornej, protáhl mě po všech atrakcích a pořád se ptal, jestli si to užívám a jestli je mi dobře. Takhle si představuju dokonalý první rande. Byla to senzace, i když oficiálně to první rande nebylo. Ale kdo ví, třeba to druhé „rande“ (bude-li nějaké) už bude oficiální J. Fakt jsem si to užila a on vypadal, že taky. Byli jsme na nejrychlejší horské dráze světa, jede to rychlostí 300 mil za hodinu a to teda byl masakr. Myslela jsem, že bude po mně, to byl přímej let do nebes toto. Ale senzace! Vyzkoušeli jsme si měnit kola u formule na čas, závodili jsme jako řidiči autíček, ... Strávili jsme tam spolu celej den. Budu se opakovat, ale bylo to super. Ty atrakce byly tak moderní, že jsem si nejednou připadala o minimálně dvacet let v budoucnosti, ta technika a vylepšováky simulátorů, projektorů a všech těch udělátek okolo. Neuvěřitelný. Jediný, co zamrzelo, byly ty šílený ceny v restauraci a v suvenýr shopu. Dát si vegetariánskej burger s hranolkama za cca 350,-, to už je donebevolající. Taková lichva. Ale bez suvenýrů pro maminu, která miluje F1, by to nešlo. Tak jsem koupila pár drobností a mám díru v peněžence. Ale je to „jednou za život“, tak proč ne. Abu Dhabi se musí užít plnými doušky J. Nejlepší bylo, že v tom obchodě byly i samotný cenovky vyrobený z pravýho zlata (samozřejmě ve vitríně), tož chápete, že ceny musely být vysoko J.



Dneska v pondělí mi HR vrátili pas s rezidentským emirátským vízem a dostala jsem i svou platební kartu s první výplatou. Tak zítra hupky dupky do obchoďáku, protože první výplata se má co? ROZFOFROVAT J. Koupím si asi něco u pana Nike a paní Pumy J. Přemýšlím, jestli  mám být šílená a jít si koupit do hračkářství obřího plyšového Mimoně za dva tácy, ale asi se budu držet při zemi. Koupím si to jako vánoční dárek pak někdy J. A málem bych zapomněla! V naší vesničce se narodila koťátka! Toulavejch koček tu máme milion a jedné z nich se narodily čtyři koťátka. Bože můj, ty jsou maličký. Musí jim být sotva pár dní. Takový uzlíčci to jsou. Pomazliiiiiiit. Ufff, tak takhle to tady chodí. Docela se bojím jít spát a probudit se do dalšího dne, protože další přísun překvapení a štěstí už asi nezvládnu J. Mějte se krásně, děti moje. A přijeďte za mnou, kdybyste měli pocit, že se k vám život obrací zády. Abu Dhabi je SEN.

 

No comments:

Post a Comment