Tuesday, 2 June 2015

Otázky a odpovědi na můj pobyt v Emirátech


Předevčírem mi vyšel na iDNES.cz článek o mém pobytu v Emirátech, který vyvolal velkou vlnu reakcí. Pozitivních i negativních samozřejmě. Četla jsem některé z komentářů pod článkem a rozhodla jsem se touto cestou přiměřeně reagovat a odpovědět na otázky, které zazněly. Zbavit se otazníků. Článek můžete najít tady: Stačilo pár týdnů a sehnala jsem práci v Abu Dhabi 

Proč jsem nehledala práci doma, ale musela jsem mermomocí za hranice?

Miluju cestování a poznávání nových míst. Překonávání limitů a sama sebe. Žila jsem v Egyptě, žila jsem na Kypru a chtěla jsem žít v cizině i o trochu déle. Bylo to moje čistě plním-si-své-sny rozhodnutí. Nebylo to o penězích, ale prostě jen a pouze o získávání nových zkušeností. Po pravdě stačilo málo a už bych se usadila v Čechách. Těsně před odletem do Abu Dhabi přišla pracovní nabídka, jež se neodmítá a která si vyžádala velké přehodnocení všech pro a proti. Kdyby tahle možnost nakonec vyšla, seděla bych dnes na teplé židli v Praze a o Emirátech bych snila jen jako o budoucí dovolené. Ale osud to zařídil jako vždy po svém a dnes jsem právě tam, kde jsem. V Abu Dhabi.
 

Proč jsem si vybrala právě Spojené arabské emiráty?

Protože je to ARABSKÁ země. To byl hlavní z důvodů, které mě hnaly kupředu. Po dvou letech v Egyptě mám k Arabům a jejich kultuře velmi blízko a nehodlám jim tak lehce dát sbohem. Tenhle svět mě fascinuje právě tím, že je tak diametrálně odlišný od toho našeho a natolik specifický, že nesmírně prahnu po tom dostat se mu hlouběji pod kůži. Druhým majoritním důvodem byl (co si budeme nalhávat) fakt, že jsou Emiráty bohatým státem. Budu zřejmě otravná neustálým zmiňováním Egypta, ale po takové době v chudé a špinavé zemi jsem toužila po místě, kde tečou opravdu velký prachy. Měla jsem dost odpadků na ulicích, mrtvých ovcí ve strouhách a žebrajících pocestných, že jsem si vysnila Dubaj. To byl můj hnací motor. Zidealizovala jsem si Dubaj natolik, že jsem celý loňský rok nemyslela na nic jiného, než jak se tam dostat. A vyšlo to.

Jak jsem se dostala do Emirátů?

Co jsem musela udělat pro to, abych získala práci v Dubaji? Když to řeknu jednoduše, tak pouze poslat životopis. Brousila jsem po zahraničních pracovních portálech a hledala místo sportovní instruktorky v hotelu. Bohužel protože nejsem držitelem žádné licence k vedení lekcí, musela jsem ze svých nároků slevit a ucházet se o místo dětské animátorky. Což upřímně není můj šálek kávy, ale byla jsem ochotná to zkousnout. Za cenu BÝT v Emirátech. Rozeslala jsem cca 10 životopisů po hotelech v Dubaji i Abu Dhabi a co čert nechtěl, ozvalo se mi právě to druhé. Byla jsem mírně zklamaná, že to není Dubaj, ale budiž. Domluvili si se mnou telefonické interview, které trvalo zhruba 20 minut. Neměla jsem z toho potom vůbec dobrý pocit, protože jsem měla za to, že jsem nebyla přesvědčivá. Ale k mému údivu se mi hotel za pár dní ozval, že jsem získala džob! Tahle informace ale nezpůsobila euforickou reakci, protože jsem věděla, že plat nebude nijak závratný. Na to, že jde o ropnou velmoc, tak se Abu Dhabi moc nevytáhlo. Do hry navíc vstoupila k mému nelehkému rozhodování ještě další věc. Ozval se mi Kypr s platově  neuvěřitelně velkorysou nabídkou, abych se i letos vrátila na stejné místo. Karma mi to nedělala jednoduché, ale vyhrála moje touha zkusit něco nového a vidět Emiráty. I za cenu nižšího platu. Nabrat nové zkušenosti, abych pak po návratu domů měla atraktivní praxi pro mé budoucí stálé zaměstnání.

Proč nosím šátek a dlouhé šaty?

Z několika příčin. V Egyptě jsem hodně načichla muslimským životním stylem a přišla mi jako nejschůdnější cesta často dávat na hlavu šátek a nosit dlouhé rukávy, protože pak na mě všichni ti lační Egypťani prostě přestali ZÍRAT. Kdo tam nebyl, tak nepochopí, ale oni na vás zírají prostě nonstop. Ať děláte cokoli. Ty všudypřítomné zraky, to bylo občas fakt k nasrání. Za druhé mít na hlavě šátek je dost praktická věc. Chrání před spalujícími paprsky rozžhaveného slunce, a nemusíte řešit, jestli jste si den předtím umyli vlasy. Šátek je in a navíc si získáte respekt místních. Není to o tom, že by mě kdokoli nutil se zahalovat. Nenosím to pořád. Prostě jsem si na to zvykla a líbí se mi to. Často nosím i kšiltovky, což nikomu nepřijde jako zahalování – a přitom často taky není vidět ani vlas. A tady v Emirátech je každému srdečně jedno, co máte na sobě. Na ulicích vidíte cokoli – burku i kraťasy. Upřímně jsem ráda, že tady nemusím být svědkem leckdy až s prominutím kurevského stylu oblékání některých Češek, kdy bývá výstřih tak hluboký, že skoro odhaluje bradavky a oblečení tak průsvitné, že lze vidět i potisk spodního prádla. Vocaď pocaď.

Žiju v Emirátech, ale de facto jen mezi Asiaty

V komentářích na iDNES.cz se objevil názor, že žiji v uzavřené komunitě mezi Filipínci a Thajci a do běžného emirátského života tudíž nevidím. A já můžu jen přitakat. Bohužel. Strašně ráda bych se družila s místním obyvatelstvem, ale těch příležitostí je opravdu málo. A dost mě to mrzí. V Egyptě jsem byla v kontaktu takřka výhradně s místními, protože pro ně jsem byla něco jako VIP. Evropanka – bílá holka –celebrita. Na pomyslném společenském žebříčku jsem byla „ta lepší“. Pro Emiráťany jsem naopak lůza, levná pracovní síla. Když to zaženu do extrému. Paradoxně nejvíc příležitostí vídat Emiráťany mám právě v dětském koutku, kam vodí svá robátka.

Trochu mě zarazilo i to, že mi pár lidí vyčetlo, že Emiráty vychvaluji do nebes, žiju si ve svém vlastním světě a nevidím realitu. Co na to říct. Život mě naučil neztrácet čas špatnými věcmi, ale naopak na všem vidět jen to kladné. Ostatně po mém pobytu v Egyptě, kdy jsem se musela přizpůsobit špíně, chudobě a prakticky neexistujícím systému a řádu, mi přijde vše, co funguje, prostě báječné. Já jsem extrémně pozitivní osoba, které přijde úžasné i velbloudí hovno na cestě. Proto jen samé plusy.

Na tohle všechno jsem chtěla odpovědět a vymazat otazníky, které visely ve vzduchu. Snad se mi to povedlo. Teď bych se ráda vrátila k vyprávění o běžných událostech v Abu Dhabi. V posledních dnech se moc nových věcí neudálo, ale o něčem se přece rozepíšu J.

Vedroooo. Jakým vhodnějším slovem definovat tyto dny. Teploměr šplhá ke skoro 42˚C a je to hodně znát. Hlavně i kvůli vlhkosti, která tu bývá opravdu vysoká. Když jdete po rozpálených ulicích, máte pocit, že se vám rozpouštějí podrážky a na ploškách nohou div že nenaskakují puchýře. Neuleví ani trávit den na pláži. Přestože po celou dobu ležíte pod slunečníkem, pot z vás obrazně tryská na míle daleko. Nepomůže ani zchlazení v moři, protože voda je všechno možné, jen ne chladná. A to je teprve začátek června. Neumím si představit, jak to bude vypadat uprostřed července. To i v sauně bude menší vedro než venku.  Teď už chápu, proč Emiráty budují všemožné indoorové aktivity jako třeba ice skating nebo umělou lyžařskou sjezdovku.
 
 

Poprvé jsem pracovala jako plavčík! Nechali mě hodinu hlídat dětský bazén a světe div se, nikdo se během mé služby neutopil J. Vyfasovala jsem i uniformu, kterou jim nevrátím ani za nic, ale nechám si jí jako suvenýr. Měla jsem neskutečnou radost a doufám, že takových dní bude více. Přece jen když už tu licenci mám, byl by hřích ty nově nabyté znalosti nechat zmizet v propadlišti zapomnění.

A nakonec jedna důležitá novina. Strávila jsem víkend v Dubaji! Neuvěřitelné, nádherné, vzrušující. Za ty dva dny se toho stalo tolik senzačního, že o tom musím vydat samostatný, informacemi a fotografiemi nasycený článek. Již brzy J.

4 comments:

  1. Parádní článek! :) Jasně, že se objevily negativní komentáře u tvého článku, ale to jsou prostě lidi, kteří nikdy v zahraničí nežili a nevidí to tak, jako my! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jim nejvic vadi, ze jsem spokojena u ARABU :)

      Delete
  2. Krásný článek. Musí tam být krásně...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Gábi, děkuju. Je tu krásně, ale momentálně ŠÍLENÝ vedro :D

      Delete