Wednesday, 17 June 2015

Ecko mě požádal o ruku (Egypt 10. díl)

Stěhování do jiného hotelu. Z Dreams Beach Resortu do Pensee Azur. Byla jsem z toho docela v šoku, protože jsem odjíždět fakt nechtěla a navíc mě dost děsilo, že v novém resortu budeme jen dva animátoři. Už jak jsme čekali na obří recepci, tak se mi chtělo brečet. Totálně novej život. Ecko vypadal úplně v pohodě, byl už zvyklej střídat hotely, ale já byla nováček a nebyla jsem si jistá v kramflecích, proto ten stres. Nejvíc mě mrzelo, že jsme opravdu nemohli být spolu na pokoji. Dostali jsme každý svou cimru pro hosty, což byla paráda. Pokoje byly úžasný a dokonce nám uklízel housekeeping, což v Dreams Beach nedělali. Vůbec bylo dost vylepšení, co se týče ubytování, jídla i relativní volnosti, ale přece jenom, pořád jsme byli jen dva. Řekli nám, že malej hotel víc animátorů nepotřebuje, ale ten resort byl obrovskej! Ubytovali jsme se odpoledne a večer už jsme se museli zapojit do pracovního procesu. Vítali jsme hosty v restauraci k večeři a potom, co dozpívala zpěvačka, jsme vzali skupinku hostů a odtáhli je do šíša stanu, spolu s generálním ředitelem a ještě pár barmany. Šichta skončila, tak bylo na čase se trochu pobavit. Generál se opil jak doga, celou dobu dělal srandičky, takže jsme si s Eckem řekli, že vypadá na príma chlápka a za pár dní za ním zajdeme s prosíkem, aby nás nechal hospodařit ve společném pokoji. V šíša stanu – typické arabské posezení na koberci s milionem polštářů a vodními dýmkami – jsme setrvali do dvou do rána. Já byla unavená jak pes a když mi Ecko oznámil, že takhle to budeme vést každý den, že to je naše pracovní povinnost, tak mi málem šlehlo. A spát budu kdy? Chtělo se mi fakt brečet. Hlavně později, když Ecko trávil noci ve stanu (díky bohu jsme tam nemuseli být tak dlouho do noci) a ráno pospával a mě nechal ráno pracovat samotnou. To mě na něm šíleně vytáčelo a milionkrát jsem mu to vyčítala. Já byla nováček a neuměla jsem z aktivit skoro nic. A Ecko místo, aby mi vše ukázal a naučil, tak mi oznámil, že s ním si taky nikdo nebral servítky a vše se naučil z youtubu. Bože můj. Takže já ve svých volných chvílích sledovala videa profesionálních cvičitelů aerobicu a jógy a učila se jednotlivé cviky a pozice. Což přinášelo své ovoce, protože lidem i managementu se to líbilo. Ale chyběl mi náš tým z Dreams Beach. Cítila jsem se v tom novém hotelu taková opuštěná, i přesto, že jsme s Eckem trávili každou noc spolu. Tajně samozřejmě. Ale přestože jsme si dávali bacha, aby nás nikdo nezahlédl, stejně Ecko tvrdil, že nás viděli security a že si musíme dávat větší pozor, jinak nás z hotelu vyrazí. Dokonce po nás chtěli svatební papíry, které jsme samozřejmě neměli. Nebyli jsme svoji. I když vzít se v Egyptě není absolutně žádný problém.



V Egyptě existují dva druhy sňatků. První, oficiální, v zemi uznávaný. K tomu, aby byla svatba mezi Egypťanem a Češkou (potažmo Evropankou) právoplatná, musí holka doložit spoustu dokladů a potvrzení, například to, že není momentálně vdaná, že je v zemi legálně na dlouhodobé vízum a taky potvrzení o jejím náboženském vyznání. Obřad se může konat pouze v Káhiře na ministerstvu zahraničí a je nutné stvrdit platnost dokumentů otisky prstů. Snad si to vše pamatuju správně J. A druhý typ sňatku je neoficiální, egyptské zákony ho neuznávají, v podstatě jde tedy jen o papír, jak „zlegalizovat“ sex. V Egyptě je samozřejmě sex před svatbou tabu, takže kdo chce souložit jaksi dřív, nezbývá mu než podstoupit tzv. Orfi sňatek. To se jen zajde k právníkovi, on opíše data z pasů obou novomanželů, oba to podepíší, zaplatí sto egyptských liber a je po všem. Romantika jako blázen J. A když se chce jeden z partnerů rozvést, stačí když ten dokument roztrhá. Šlus ende. Žádná práva, žádné povinnosti. Orfi sice stanovuje určité závazky vůči manželům a dětem, ale když ten papír egyptská vláda neuznává...
 
V hotelu bylo hodně Čechů, což bylo fajn, aspoň jsem si měla s kým povídat. Občas mě dostávaly ty jejich zapeklitý dotazy jako třeba kolik bere generální ředitel, kudy teče odpad, jak hotel odsoluje vodu, apod. Dokonce se mě někdo ptal, proč ti stánkaři prodávají sušený velbloudí hovna, no já z nich nemohla J. Ecko zase nemohl z gayů, kterých byl v tu dobu zrovna plný hotel. Minimálně čtyři pět párů v jednom termínu. Italové, Francouzi, i Češi. Viděl je se spolu líbat a měl z toho div ne životní trauma. No a já, jak jsem tam po hotelu lítala celý dny de facto sama, tak jsem neměla nouzi o nápadníky. Egypťani, Poláci, Češi.. ale já měla oči jen pro Ecka. Byla jsem do něj šíleně zamilovaná. A tím spíš, že jsme byli od sebe „pokojově odloučeni“ a tím spíš, že se na můj vkus až moc bavil s holkama, tím spíš jsem po něm víc a víc prahla. A to doslova, protože byl už duben a v Egyptě začínalo být šílený vedro. Ale co čert nechtěl. ECKO MĚ POŽÁDAL O RUKU! Řekl mi, že mě asi miluje, ale že o tom ještě musí přemýšlet. Že prý když mě vidí na diskotéce tancovat s jinýma klukama, tak žárlí. Ale že ještě čeká na svoje definitivní rozhodnutí. Ale i tak si mě chce vzít a mít se mnou děti. Haha.

Vzácná chvíle - Ecko předcvičuje Aqua Aerobic

Jak jsme se ale postupně zabydleli v novém domově, tak jsem začala pomalu ale jistě sundávat růžové brýle. Dost mě vytáčelo, že mě Ecko nechával přes den shánět lidi na aktivity samotnou. Celej den jsem byla na nohách a večer jsem bývala tak vyflusaná, že jsem byla ráda, když jsem se dostala do postele brzo. A Ecko mi vyčítal, že musím být vzhůru s hosty a že nemám co spát. Vlastně mi vyčítal úplně všechno. Nikdy mě za nic nepochválil a když jsem se ozvala, že mi jeho jednání vadí, tak se vždy naštval a nemluvil se mnou. Už jsem toho měla dost. Hodně mi vadilo i to, že jsme se v noci scházeli tajně. Já šla do jeho pokoje jako první, on setrvával v šíša stanu a vracel se kolem třetí čtvrtý hodiny ráno, kdy jsme se milovali. Já byla vždy k smrti unavená a musela jsem vstávat po osmé, zatímco on vyspával minimálně do oběda. Ani samotnej hotel mi to neusnadňoval, protože tam nebyly skoro žádný podmínky pro naši práci. Hudba musela být skoro pořád ztlumená nebo úplně vypnutá, neměli jsme žádný sportovní pomůcky ani kostýmy, a repráky pamatovaly snad druhou světovou válku. Ten ustavičnej boj se slepovanýma kabelama, netěsnící zásuvkou, atd. Málem mi jeblo. Rozhodla jsem se vrátit do Dreams Beach. SAMA!

No comments:

Post a Comment