Tuesday, 26 May 2015

Jak vypadá pracovní den animátora a jak pokračoval můj vztah s Eckem (Egypt 9. díl)


Po nekonečných třech týdnech opět pokračování egyptské story. A tentokrát spousta textu a hodně fotek :) Ač to byl v podstatě zlomový okamžik, v tuhle chvíli (po více než třech letech) si sotva vybavuju svůj první pracovní den jako animátorka J. V animačním týmu nás bylo šest. Tři Egypťani, Tunisan, Ukrajinka a já.
 
Asi bych měla začít tím, jak vypadá klasický pracovní den animátora. Ranní program otevírá Club Dance v deset hodin, následuje první sportovní aktivita – ranní rozcvička (strečink), hned poté šipky, Aqua Aerobic, Coctail Games a ranní program před oběděm uzavírá opět Club Dance. Hned ráno se dopředu stanoví, kdo bude vést jakou aktivitu a pak už všichni lítají po pláži a kolem bazénu a přemlouvají hosty k účasti J. Což je samo o sobě umění, vzhledem k mnoha faktorům - jazykové bariéře, lidské lenosti, vysoké teplotě, věku, zdravotním komplikacím a mnohým dalším okolnostem a výmluvám J. Kdo z animátorů zrovna nemá na programu žádnou aktivitu, má za úkol komunikovat s hosty, navazovat s nimi přátelství, prostě je zabavit tak, aby se v hotelu cítili jako doma. Musím říct, že ze začátku jsem byla dost ostýchavá (což jsem byla od přirody), nejen co se týče nejistoty v angličtině, ale i prostě proto, že jsem byla nová a nevěděla, o čem se s hosty bavit, jak s nimi mluvit. Ale zejména ke konci mého egyptského pobytu a pak i na Kypru jsem si tenhle kontakt s hosty vyloženě užívala nejvíc. Už jsem byla jistá v kramflecích, věděla jsem, co si můžu dovolit, a prostě jsem se hostů přestala bát. Jsou to jen lidi a tím, kdo byl nad věcí, jsem byla přece já. Koneckonců ono zase nebylo tak těžký s někým navázat konverzaci, protože téma hovoru se z devadesáti procent točilo jen okolo jedněch a týž stejných otázek. Jak jsem se dostala do Egypta, jak jsem tam dlouho, kde bydlím, kolik beru a jestli mám egyptského přítele J. Po obědě následovala buď volná hodina, nebo tréninky na večerní show (tance, scénky) a pak opět dvě hodiny sportovních aktivit a her u bazénu a na pláži. Následovaly dvě hodiny osobního volna, večeře a dvě hodiny kontaktu s hosty v lobby. Od půl desáté večer animační show a diskotéka. Takže pracovní doba končíila někdy kolem jedenácti večer.

Ale zpět k začátkům v Egyptě. Já jakožto naprostý nováček jsem absolvovala všechny aktivity, abych se co nejdřív naučila, jak tu kterou aktivitu vést a předcvičovat. A navíc jak to všechno udělat co nejzábavnější pro hosty a de facto i pro sebe. Ono to vypadá strašně jednoduše, jako že se animátor celé dny jen baví, hraje volejbal a tancuje a ještě je za to placený. A z velké části to tak opravdu bývá, ale ten job musí člověka bavit! Být animátor, to není jen práce, to je životní styl. A to si spousta lidí neuvědomuje. Za ty tři roky jsem viděla desítky animátorů, kteří byli hooodně překvapení z toho, že v hotelech taky panují určitá pravidla a že být animátor není o popíjení drinků na pool baru a kopání do míče na pláži, ale je to většinou dost dřina. Fyzická, ale i psychická. Jste daleko od domova, v cizí zemi, bez rodiny a přátel a většinou i bez krajanů, kteří mluví stejným jazykem. Pracujete šest dnů v týdnu a celý den se prakticky nezastavíte, protože máte na programu sportovní aktivity a tréninky tanečních vystoupení.

Ale to jsem hodně odbočila. Můj první pracovní den jako animátorka byl dost veselý, alespoň co si vybavuji. Byla půlka února, a už tehdy bylo přes den dost vedro, kolem 25 stupňů. Poslali mě ten den do Kids Clubu, kde jsem blbla s jedním osmiletým dost aktivním polským klučinou. Večer byla na programu Dance Show a trénink choreografií byl naplánován v pauze na oběd. Docela mi to šlo, ale i tak jsem si večer vystupovat samozřejmě ještě netroufla. Ale k mému nemalému překvapení mi pár minut před show dali kostým a řekli, že tancovat budu. Haha. Moje pozice byla naštěstí úplně vzadu, takže se moje přešlapy (doufám) trochu skryly, ale pak přišlo to, co byla doslova moje noční můra. Přišlápla jsem si sukni a ta ze mně spadla raz dva. Nevěděla jsem, jak reagovat, tak jsem nechala pracovat instinkt. Sukni jsem bleskurychle sbalila a uprostřed písničky utekla do backstage. Kluci se mi pak strašně smáli, ale co nadělám. To se stane aspoň jednou každému animátorovi J.
 
 
 

Když se zmíním o ubytování J. Nebyl to žádnej InterContinental, ale bylo to zadarmo, s koupelnou a klimatizací. Tak co si přát víc. Pamatuju si dost vtipnej moment, kdy jsem viděla Ecka prát. Trička a kalhoty nám sice prala hotelová Laundry, ale spodní prádlo jsme si museli prát sami. A protože jsme neměli pračku, tak to všechno muselo jít v ruce. Ecko se s praním rozhodně nepáral. Naházel všechnu špínu do vany, napustil vodu, celé to posypal Arielem a nechal tři hodiny louhovat. Aby pak vše promáchal, vyždímal a čisté (!) pověsil na sušák. Nevěřila jsem tomu, ale tahle metoda fakt zabírala. A po celou dobu v Egyptě jsem tento styl praní praktikovala. Za což jsem Eckovi dodnes vděčná J.

Ze začátku se ukázalo být problémem i připojení k internetu. Protože hotelovou wifi nám používat nepovolili a vlastní připojení bylo možné pouze přes modem. Složité zařizování. Zvlášť pokud jste bydleli v poušti. Takže jsem si půjčovala modem od kluků animátorů, což byl vždycky boj, protože online chtěli být samozřejmě všichni a pořád. Ale vyměňovala jsem si s nimi modem za svoje služby – třeba zašívání kostýmů, nebo žehlení triček J. Obecně jsem v hotelu byla jako holka dost populární, protože v Egyptě pracují v hotelech jen muži, takže po každé čerstvé ženské krvi hned pasou. Takže jsem byla obletovaná, tisíckrát denně zdravená a obdarovávaná. Což se mi líbilo nejvíc. Stánkaři mi hodně dávali dárky (naušnice, náramky, prstýnky), prostě proto, aby si mě naklonili. Dostávala jsem nabídky na potápění, jízdu na velbloudovi, masáže.. to vše zdarma. Připadala jsem si jako v ráji. (Dnes vím, že nic není zadarmo. Obzvlášt v Egyptě ne. Ale o tom až někdy jindy).
 
 
 
Co se týče mého vztahu s Eckem... Bylo to krásný, hleděl si mě. Ale stejně jsem žárlila, když se bavil s holkama v hotelu. Tancoval třeba s jednou dorostenkou na diskotéce a já tomu nechtěla přihlížet, tak jsem se sbalila a odešla spát. Ecko se mě pak ptal, jestli jsem naštvaná, což jsem popřela. Ale vycítil, že nejsem ok, protože když jsem byla v koupelně, tak mi nechal na posteli papírek se vzkazem „Sorry“ a malou umělou kytičku. Tak to bylo moc hezký. V hotelu jsme před hosty neříkali, že jsme pár, ale zaměstnanci to pochopitelně věděli. Dost jsme se s Eckem nasmáli, když jsem dostala z prádelny vyprané oblečení a na mojí igelitce bylo napsáno „Madam Ecko“ J. Vůbec jsme se spolu dost nasmáli. Když jsem mu třeba ostříhala (na jeho žádost) ty jeho kučery, tak mě proklínal, že jsem mu zničila vlasy a že mě zabije J. Ecko mi i hodně vyprávěl o sobě, své minulosti, dal mi i hodinovou přednášku o islámu a o muslimech. Mluvil tak zaníceně o andělech, nebi a peklu, že jsem měla co dělat, abych se nesmála. Ale u líčení story o satanech jsem se už neudržela a Ecko se skoro naštval, že mu nevěřím, a že mi říká čistou pravdu. Prý když se dvě hodiny v kuse koukáte do zrcadla, zjeví se vám satan. Jeho teta prý tímhle způsobem přišla o rozum. A jak onen satan vypadá? Je to vaše tvář obrácená vzhůru nohama. S Eckem jsme se pak na sebe zkusili podívat vzhůru nohama a ono to bylo skutečně dost strašidelný J. Já byla z těch jeho story kolikrát tak vyplesklá. Nejvíc mě dostalo, když jsme spolu leželi v posteli a Eckovi zazvonil telefon. Volal mu táta, že jeho strejda právě umřel na infarkt. Ecko chvíli ležel a nic neříkal a pak se na mě beze slova vrhnul a milovali jsme se J.

Ecko mi vyprávěl i všechno o svých bývalých holkách, co všechno s nima dělal. Neříkal mi, že mě miluje, ale říkal, že mě má moc rád a že mě chce chránit. To bych ho samou láskou umačkala. Nejkrásnější to bylo, když jsem slavila narozeniny (už druhé v Egyptě). Měla jsem ten den volno, tak jsem vyrazila na nákupy do nejbližšího městečka, když v tom mi zapípla sms od Ecka. Psal, že mě nikdy neopustí  bude pořád se mnou, ať se stane cokoli. A že jsem jeho krásnej anděl. Tak to byl úžasnej dárek k narozeninám. Později jsem od něj dostala stříbrný řetízek s přívěskem a náramek. Jaj, jak já do něj byla zamilovaná.
 

Přihodily se nám samozřejmě i roztržky. Jeden stánkař o mě začal prohlašovat, že jsem lehká, protože za ním pořád chodím a povídám si s ním. Což logicky Ecka dost naštvalo. Zakázal mi se k tomu člověku přiblížit, jinak prý odejde a už ho nikdy neuvidím. Já samozřejmě netušila, která bije, ale to „usmiřování“ bylo nadpozemský J. Já měla pak druhý den volno, byla jsem na nákupech v Hurghadě, celý den pryč. A když jsem se vrátila, tak mi Ecko pověděl, žemu bylo beze mě strašně smutno a že netušil, že to takhle bude cítit. Láska moje xoxo.

Ale nebylo vše tak růžové, jak se zdálo. Ecko se dál bavil s holkama v hotelu (někdy až nad rámec), já to samozřejmě registrovala, ale co jsem mohla dělat. Byla jsem do něj tak řachnutá, že jsem mu to mlčky tolerovala. On si pořád stěžoval, že se mu hotel nelíbí, že jsou tam moc přísná pravidla a kontroly a že chce odejít. A já se samozřejmě bála, že odejde beze mě a nechá mě tam samotnou. On sice tvrdil, že mě neopustí a že se o mě postará, ale já mu nevěřila, protože mě v minulosti dost zklamal. Ale všichni mi opakovali, že beze mě Ecko neodjede. Že jakmile Egypťan začne s holkou sdílet pokoj, už je to vážné a hodně to znamená. Já hotel opouštět nechtěla, bylo mi tam dobře. Ale zůstat tam bez Ecka jsem si vůbec nedokázala představit. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se OBA stěhovali do hotelu, který byl od toho prvního vzdálený deset minut jízdy. Měli jsme tam být jen sami dva animátoři a  bohužel nám nedovolili  být spolu na pokoji...

Předchozí díl:

Odlétám na rok do Egypta (Egypt, 8. díl)
 

7 comments:

  1. This comment has been removed by the author.

    ReplyDelete
  2. Tak jsem právě dočetla všechny články na blogu, a protože mě to baví, chtěla bych se zeptat jestli třeba nemáš nějakou FB stránku, kde upozorňuješ na nové články, aby mi nic neuteklo :) Sice jsem z toho čtení úplně nepochopila, jak jsi se sem dostala a proč jsi si vybrala zrovna tohle (Abu Dhabi), ale zaujaly mě tvé články :) Já fandím každému, kdo vyjede někam do světa a jde si za svým :)

    ReplyDelete
  3. Ahoooj. Ja jsem to vlastne poradne nevysvětlila, jak a proc jsem se dostala do Abu Dhabi. Napravim to hned v dalsim clanku dnes nebo zitra. Zadnou fb stranku zatim nemam, ale začínám o tom uvazovat. Jinak moc dekuju za prizen xxx

    ReplyDelete
  4. Ahoj, máš naprosto úchvatné vypravování a příběhy. Klobouk dolů. Jen bych se chtěla zeptat na něco. Ty jako animátorka s přítelem animátorem, jak to máte skrz den? Vídáte se často nebo jsou i takové chvilky kdy "nevíš" koho právě balí, protože ty máš nějaký program stejně tak jako on? Mě by to zajímalo, jestli se dá takhle kluk animátor od svojí přítelkyně dennodenně ohlídat? To přeci nejde, aby ho ona měla 24 hodin pod kontrolou, kde je a co dělá vyjma večerního programu, kdy jsou na očích všichni. Moc děkuji za tvůj názor na tohle.

    Ale jinak bezkonkurenční články. Přečetla jsem to jedním dechem. Moc Pěkný!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Theresia :) moc dekuju za pochvalu :) to me vzdyck nakopne a potesi. A jestli se da animator uhlidat? :) haha prave proto pisu tyhle egPtske clanky, aby kazda takova holcina, kterou napadne jet za animatorem, byla varovana. Budu o vsem podrobne psat v pristich článcích a uz brzo dojde i na velky zvraty v mem vztahu :) tenhle blog je o tom, jak to chodi a ty probehy jsou z 99% na chlup stejne :) vydrz a dozvis se :)

      Delete
    2. Super :). Tak to už se moc těším. Nemyslím uhlídat ze strany návštěvníka hotelu, ale od přítelkyně a taky animátorky, co tam je s ním. Jestli ona ho může ohlídat od turistek. Já tedy nemám nabrnknutého egypťana, ale někoho z poněkud vzdálenější země. Je to kolumbijčan a dělá na Kapverdech. A ano máš pravdu sladké řečičky mají všichni do jednoho úplně totožné :D

      Delete
    3. Mám-li být upřímná, tak uhlídat se to absolutně nedá :)

      Delete