Monday, 22 June 2015

Ramadán přišel i do Abu Dhabi. Postít se či nepostít?


Dlouho očekávaný měsíc je tu. Je to už můj třetí ramadán v muslimské zemi. Dvakrát v Egyptě a teď v Emirátech. V první řadě nám zkrátili pracovní dobu o dvě hodiny, což je naprostá paráda. Na to se dá hodně rychle zvyknout. V hotelu proběhly jisté úpravy, jako třeba „zabednili“ naší restauraci, aby nebylo vidět dovnitř a muslimové držící půst aby nenačuhovali na nás ostatní hodující hlava nehlava.

Co to je vlastně ramadán? Jeden z hlavních pilířů islámu. Postní měsíc, kdy se muslimové po dobu třiceti dní nesmějí za bílého dne dotknout jídla, pití a cigaret, nesmějí žvýkat, provozovat sex a vůbec se mají chovat jaksi pokorně, uctivě a rozjímavě. Hlavní myšlenkou je v tyto dny uctívání Alláha. Odříkáním pozemských slastí se bohu projevuje oddanost, trpělivost, silná vůle a pevný charakter. Podstatou ramadánu je vžít se v tento svatý měsíc do kůže chudých, kteří nemají co do úst. Být s nimi solidární. Připomenout si, že je potřeba se o svůj majetek dělit a nebýt sobecký. Celodenní půst prolamuje západ slunce a s ním přicházející Iftar („snídaně“), kdy mají muslimové povoleno začít jíst a pít. Začínat by se mělo datlemi, aby se vyrovnala hladina cukru v krvi a velkou sklenicí vody. Iftar by měl být vyvážený co se týče živin, aby nedošlo ke zdravotním újmám. Jíst by se mělo pomalu, nepřejídat se a vyhnout se kořeněným a smaženým pokrmům, aby nenastaly žaludeční potíže. Iftar je vždy takový malý společenský svátek, kdy se sejdou skupinky lidí a „snídají“ společně. Říkám snídají, protože to je de facto první jídlo dne.


Po iftaru následuje sehur, ten naopak je posledním jídlem dne, zpravidla kolem třetí hodiny ráno, před východem slunce. Během obou jídel (i mezi nimi samozřejmě) by muslimové měli vypít co nejvíce vody, aby zásobili své tělo dostatečným množstvím tekutin na celý následující celodenní půst. No, v těch vedrech, co teď v Emirátech a potažmo všech arabských zemích panují, je to prakticky nemožné. Voda se tu z lidí vypařuje rychlostí blesku. Z půstu jsou osvobozeni staří a nemocní, děti, těhotné a menstruující ženy a cestující. S tou nemocí to někteří berou tak vážně, až je to snad i komické. V Egyptě se jeden človíček nepostil jen pro to, že měl na rtu opar. Haha.
 
Opravdu všichni dodržují půst?

Velkým otazníkem může být také to, jestli se opravdu všichni muslimové postí. Říkám rozhodě NE. Kromě výše zmíněných skupin se nepostí ti, jejichž práce je natolik vyčerpávající, že by to prostě fyzicky nezvládli nebo by to mohlo být životu nebezpečné. Dehydratace je dost vážná záležitost. Ale způsobů, jak se vyrovnat s vedrem, je dost. Zažila jsem v Egyptě plavčíka, který co pár hodin skákal v uniformě do bazénu, aby se zchladil a pak ty mokré hadry nechával na sobě schnout.  Ale nepostí se spousta dalších lidí a to z rozličných důvodů. Spousta muslimů na to jednoduše kašle, protože jsou pohodlní a lehkomyslní. Ale to už je záležitost svědomí každého z nich. Myslím, že dodržování půstu v hotelech je hodně náročné. Hosté pochopitelně půst nedrží, takže kuchyň i restaurace pracovat musí. Hodně muslimů si proto bere večerní směny a přes den spí. Což ale také není tak úplně košer celý postní den prospat. Ale jak už jsem řekla, záleží na svědomí.

Včera mě na facebooku pobavil článek o ramadánu, kde se jakýsi čtenář ptal, kdy může prolomit půst, pokud cestuje letadlem. Jestli se má řídit časovým pásmem své vlasti nebo pásmem země, do níž letí. No schválně, tipněte si. Údajně by se měl řídit časem, který je aktuálně na palubě letadla. Což může být ošemetné. A také může-li prolomit půst, pokud je vysoko v oblacích, a je tedy blíž ke slunci, které stále jasně svítí. Zatímco na zemi už je soumrak. V tomhle případě přerušit půst nesmí, musí počkat dokud slunce nezapadne. Samá komplikace. Haha.
 

 
Jak probíhá iftar a sehur u nás? Vedení se pláclo přes kapsu a uspořádalo pro všechny zaměstnance (bez ohledu na to, jsou-li muslimové či nejsou) velký slavnostní Iftar, kde jsem samozřejmě nemohla chybět. Všechny ty pětihvězdičkové dobroty, prostřené stoly, krásné blyštivé prostředí... radost pohledět. Bohužel jsem při vší té okázalosti postrádala toho skutečného ducha ramadánu, takový ten spirit, tu atmosféru. Bylo to takové prázdné, nicneříkající. S tím se iftar, který jsem zažila v Egyptě, vůbec nedá srovnat. Byla jsem na třídenním výletě v Asuánu, úplně sama, dva roky nazpátek. Procházela jsem se po ulicích a bylo zrovna pár chvil před západem slunce. Zastavil mě jeden z Egypťanů a pozval mě na iftar, který pořádal pro chudé lidi bez domova. U dlouhého improvizovaného stolu z plastu na malých ošoupaných dřevěných židličkách sedělo snad patnáct z gruntu špinavých upocených Egypťanů, kteří se rukama ládovali rýží, hovězím a hráškem a zapíjeli to pomerančovým džusem. Přijali mě mezi sebe tak samozřejmě. Podávali mi misky s jídlem a vůbec nic si nedělali z toho, že jsem ženská, notabene s krátkými rukávy, a navíc Evropanka, která na svoje vlastní jídlo určitě má. Dělili se o svůj příděl s takovou samozřejmostí, že mi to chvílemi až vyráželo dech. Neskutečně jsem si to užívala. Ten přicházející soumrak, zvuk modliteb z povzdálí, horký vánek, cinkot lžic a mlaskání veskrze bezzubých stařešinů. Taková autenticita. Sedět s místními, přijmout jejich zvyky a tradice, prostě s nimi splynout. Úžasné.

Štědrost je v období ramadánu žádoucí. Tady v Abu Dhabi mě příjemně překvapila jiná událost. Byl to první večer ramadánu. Jela jsem zrovna v taxíku a když jsme zastavili na semaforu, policisté zrovna rozdávali krabičky s iftarem. Jako preventivní opatření k bezpečné jízdě. Ono když se celý den nenajíte a nenapijete, tak pak k večeru nezřídka kdy můžete i omdlít. Což může být za volantem fatální. Proto ty balíčky. Dostala jsem ji i já jako pasažér (navíc ne-muslim), což mi opět udělalo velkou radost. Taková maličkost a jak to potěší. Uvnitř se nacházela lahvička s vodou, čokoládový muffin a nezbytné datle. Obecně se doporučuje řidičům ne-muslimům, aby v době iftaru nevyjížděli do ulic a neblokovali silnice pro řídící muslimy, kteří spěchají domů na iftar. To je milé. Tohle jsem zažila jednou v Egyptě. Byla jsem v minibusu, když nás zastavila silniční kontrola. A řidič se rozlítil, proč nás zastavují, když spěcháme na iftar. Tak nás nechali projet. Haha.
 


Sehur jsem tady na Středním Východě nezažila a pravděpodobně letos ani nezažiju. Nemyslím, že bych byla někdy vzhůru kolem třetí hodiny ráno a družila se s Araby. U nás v hotelu je catering zařízený tak, že hotel dováží balíčky se sehurem do naší vilové vesničky, kde si je muslimové mohou vyzvednout s předstihem a pak je ve stanovený čas zkonzumovat. Pamatuju si na svůj sehur v Egyptě. To byl opět fantastický zážitek. Pracovala jsem v té době v potápěčském centru. Jedné noci mě kluci vzali s sebou a odvezli do přístavu, kde jsme si prostřeli na palubě zakotvené lodi a hodovali. Seděli jsme v kruhu na zemi, nohy křížem, před námi fazole, chleba, jogurt, hroznové víno. Podávali jsme vše jeden druhému, povídali si, bavili se. Moc se mi to líbilo. Škoda, že nemám žádné fotky, které bych mohla ukázat.
 
Postím se já?
Pokud se mě a půstu týče – tak já se nepostím. Protože na to prostě nemám. To přiznávám. Zkusila jsem to jednou – před dvěma lety v Egyptě – a vzdala jsem to po čtyřech hodinách. Ráno jsem se probudila s tím, že budu držet půst a uvidím. Nemůže to být tak těžké. Jenže byl červenec, Egypt rozpálený jak luciferovo lože a já pracovala celý den na pláži jako prodejce výletů. Když jsem šla na pauzu a uviděla v ledničce vychlazený meloun, podlehla jsem. Nešlo to, jsem slabá. Obdivuju každého, kdo se dokáže zříct jídla a hlavně pití na celý den a zvláště v těhle šílených pařácích. Vyžaduje to nadlidskou vůli. Muslimové říkají, že je to zdravé, protože vnitřnosti jako žaludek nebo ledviny si odpočinou od neustálého zpracovávání potravy, pročistí se a budou fungovat lépe. Podle mě je to nesmysl. Celý den nic nedostanou a pak večer bum – nálož jídla. Z jídla jednou (dvakrát) denně se tloustne. Jíst by se mělo pravidelně. Ale na druhou stranu spousta muslimů během ramadánu zhubne, protože jejich žaludky jsou celodenním půstem tak stažené, že pak večer toho stejně moc nesnědí, takže hubnou. Nevím, jestli je takováhle hladovka skutečně zdraví prospěšná. Vedou se o tom klasické doktorské spory. Co ale vím, je že když člověk celý den nic nepije a nejí, pak neprodukuje ani sliny, takže se mu přirozeně nečistí ústní dutina a všechny ty rozkládající se bakterie mezi zuby začínají být po pár hodinách dost cítit. Bohužel žvýkačka nepovolena. Ani proplachování pusy vodou.



Obecně k ramadánu – v této době by se nemělo chodit moc odhaleně. Kalhoty a sukně minimálně pod kolena, ramena zakrytá. Je sice šílený vedro tady teď, ale bohužel, nedá se svítit. Jsou na to pokuty na veřejnosti – údajně. To se týče i jídla a pití. Je zakázáno jíst a pít na veřejných prostranstvích. Což mi přijde zase až moc absurdní. Jak za totality. Na jednu stranu oká, měli bychom být solidární s muslimy, kteří se postí a odolávají pokušení, ale na druhou stranu je nikdo nenutí se postít, tak proč by nás někdo měl nutit nejíst a nepít? Navíc je přes den zavřená i většina restaurací a obchodů. Otevírací doba je posunutá dejme tomu od 14 hodin do dvou ráno, kdy muslimové vylézají z nor. Když tudíž zrovna mám volný den, tak mi toho moc k dělání nezbývá. Za prvé je šílený vedro a za druhé je vše zavřené. Takže se jedině přizpůsobit nočnímu životu J.
Mešity bývají vyzdobené barevnými světýlky - něčím takovým, jako byly kdysi u nás hodně populární blikající světýlka v oknech o Vánocích. Velká mešita Šejka Zayeda tady v Abu Dhabi moc přikrášlit nepotřebuje. Je to tak úžasná stavba, že se na ní nelze vynadívat. Každý den ji vidím dvakrát z autobusu a kochám se donekonečna.

Je žádoucí muslima pozdravit – zejména ze začátku ramadánu – zavedenými zdravicemi „Ramadan Karim“ (Štědrý ramadán) nebo „Ramadan Mubarak“ (Požehnaný ramadán). Konec ramadánu je následován svátkem Eid Al Fitr – třídenním hodováním a oslavami. Tak snad jsem podala uspokojivé informace o tomhle významném muslimském svátku. Mějte se a všem Ramadan Kareem J.

4 comments:

  1. Úžasný článek.!!! Zhltla jsem ho jedním dechem a to mám ráda spíš ty příběhové články než informativní. konečně vím co je to ten ramadán.. Samozřejmě jsem to znala, ale neměla jsem tušení co a jak funguje. Posílám pozdravy z Texasu :*

    ReplyDelete
    Replies
    1. Dekuju moc Veru. Taky zdravim z Abu Dhabi :)

      Delete
  2. Kamarád mi doporučil tento blog a hned po prvním článku vím, že si jej založím do oblíbených. Skvělé, mám opět co číst! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Juuu dekuju. Mam radost. Zdravim Petre ;)

      Delete