Thursday, 23 April 2015

Nudíte se? Přijeďte do Abu Dhabi :)


Vytíženost minulého týdne se přenesla i do týdne současného. Teď večer mám konečně větší chvilku volna, kdy nic nemusím, nemám nic na programu a můžu konečně sepsat pár řádků o tom, co se událo. A že toho není málo. Jak jsem minule slíbila, tak jsem udělala. Pondělí, nový týden, nové zážitky. A den začal úžasně. Na poradě jsem byla před nastoupenou jednotkou vychválena do nebes, že jsem nejaktivnější a nejproduktivnější a byla jsem ostatním dána za příklad. Nic snad nemohlo potěšit víc v tu chvíli. Že prý takhle se projevuje to, kdo je opravdu oddaný své práci a kdo to dělá rád J.

Pondělí bylo také dnem, kdy s velkou pompou odstartoval onen zmiňovaný plavčický kurz. Už jsou za náma v tuhle chvíli 4 dny a musím říct, že to je teda dost masakr. Čekala jsem, že to bude náročný, takže překvapená nejsem. Ale pokaždý jsem tak vyflusaná z toho všeho plavání a vytahování utopence z bazénu, že mám občas i chuť s tím praštit. Ale to mi hrdost nedovolí J. Vlastně je to občas i dost sranda, když nacvičujeme různý techniky zachraňování tonoucího. A mimochodem v kurzu je i ten pěknej indickej plavčík, tak je na co koukat J. Pochopitelně jsem zase jediná holka, ale kluci mi to vůbec neulehčujou, což jsem ráda. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Nejlepší je to pak po skončení tréninku, kdy se převlékám v šatně pro hosty a užívám si všechny ty pětihvězdičkový vymoženosti jako fén, hydratační krémy, gely, spreje atd. A kradu vzorky zubních past a žiletek, abych měla do zásoby J. A tohle všechno v pracovní době J.

První den nového týdne nemohl být završen jinak, než kolektivní společenskou aktivitou. Wakeboarding. Minule jsem psala, že nemám tucha, o čem tenhle sport pojednává. Teď už to vím. A je to dost mokré J. Stojíte (začátečníci klečí) na prkně a držíte se madla, které vás táhne po vodě. Kdo má balanc a sílu, dost si to užije. Ti ostatní se mnohokrát nedobrovolně vykoupou ve vodě. Což byl i můj případ. Po pár pokusech jsem byla tak odrovnaná, že jsem necítila ruce (a necítím je skoro ještě dnes – po celých třech dnech!). Poslední pokus už jsem doslova visela na onom madle, což musela být dost sranda, protože mě pak můj filipínský parťák se smíchem tituloval na Supermanku J. Ale udála se ještě jedna zajímavá událost v průběhu této aktivity. Poznala jsem tam našeho cvičitele jógy, který je z Indie. Je moc fajn a pohlednej J.

 

Úterý byl zase natřískanej den. Probudila jsem se ve stavu totální paralýzy, takhle mě celá Janča nebolela roky. To, jak zvládnu na kurzu plavat v bazénu, jsem si v to ráno nedokázala vůbec představit. Kromě fyzické neschopnosti mě ten den čekala ještě další jobovka. Dostala jsem telefonát z HR, že se mám odpoledne dostavit do recepce, kde se mnou budou rozprávět rusky v rámci testování mé jazykové vybavenosti. Tak to byla rána pod pás, protože jsem si sebou a svou ruštinou vůbec nebyla jistá. Chtěla jsem na ten testík teprve studovat o svém volnu, ale řekli mi, že to buď absolvuju hned, nebo vůbec. Bože můj. Dali mi nůž na krk, ale na ten pohovor jsem šla. Myslím, že to nakonec nebylo tak strašný, že jsem toho i dost kvákla, ale výsledek zatím neznám. Každopádně pocit mám uspokojivý.

A večer (konečně) tolik očekávané kino a film Rychle a zběsile 7. Těšíla jsem se skoro tři týdny. Hlavně proto, že se to částečně točilo v Abu Dhabi J. Jogín z Indie mi přes WhatsApp napsal, že taky půjde, tak jsme se tam nakonec sčuchli a sledovali film spolu. On byl fájn. Pořád mi něco o filmu vysvětloval a vůbec byl takovej pozornej a vnímavej. To se mi moc líbilo. Je to úplně něco jinýho, než to dotěrný naléhání Nigerijců, který mi už dost lezou krkem. Už jim vůbec nezvedám telefony, že já kráva jim to svoje číslo vůbec dávala. Fakt jsem neměla posledních pár dní chvilku nazbyt, na což jsem je předem upozorňovala, a pak se od nich akorát dočkám výčitek, že si na ně neudělám 5 minut čas. A najít na telefonu skoro dvacet zmeškanejch hovorů, i z jiných čísel, to je fakt to poslední, na co jsem zvědavá. Takže s Nigerijcema končím. Ať si jdou lovit na sex nějaký Rusky, ne mě.

Když jsem zavadilo o ten sex. Včera se stala událost! Měla jsem volno, tak jsem se procházela po promenádě, kde jsem si plánovala udělat soukromý piknik. Štrádovala jsem si to k nějakému pěknému travnatému místu ve stínu, nikde nikdo. A pak se přede mnou zjevil člověk, klekl na kolena a začal si rozepínat poklopec! OMG. Jak mě spatřil, tak na mě začal volat, jestli chci sex, dobrej sex. Já nevěřila vlastním uším. Dělala jsem, že ho nevidím, neslyším a šla jsem dál. Pak jsem ho slyšela vydávat steny a podobný kakofonický zvuky, no děs. A tohle se stalo za bílýho dne, uprostřed MUSLIMSKÉHO státu, na veřejném místě! Mám já tohle zapotřebí?

 

Každopádně piknik se konal. Našla jsem fajný místo pod stromem, vybalila ty svoje nakoupený potravinky a hladová se do toho pustila. Když v tom se kolem mě seběhla tlupa koček, bylo jich snad šest sedm. Kdo mě zná, tak ví, že já se pro kočky můžu rozkrájet, takže i když hladová jako pes, tak jsem se rozdělila o dost drahej sýr (to bylo jediný, co jsem jim kromě jahod, chleba a čokolády mohla nabídnout). A že jim to chutnalo. Tak jsem měla radost, že jsem udělala dobrej skutek, flákla jsem sebou jak široká tak dlouhá a dala si šlofíka. To byl úžasnej relax. I když docela krátkej, protože jsem spěchala domů. Večer byl v plánu bowling. A musím přiznat, že jsem šla jen kvůli jogínovi. Asi třikrát mi poslal zprávu, jestli půjdu. A já nemohla odmítnout. Ten člověk mě začíná zajímat J. Bowling byl fajnej, kazil to jen fakt, že se ho účastnila i naše ukrajinská spolubydlící, která zrovna ten den opustila po naší stížnosti náš pokoj, protože dělala rámus v noci J. Tak to bylo takový trapný, ale co. Měla jsem tam jinej objekt mého zájmu J. Jogín nějak nebyl ve svý kůži, aspoň jsem to tak cítila, tak jsem mu pak v noci psala zprávu, jak mu je a dopadlo to tak, že jsme si psali přes hodinu. To bylo krásný. On má tak nádhernej úsměv, musím říct J. Loučila jsem se s ním slovy „Dobrou noc, pane Jóga“ a on mi na to odpověděl „Sladké sny, paní Zumbo“ J.

Zumba je oficiálně na programu! Juch juch, pondělky budou patřit mě! Už to ví celej hotel, začínám být slavná J. Chystá se mě přijít podpořit celej můj Kids Club tým a čekám i delegaci z Athletic Clubu, který si mě budou měřit kritickým okem. Takže mám dost motivaci podat výkon na 300%. Docela jsem nervózní, ale dám to. Musím ještě dát do kupy zvuk, protože mi poskytly jen miniaturní repráky, což rozhodně nestačí, tak to je ještě v řešení. Jaj, to bude peklo J.

 

No, co bych Vám tak ještě napsala. Tyhle dny jsou fakt hektický. Jsem tu 5 týdnů a ještě jsem se pořádně nezastavila. Ale tak to mám ráda. Jen ať ten život tepe a pulzuje J. Takže jen takové díky Vám všem za to, že čtete moje články, že Vás to nenudí, ale baví, a že mi vyjadřujete podporu. To mě drží a stimuluje k dalším věcem a článkům. Hezký večer Vám!

No comments:

Post a Comment