Thursday, 9 April 2015

Day Off na pláži. Co chtít víc? :)


Dneska po deseti dnech práce v kuse konečně volný den. A byl přesně takový, jaký jsem si ho vysnila. Lenošení na pláži a večerní procházka po městě. Ráno jsem si dala budíka tak, abych stihla dojet do hotelu na snídani a pak už se dopravila dvojkou na veřejnou pláž, vzdálenou asi půl hoďky pěšky od hotelu. Na té hotelové být logicky nesmíme. Byl krásný den, i když to po ránu vypadalo spíš na další písečnou bouři, takže bych narychlo musela vymýšlet náhradní program, ale vyčasilo se. Vstupné na pláž s lehátkem a slunečníkem bylo dost mastné, ale což. Pláž to byla nádherná a já si to nechtěla nechat ničím zkazit. Zabrala jsem jedno z posledních míst v první řadě lehátek a první, s čím jsem se střetla, byli ČEŠI! Mazec. Mám já to ale štěstí (nebo smůlu?). Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, mám-li odhalit svou identitu, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat inkognito, být trošku za „svini“ a vyslechnout si, o čem si budou povídat J.

Voda byla na první dobrou zatím ještě chladná, ale koupat se dalo. Měla jsem s sebou i masku se šnorchlem, ale kromě pár obyčejných rybek nebylo k vidění vůbec nic. Šla jsem se radši projít po pláži a sbírala mušle. Teda tam jich bylo! A jedna hezčí než druhá. Nevěděla jsem, kterou vzít dřív. Z Egypta jsem byla vycvičená, že odtamtud se škeble vyvážet nesmějí, ale Emiráty s tím zřejmě problém nemají, takže domů přivezu těch mušlí obrovskej pytel. Písek byl nádherně hebký, voda azurová, jako v ráji. Ten Perský záliv má něco do sebe.




Abych nezapomněla. Máme tu duben a to znamená, že na našem ostrově Saadiyat začínají želvy klást do písku vajíčka. Juhůůůů. Jejich sezóna je od dubna do července a až přijde čas, tak nové malé želvičky polezou poprvé do vody. To bych strašně chtěla vidět. Těší se na to celý hotel, tak doufám, že se na nás usměje štěstí. Na pláži proto probíhají bezpečnostní opatření – lehátka se posouvají dozadu, dál od vody - a po setmění nebude smět na pláž vůbec nikdo (kromě securiťáků).

Odpoledne už byla pláž narvaná k prasknutí, lidí jako sraček doslova. Ale já si to užila. Relax, spánek, časopis.. ani jsem si nevšimla, jak rychle těch šest hodin uteklo. Kolegyně z Filipín byly včera dost překvapené, že hodlám strávit celý den na pláži. Vůbec nechápaly (nevěděly), jak je možné, že Česká republika nemá moře. Až když jsem jim to objasnila, tak jim docvaklo, proč ty české děti, potažmo Češi vůbec, tak rádi upřednostňují trávit den venku na písku a ne zavření v kids clubu J.

Když se ještě vrátím k tomu koupání – včera mě potkala další vzrušující událost J. Hráli jsme s dětma v bazénu volejbal a protože jsem s sebou neměla vlastní plavky, tak mi byly zapůjčeny plavky muslimské J. To bylo něco. „Tepláky“ a „mikina s kapucí“ z plavkového materiálu. Ale bylo to strašně příjemný na nošení a i praktický – nemusíte se mazat krémem na opalování J.

A večer jsem si to štrádovala městem, po promenádě, sluchátka v uších a bylo mi dobře. Několikrát jsem se už střetla s lidmi, co si na ulici zpívají se sluchátky nahlas a mě bylo tak fajn, že jsem si to střihla taky J A bylo to krásný, musím říct. Taková svoboda a relax. A to bych nebyla já, kdybych si trochu nevyrazila z kopýtka. Koupila jsem si emirátskou vlajku, abych si jí pak doma pověsila na zeď vedle egyptské a kyperské, aby mi připomínaly moje zahraniční eskapády a dobrodružství.

Viděla jsem svého prvního emirátského žebráka! No fakt, je to k nevíře, ale i v takhle bohatém státě se ne všichni mají královsky. Nevím, jestli to byl Emiráťan, nebo cizinec. Tady je nejhorší, že lidi tu dostávají zaplaceno podle toho, jaké jsou národnosti. Alespoň co jsem slyšela. Takže Indové a podobní příslušníci jsou automaticky na poslední příčce, zatímco třeba Britové jsou platově někde úplně jinde. Na druhou stranu Britové asi sotva půjdou pracovat do hotelu jako housekeeping nebo lifeguard. Takže takhle to tu chodí.

Dneska mi přišla kartička na zdravotní pojištění, takže už si oficiálně můžu „lámat nohy“, aniž bych pak v nemocnici cálovala majlant. Nejvíc se těším na emirátské ID (občanku), pak se konečně budu moci prohlašovat za rezidenta Spojených arabských Emirátů J. V obchodech mě automaticky považují za rezidenta už teď. Nabízejí mi zákaznické karty a podobný nesmysly. Je to příjemný, člověk se tu pak cítí opravdu jako doma a ne jako vetřelec. Těším se na tolik věcí tady. Jsem tu fakt moc spokojená a neskutečně si to užívám, co to jde. Nečekala jsem, že to bude tak príma J.

 

No comments:

Post a Comment