Wednesday, 10 June 2015

Let's ZUMBA in Abu Dhabi


Deset pracovních dní v kuse bez volna. Ale bylo to snad nejkrásnějších deset dní, co jsem tady. Hlavně co se týče osobní sféry. Někoho jsem potkala a je mi s ním dobře. Jsme víc než jen kamarádi, ale jestli se to vyvine někam dál nebo ne, to neřeším. Já se budu opakovat, ale opravdu nemůžu uvěřit, že mi bůh sesílá tolik šťastných náhod a událostí v podstatě v jedné časové ose. Teď možná spoustu lidí naštvu a odradím, ale pod významem Bůh si představuji Alláha. Není to tak, že bych byla muslimkou nebo se rozhodla konvertovat k islámu. Nic takovýho. Je pravda, že k islámu mám hodně blízko, dost o něm vím, ale přihlásit se k tomuhle náboženství je velkej závazek. Já vlastně nejsem ani věřící, já věřím v osud. A možná, že právě Osud a Alláh jsou pro mě významově totožní. Teď jsem hodně zafilozofovala J. Je fakt, že když mi v Egyptě bylo opravdu hodně zle, když jsem byla psychicky na nejspodnějším a nejšpinavějším smradlavým dně, jaký si umím představit, tak pro mě myšlenka na Alláha byla tím, co mě drželo nad vodou. Pořád jsem si říkala, že jsem v JEHO zemi a ON mě přece nemůže trestat jen tak pro nic za nic. Že to je všechno jen zkouška, co vydržím a že mě nic z toho nezlomí. Když jsem v Egyptě obrazně procházela osobním peklem, hodně mi pomáhalo držet v rukou Korán a prostě v něco doufat. Věřit, že zase bude líp. Že je všechno to utrpení jen dočasné. A že co mě nezabije, to mě posílí. Chodila jsem do mešit s pokorou, jen tak se dívat, pozdravit, uctít. Což mi zůstalo do dneška. Kdekoli vidím mešítu, musím do ní vejít J. Tímhle psaním rozhodně nechci nikoho přesvědčovat o tom, jaký je islám super náboženství a nikoho nenabádám, aby o tom byť jen přemýšlel. Ne. Jen tím vyjadřuju, jak to mám já. Mám k tomu blízko, protože mi to kdysi dávalo naději. To je celé. Někdy, když je vám opravdu hodně smutno, záleží jen a pouze na tom, v něco věřit. Mít naději. Doufat. To byl můj případ.

Momentálně prožívám nejšťastnější dny svýho života, protože mi opravdu VŠECHNO vychází. Je to naprosto neuvěřitelný a nechápu to. Po tom očistci před více než rokem je to úžasná odměna. Každý den si říkám, že už mi ten pán nahoře seslal dost, že už to stačí, abych byla šťastná. Ale on mi toho sesílá čím dál víc. Například v pondělí, kdy mám pravidelné lekce zumby. Přišla spousta pro mě důležitých lidí, kteří buď tancovali se mnou, nebo se jen dívali a podporovali svou přítomností. To, že přišli KVŮLI MNĚ, to byl ten nejlepší pocit. Přišli pro to, aby mi udělali radost. To je přece úžasný! A co mi udělalo největší radost, že přišel sám supervisor atletickýho klubu a tančil s náma! Wow. A druhý den za mnou přišel s tím, že o mě mluvil s manažerem klubu a v nejbližší době mě vyšlou na Zumba kurz, abych mohla začít předcvičovat zumbu pro hotelové hosty! Za dost slušný pětihvězdičkový vedlejší příjem. Můj sen se stává skutečností. Nechci trčet jen v dětským koutku. Zatím to vypadá, že budu mít ošéfovaný 4 teritoria. Kids Club, Pool&Beach, Lifeguard a Athletic Club. Brzo budu pro hotel nepostradatelná J.

Serbia, Uganda, South Africa, Russia, Uzbekistan, Thailand, India, Phillipines, Czech Republic...

 
Když si jen vzpomenu, jak moc se mi sem do Abu Dhabi nechtělo. Pořád jsem hledala způsoby, jak se z toho vykroutit. A teď bych to nevyměnila ani za nic. V práci jsem maximálně happy. Mám respekt ostatních, kamarády, spousta lidí se evidentně cítí v mé přítomnosti dobře. Už po Bohu nemůžu chtít, aby mi seslal víc. A on to pořád dělá. Teď mi seslal toho človíčka, který pro mě začíná být důležitý. Byť se tomu z osobních bezpečnostních důvodů dost bráním. Nechci si zase natlouct. Beru si k srdci slova mé kamarádky, jejíž taktika proti zamilovanosti je vyhledat na tom druhém chyby a tím zůstat nohama na zemi. Docela to funguje J.

Nicméně byli jsme spolu v kině. San Adreas s Dwaynem Johnsonem. Bože můj, ten chlap je prostě hora masa! Jak je to možný? Asi jsem se do něj platonicky zbláznila. Takovej obr sympatickej. Film byl samozřejmě plnej absurdit, který popírají fyzický zákony, ale jako podívaná pro oko to bylo super. Co bylo hodně interesantní na kině, bylo to, že se tam motali snad jen samý Emiráťani. Takže chlapi v bílých róbách a ženský v černých J. A my dva jako jediný, který se vizuálně vymykali standardu. HaHa. Nejlepší byl moment, když se nám za krkem uprostřed filmu ozval řev mimina. WTF? Jak můžou ti Arabové vzít do kina kojence? Zážitek s Emiráťanama mám i z bazénu, kde jsme hráli volejbal ve vodě. Šest Arabů, můj filipínskej kolega a já. Oni mají tak černý a kudrnatý vlásky, že se jim na nich kapky vody lesknou jako diamanty J.

 
Tento týden jsem byla v bazénu pečená vařená, protože kolega, kterej má na starosti sportovní hry pro hosty, má dovolenou, tak zaskakuju já. A je to super. Přesně o tenhle post usiluju a doufám, že si o tom brzo promluvím s nadřízeným J. A ještě jedna velikánská novina. Moje lásky z pubertálních let Bon Jovi míří do Abu Dhabi! Sem k nám! To je senzace. Neumím spočítat, kolikrát si v autobusu pouštím jejich Always. Nejlepší love song ever. A teď bych je měla vidět live? Tady??? Nezáleží na tom, kolik stojí lístek. Jediným problémem je, že tu budou v době, kdy mám avizovanou měsíční dovolenou. Jak to vyřešit? Dilema dilema dilema...

Mějte se senzačně, děti moje. Příště napíšu o blížícím se ramadánu xxx

No comments:

Post a Comment