Sunday, 12 April 2015

Moje láska umírá (Egypt 5. díl)

Chvíle odloučení byly nekonečné. Byli jsme v kontaktu pořád, vyměňovali jsme si krásné zprávy, ale být každý zvlášť, to nebylo ono. Nicméně týdny ubíhaly a věci se začaly měnit. Dva měsíce od mého návratu z Alexandrie se Ecko začal ozývat méně častěji, nechtěl mě mít uvedenou na facebooku jako přítelkyni, ani mě psychicky nepodporoval, když jsem měla těsně před státnicema. Až mi po dalších několika týdnech napsal, že onemocněl leukémií a umírá. Jeho jedinou nadějí byla léčba v nemocnici, jenže den ve špitálu stál sto dolarů.. Nepřímo mi tak naznačoval, abych mu poslala peníze. Žádné jsem neměla (ještě pořád jsem splácela tu náhradní letenku z Alexandrie) a i kdyby ano, ani tak bych mu nic neposlala. Tak blbá jsem nebyla. Byla jsem ale dostatečně hloupá, abych mu ty jeho povídačky o umírání, kterých jsem později v Egyptě slyšela spousty a spousty, bohužel uvěřila. Z jeho strany to nebylo nic jiného než snaha ze mě vymámit „sociální příspěvky“ na jeho zábavu. Věděl, že mě má omotanou kolem prstu a zkoušel, jestli se nechytnu. Mě tehdy vůbec nenapadlo, že by mohl lhát. Ta jeho zpráva mě dost zasáhla, probrečela jsem dny i týdny, než jsem z jeho facebooku pochopila, že v žádné nemocnici není, ani mu nevypadaly vlasy po chemoterapii, ale že je zpátky v hotelu jako animátor. Měla jsem takový vztek. On si mi ještě troufal posílat zprávy typu: „Až se uzdravím, tak se vezmeme“ a podobné žvásty. Byla to rána pod pás, hra na city. Prachsprostá manipulace. Když jsem mu tohle všechno vmetla do tváře, přestal se mi ozývat a zablokoval si kontakty, kde se dalo. O pár týdnů později jsem byla informována, že si našel dokonce jinou slečnu.

Horší už to pro mě být nemohlo. Věděla jsem kde je, co dělá a s kým. Ale nemohla jsem ho nijak kontaktovat. Chtěla jsem ho seřvat i odprosit zároveň. Toužila jsem po vysvětlení proč najednou ten obrat, když jsme si toho tolik slíbili a plánovali si společnou budoucnost. Stalo se ze mě chodící tělo bez duše, hromádka neštěstí a slzavé údolí zároveň. Na facebooku se ze mě stal stalker, když jsem pravidelně projížděla profily všech jeho přátel, jestli náhodou někdo nezveřejnil nějaké jeho fotky, neokomentoval statusy, apod. Byla to šílená doba. Nejhůř mi bylo, když jsem se dozvěděla, že ona nová „přítelkyně“ je právě na cestě do Egypta. Ty chvíle, kdy jsem si představovala, jako jsou „právě teď“ spolu, byly dost masochistické, bolavé a srdcervoucí. Nechci už to nikdy zažít.

Nicméně, i když jsem měla dobojováno, bitva prohraná, rozhodla jsem se k poslednímu kroku. Buď anebo.  Přijet za ním, neohlášeně, bez jeho vědomí, a prostě se mu zjevit před očima. Tváří v tvář čekat na jeho reakci. Neměla jsem co víc ztratit. Byla jsem odhodlaná tnout do živého a rozseknout tuhle story jednou provždy. O pár týdnů později už jsem s dvěma kamarádkami seděla v letadle..

PS: Chci znovu zopakovat, že tímhle blogem bych ráda varovala všechny slečny, které se nacházejí, či mohou nacházet v obdobných situacích jako jsem se tehdy ocitla já. NIKDY nevěřte Egypťanovi z turistických resortů. Ať by vám sliboval lásku až za hrob, odvolával se přitom na rodinu a na Korán, klečel u nohou a navlékal snubní prsten. Pro ně je to všechno jen povyražení, zábava a bezplatný sex. Holky z Evropy jsou automaticky považovány za kurvy. Omlouvám se za drsné výrazy, ale bohužel je to tak. Budu o tom všem podrobně psát v dalších pokračováních z Egypta.
Předchozí díl:

http://jana-full-time-traveller.blogspot.ae/2015/04/bye-bye-alexandria-egypt-4-dil.html
 

3 comments:

  1. to je hajzl :D :D nicméně to začíná mít zajímavý obrátky, takže čekám, že v dalším článku ho minimálně zfackuješ.! :D Miluju tvoje psaní <3

    ReplyDelete
    Replies
    1. Haha, to má ještě hoooodně dlouhý vývoj. A můžu slíbit i trošku té krve. Ale to ještě neprozradím :) Ale děkuju za pochvalu x

      Delete
    2. Byla jsem na seznamce, kde jsem se seznámila i s Lukášem, ale byl asi až 10. Už jsem chtěla končit, nebavilo mě to a můj průzkum, co trh nabízí za volné hochy vycházel hodně v mínusových bodech. Některé případy stály za to. Třeba jeden Egypťan, se kterým jsem si psala. Zpátky z Anglie, někdo mi rozumí anglicky, hurá. Naštěstí mi přišlo na něm něco divného. Pořád povídal - manželka umřela při porodu, tady zůstat nemůže, ale ať jdu s ním, že si mě vezme a že budeme mít spoustu dětí. Oni to jsou takoví trochu pohádkáři. Krásně vypráví a všichni okolo, včetně jeho samotného se v tom ztrácí, v hlavě si říkáte, to nemůže být pravda. Je to pravda nebo kecá? A on povídá a povídá, krásně se to poslouchá, ale nepřijde vám to pravděpodobný. Když jsem mu na druhém rande řekla, že bych asi přeci jen asi českého manžela, se kterým budu mít české děti, okamžitě obrátil, zchladnul, seřval mě a za chvíli, že už musí jít. Po nějakém čase jsem ho potkala na Míráku, kde jsme měli první rande, asi číhal na další oběť. Doufám, že oběť nenaletěla. Holky, držte se a nevěřte chlapům, kteří vám na prvním rande žádají o ruku. Ono se to krásně poslouchá, jak jste krásná a jak by s vámi chtěl mít děti a bla, bla bla. No, nebudu to tady plnit. Pohádkářům se vyhýbejte. Když jsem nad tím pak přemýšlela, myslela jsem, že kdybych s ním šla, že by mě třeba prodal nebo tak, ale levný sex z Evropy je taky možná varianta.

      Delete