Friday, 5 June 2015

Dubaj: Arabkou na poloviční úvazek


Dubaj. Tohle slovo na mě pořád působí jako zaklínadlo. Stále nemůžu uvěřit, že tu opravdu jsem, v Emirátech, a že do Dubaje to mám pouhé dvě hodiny autobusem. Jak už jsem nedávno zmiňovala, dostali jsme jednorázově extra volný den navíc, takže jsem měla volnou kromě neděle i sobotu. Naplánovala jsem si výlet do Dubaje, s přenocováním v jednom z našich partnerských hotelů. Nocleh Bed & Breakfast vyšel na plus mínus dva tisíce, ale řekla jsem si, že pro jednou to obětuju a nechám se hýčkat. Ostatně tři roky pracuju v hotelech, obskakuju hosty a kromě pár nejlevnějších hostelů v Egyptě (což se nepočítá) jsem si za celou tu dobu nedopřála být sama za sebe hostem. Chtěla jsem se zapsat na recepci, dostat svůj pokoj, v klidu se nasnídat v hotelové restauraci a hlavně v tom hotelu přespat. Prostě si dovolit ten luxus zažít celý ten proces, jehož bývám dnes a denně svědkem, taky z druhé strany.
Dubaj je právě teď rozpálená jako výheň, horoucí peklo. Zrovna včera jsem četla na internetu, že tyto dny jsou rekordní co se týče zdejších teplot a právě SAE je momentálně nejteplejším místem světa. No potěš. Ale jako příprava na červenec a srpen je to výborný, aspoň budu vědět, co nás čeká za pařáky. Jela jsem do Dubaje hned ráno, takže jsem měla spoustu času předtím, než jsem se mohla zapsat v hotelu. Prošla jsem se po Dubai Marina, mezi mrakodrapy a po pláži a nechápala jsem, jak může v tomhle hicu někdo ležet na písku jen bez slunečníku. To fakt nešlo. Byla jsem venku půl hodiny a už jsem pelášila zpátky do klimatizovaného metra. Je tu taková vlhkost vzduchu, že sotva vylezete ven, OKAMŽITĚ vás orosí jen ten vodou nasycený vzduch a v dalším mžiku se začnete potit, takže do minuty jste durch mokrý. To trochu přeháním, ale není k tomu daleko J.
Jako ideálním řešením se tedy stal Dubai Mall, kde jsem se rozhodla zrealizovat svůj test. Oblékla jsem si černou abáju, na hlavu uvázala černý šátek, nalíčila se rudou rtěnkou a vyrazila po obchodech. Chtěla jsem otestovat, jestli se ke mně lidé budou chovat jinak, pokud jsem Arabka. Nikdo si mě neprohlížel, nikomu jsem nepřišla divná. Dokonce ani Arabky oblečené stejně jako já si mě podezřívavě nezkoumaly, prostě mě akceptovaly takovou, jakou jsem byla. Popravdě jsem se trochu styděla se jim podívat do očí, aby náhodou nepoznaly, že jsem jen „špion“, ale bylo to v pohodě. Dala jsem se na nákupy. Nechala jsem se inspirovat mojí kamarádkou Houdičkou (jejíž blog z Dallasu si můžete přečíst tady: www.travelwithlove.cz) a rozhodla se rozmazlit ve Victoria´s Secret. U nás v Čechách je normální, když se do obchodů podobného zaměření vydá i chlap koupit dárek své partnerce, ale tady mi to přišlo vyloženě iritující. Jak si ty Arabky mohly připadat tak v pohodě, zatímco je při výběru spodního prádla sledovali cizí muži, to mi hlava nebrala. I já jsem si připadala dost trapně, když jsem si prohlížela podprsenku a naproti mě na mě civěl chlap. Tohle by se mělo nějak korigovat. Například zavést speciální otevírací dobu jen pro chlapy, nebo tak něco. Přišlo mi to dost „haram“. V arabské zemi! Ale možná měl na to moje vnitřní pobouření vliv ten černej hábit, který jsem měla na sobě J.



Moje druhá zkušenost s abájou byla taky dost podivná. Stála jsem ve frontě na Frozen Yogurt a prodavač na mě automaticky začal mluvit rusky! Zůstala jsem na něj civět se spadlou čelistí. Ale bohužel jsem se nepřeslechla. Prý si myslel, že jsem Ruska, ale nedokázal vysvětlit proč. Jediný, podle čeho tak mohl soudit, byla rudá hvězda na mojí kabelce. Ale to snad ještě není důvod na mě začít mluvit rusky. Zatímco on vypadal velmi šťastně, že mohl praktikovat své dvě mizerné ruské fráze, já byla dost otrávená. Slupla jsem jogurt a abáju strčila pro tentokrát zpátky do kabelky. Jít se v abáje zapsat do hotelu už jsem se neodvážila J.

Hotel se nacházel na takovém relativně zapadlém místě, ale pokoj byl jedním slovem pohádka. Okamžitě jsem se zamilovala do obří postele, koupelny, televize.. Uááááá bylo to přesně tak, jak jsem si vysnila.  A personál super. Všichni usměvaví, milí, ochotní. Sledovala jsem je jako ostříž, protože jsem ze stejné branže. Takže vidím chyby, které ostatní třeba nevidí. Procházeli testem, aniž by o tom věděli J. Recepční, doorman, concierge.. Konkrétně concierge mi hodně pomohl, protože mi poradil cestu k dubajskému muzeu a k tržišti se zlatem, kde bych jinak bloudila jako slepá. Cesta vedla k Dubai Creek, což je takový vodní kanál, přes nějž přejíždí dřevěné vodní taxi, takzvaná abra. Je to v samém srdci staré Dubaje, úplně prvním obydleném dubajském místě. V době, kdy byla všude okolo jen poušť, lidé se živili lovem perel, o naftě neměl nikdo ani tušení a mrakodrapy byly hudbou budoucnosti. Tohle místo jsem si okamžitě zamilovala. Konečně jsem si plně připadala jak v arabské zemi, protože všude kolem bylo tržiště s levnými cetkami a arabskými hábity, prach a špína, a  třeba i klasické pouliční pojízdné stánky s občerstvením. A když se za soumraku ozvalo z mešit svolávání k modlitbě, cítila jsem se po dlouhé době zase jako „doma“. Abru jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Jízdné stálo pouhý jeden dirham a cesta přes řeku trvala cirka deseti minut. Bylo to super. Na loďku se nás vešlo zhruba dvacet i s převozníkem a už jsme se plavili z jednoho břehu na druhý. Těch loděk tam byly desítky. Vyrážely v podstatě pořád, takže čekací doba byla sotva pár minut.


Vylodili jsme se na druhém břehu a já si to pelášila k proslulému Gold Souq se zlatem. Bylo neuvěřitelný, kolik zlata se vešlo na tak málo metrů čtverečních. Výlohy se blyštily nejroztodivnějšími zlatými náhrdelníky a šperky. Rozhodně nejbizarnější byl největší zlatý prsten světa, jenž má své čestné místo i v Guinessově knize rekordů. Šedesátikilový zlatý nevkus pochopitelně neušel pozornosti turistů, takže selfie sem, selfie tam probíhala v podstatě nepřetržitě.




Po extra pohodlném spánku jsem si vychutnávala královskou snídani v hotelové restauraci. Takových dobrot! Jak to všechno ochutnat a neprasknout? Nemožné. S plným pupkem jsem vyrazila do té výhně venku a zamířila si to do dubajského muzea (s klimatizací!). Cestou jsem žasla, kolik má Dubaj tváří. Stačí ujet pár stanic metrem a balancujete z extrému do extrému. Přemrštěné bohatství versus do očí bijící chudoba. V téhle čtvrti (tuším Al Fahidi) snad žili jen Asiati. Všude nejlacinější krámy, špína a smrad. Nejlepší bylo, když si v dopravní zácpě snažila sanitka proklestit cestu. Těm řidičům se snad uvařil mozek, protože ji nepustil vůbec nikdo. I já byla pěšky rychlejší než ta houkající ambulance.

Po dubajském muzeu jsem si pospíchala užít poslední chvilky v mém hotelovém pokoji a pak už upalovala do Dubai Mallu za nákupama. V nejrůznějších krámech mají fakt senza věci. Super trička třeba :)

Nebo boty pro Carrie Bradshaw :)
A za fontánou. Tak fontána je prostě něco neuvěřitelnýho. Každou půlhodinu běží jeden song a je to fakt magický. Pokaždý si říkáte, že na to kouknete už naposled, ale stejně pak čekáte dalších 30 minut do dalšího představení, protože se toho zkrátka nemůžete nabažit. Tentokrát jsem fontánu viděla 4 krát za sebou a pořád jsem neměla dost. Ale čas tlačil, už jsem se musela vrátit domů do Abu Dhabi...

Mini dovolená. Mini, ale DOVOLENÁ. Když máte volný jen jeden den v týdnu, tak je pak cokoli navíc báječnej bonus. Proto si u nás v Čechách važte víkendů. Dva dny volna jsou pro mě už přes tři roky neuvěřitelnej luxus. Co bych Vám tak ještě pověděla? Že se mám prostě dobře a užívám si to. A Vy se taky mějte dobře xxx

4 comments:

  1. Zase skvely clanek,naprosto chapu a take sdilim tvoje nadseni pro araby a pro islam.
    Dlouho premyslim o tom, jak se dostat do Emiratu, ale muj problem je, ze s anglinou jsem tak na urovni b1, vyhoda by ale mohla byt rustina, take na b1 :) Taky me odrazuje to vedro, ale jak o tom tady ctu laka me to cim dal vic :)

    Mej se tam krasne :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. This comment has been removed by the author.

      Delete
  2. Jo a jeste jedna vec, abaja ti neskutecne sekne :) a uz se moc tesim na pokracovani z Egypta :)

    ReplyDelete
  3. Anglinu piluj co to dá a určitě přijeď. Tady je to super :) Abáju snad dám na sebe víckrát teď během ramadánu a článek o Egyptě vyjde snad tento týden :) Děkuju za podporu, Veru x

    ReplyDelete