Tuesday, 14 April 2015

Moje jízda v Abu-Dhabi-Duuu

Totálně vyflusaná sedím ve společenské vile (volně přeloženo ze Social Villa, tudíž bych ji správně měla nazývat „sociální vila“, což by i odpovídalo, protože se tu scházíme my socky, které nechceme platit za internet u sebe doma J) a píšu tenhle článek. Právě jsem se vrátila z lekce jógy, kterou jsem jako první hodinu měla od hotelu zadarmo. Ty bláho, to byl záhul. Nečekala jsem, že to bude tak náročný na pocení J. Ale bylo to super si užít ten pocit, že se účastním cvičení v pětihvězdičkovém luxusním hotelu, v nádherném zázemí a co víc, spolu s ostatními lidmi, kteří za tuhle lekci platí nekřesťanskou sumu. A při odchodu mi ještě řekli, že pro staff jsou lekce jen za symbolických 25 dirhamů, což je fajná cena. Asi popřemýšlím o nějakých těch návštěvách. Když už jsme u toho cvičení, tak moje žádost o vedení lekcí zumby je na mrtvém bodě, protože holčina, která to měla na starosti, dala výpověď a já teď musím jít za někým jiným a předložit mu ten návrh znovu. To jen abyste věděli J.



A aby toho pohybu nebylo málo, tak jsme dostali nabídku udělat si plavčický kurz. Juhůůůů bude ze mně „Mič Bjůkenen“ z Baywatch. Jen doufám, že vím, co dělám. Budu muset vstávat ve 4 ráno, abych byla od šesti připravená běhat dlouhý štreky po pláži a přeplavat celej Perskej záliv J. Vlastně ani nevím, k čemu mi to pořádně bude, protože se jako lifeguard v budoucnu živit nehodlám J. Ale tak když už jsem v tom Abu Dhabi, a je tu ta možnost, tak proč toho nevyužít, že? Kdo ví, kdy se mi to bude hodit. James Bond taky ovládá všechno J. A jen tak mimochodem. Ten „můj“ Filipínec do toho jde taky. To budou dva týdny plný trapasů J.

Musím ještě projít kurzem první pomoci (to mě čeká v květnu), abych mohla hlídat zbohatlický děcka za těžký dirhamy. A pak visí ve vzduchu i další možnost, jak přijít k chechtákům, a to projít jazykovým testem ruštiny. Aby mi přidali k platu cca litr za „nadstandardní jazykovou výbavu“ J. Což by neměl být žádný extra problém, protože „ja gavarjů pa rúsky óčeň charašó“ J.

Kromě dneška byl fajnej den i včerejšek. Skončila jsem v práci už ve tři odpo, takže jsem si udělala takový mini výlet do města. Nechala jsem se odvézt busem do přístavu, kde začíná osmikilometrová promenáda Corniche a víceméně celou jsem ji prošlápla (k mému neštěstí bohužel v žabkách, což moje chodidla dnes hodně cítí). Sluchátka v uších, sem tam nějaké to békání, pozorování kolemjdoucích a krabička borůvek. Co víc chtít?

No a abych tenhle článek ukončila nějak romanticky J. Filipínec zůstává pasé, tam to vypadá jen na přátelství a Nigérijec slíbil, že mě vezme ven v pátek. Ha, to jsem zvědavá, jak se vytáhne. Pořád mi píše, že jsem jeho anděl a požehnání. Až mu řeknu, že s ním nic mít nechci, tak mu asi klesne čelist J. Já stejně pořád nemůžu zapomenout na jednoho pána z Kypru, který mi tam loni učaroval. Ten mou mysl okupuje v pravidelných intenzivních intervalech. Ale o tom až někdy příště.

Užívejte života, děcka J

No comments:

Post a Comment