Saturday, 25 April 2015

Dovolená, která mění život (Egypt 7.díl)

Dlouho jsem nenapsala pokračování z Egypta. Ale posledním článkem moje story teprve začíná, abyste si nemysleli, že to skončilo tak pěkným happyendem J. Ale nejdřív je potřeba dovyprávět, co se zajímavého událo po oné noci osudné J.

Vrátila jsem se do svého pokoje jako pod vlivem opiátu. Vřela se ve mně zvláštní směsice pocitů – eufórie s radostí, zmatek okořeněný úžasem, s pořádnou špetkou štěstí a lásky. Vznášela jsem se v oblacích a s pocitem absolutního štěstí se sesunula do své postele. Ráno jsem vstala tak tak, abych stihla snídani, a potkala se tam s NÍM! Snažila jsem se nedat najevo, jak moc mě tu noc dostal, spíš jsem hrála hru holky nad věcí. A v tom jsem pokračovala po celý týden. Bavila jsem se s ostatníma animátorama, kteří byli fakt super, musím říct. Jak se starali a byli pozorní, to bylo vážně báječný. Připadalo mi, že je znám roky, jak jsme si spolu automaticky povídali o všem, smáli se spolu, dělali kraviny. Všichni do jednoho si se mnou povídali, „balili mě“, starali se o mě, když jsem byla zrovna někde sama bez holek, prostě jsem si připadala tak úžasně, tak ceněná, opečovávaná, a když to přeženu, tak „milovaná.“ Okamžitě mě vzali „do rodiny“ a pasovali mě na svou sestru. A právě tam a tehdá byl vyřčen ten osudový návrh, který mi změnil život o 180 stupňů. „Chceš s náma pracovat jako animátorka?“ Tak to byla výzva. Už jsem o tom přemýšlela dřív, když to po mě chtěl před rokem Ecko. Ale tehdy jsem dostudovávala poslední ročník vejšky a nemohla vycestovat. To bylo ale teď pasé. Byla jsem volná.

Mezitím se Ecko stihl všem pochlubit, že já patřím jemu, takže tím ostatní  vlastně varoval, ať si na mě nic nedovolují. Nevím, jestli jsem byla ráda nebo ne. Takhle si mě přivlastnit, když v tu dobu byl stále ještě oficiálně s tou jinou slečnou, za kterou mě tenkrát vyměnil. A co víc, bavil se i s ostatníma holkama v hotelu (což mi hooodně vadilo, ale na jeho obranu musím říct, že jim bylo jen něco kolem 15, 16ti), takže jeho právo na mou osobu nebylo vůbec aktuální. Já se chovala jakoby nic, bavila jsem se s ostatníma a bylo mi fajn. Jednou se mnou na diskotéce seděl jeden z animátorů J. a smál se, že se ke mně nesmí moc přibližovat, jinak mu Ecko dá přes hubu. Takže takhle byly karty vrženy. Ale i přes tohle všechno si mě Ecko nevšímal tak bezvýhradně, jako totéž požadoval po mně. Byly chvíle, kdy mi třeba v noci tolik chyběl, že jsem plakala na schodech a utěšoval mě tam další z animátorů D. Na druhou stranu jsem se vznášela štěstím, když mě Ecko na diskotéce vyzval k ploužáku (před propichujícími zraky těch puberťaček), nebo když jsem dostala do rukou klíč od pokoje a plížila se potají hotelem, abych našla pokoj a nenápadně se tam vetřela. Vidět nás security, Ecko letí z hotelu.

To bychom nebyli my, kdyby se mezi námi nestala dramatická událost J. Moc jsem nepochopila, když jsem na diskotéce tancovala s ostatníma, a přiopilá jsem vlepila mladičkému animátorovi A. pusu na tvář, proč se Ecko urazil. Nemluvil se mnou kvůli tomu dva dny. Pro mě to byla uzavřená událost, sesterská hubička mladšímu bráškovi a Ecko z toho udělal takovej tyjátr. Dramatik. Schválně jsem se kolem něho motala a ignorovala ho, jako to on dělal mě. Ale lhostejné mu to očividně nebylo. Musela jsem se smát, když jsem se mu zjevila před očima uprostřed jeho lekce strečinku a jakoby nic jsem začala opakovat cviky jako všichni ostatní. To, jak Ecko znervózněl, byla výborná odplata J. Normálně bych tu jeho dětinskou urážlivost nechala být a vyčkala, až sám přileze, ale nastal už poslední večer před naším odjezdem domů. Navíc byla v plánu disko akce v jiném hotelu, takže jsme spolu museli začít zase komunikovat. Seděli jsme u bazénu při západu slunce a vysvětlovali si, co se stalo, proč se to stalo a jak chceme, aby to pokračovalo. Bylo to hodně očišťující, dost jsme si toho vyjasnili a pak se oba před večeří rozloučili ve smíru. Řekla jsem Eckovi, že to je moje poslední noc v hotelu, a on odpověděl, že to ví. Že to zařídí. Těšila jsem se strašně moc.

Ve stanovenou hodinu jsem se dostavila před hotel, odkud nás měl bus odvézt do nedaleké diskotéky. Jeli všichni animátoři, já, pár postarších Anglánek a (bohužel) i ty holky, kterým se Ecko průběžně v týdnu věnoval. Ale prim jsem tenhle večer hrála já. Jak nás autobus vysadil na místě, vzal mě Ecko za ruku a procházeli jsme se chvilku sami po opuštěném městečku. Jaj, jak moc jsem v tu chvíli byla šťastná. I když jsme se vrátili mezi ostatní, tak Ecko se zdržoval poblíž mě. Chtěl mě vytáhnout tancovat, ale já se mu vyškubla a on se urazil, otočil se a odešel k těm patnáctkám. Až na něho museli ostatní animátoři zařvat, aby se vzpamatoval. Já ho nechala dejchat a sedla jsem si ke klukům, kde jsme probírali to, kdy bych mohla přijet a začít s nimi pracovat. Začalo to získávat reálné obrysy. Táhlo mě to za Eckem, čas se krátil a já jsem z toho chtěla vyždímat co nejvíc. Objali jsme se na usmířenou a já byla šťastná. I po návratu do hotelu, kdy jsme si (tentokrát naposledy) předávali klíč z ruky do ruky.

Poslední den před naším odjezdem domů jsme spolu sedli do opuštěného shisha stanu. Ecko se ze mě snažil vytáhnout, proč jsem tak odtažitá, proč mu nevěřím. Že on přece není špatný člověk. Nevěděla jsem, co na to říct. Po tom všem, co si navymýšlel a jak mě zradil. Každopádně zůstal se mnou a kamarádkama celou dobu do příjezdu našeho autobusu. Než jsem nastoupila, políbil mě na rty (což v našem autobusu nevím proč vzbudilo rozruch a pobouření. Možná závist? J). Sledovala jsem ubíhající pouštní krajinu a věděla, že neodlétám na dlouho.

 Předchozí díl:

No comments:

Post a Comment