Friday, 17 July 2015

Animátorkou v Egyptě na plný úvazek (Egypt, 13. díl)


Poslední dny s Polkou v Egyptě probíhaly poklidně, žádný další drama. Dokonce jsme spolu sedávali všichni tři u jednoho stolu nebo hráli kulečník. Polka se navíc družila s partou francouzských playboyů, tak jsem měla dojem, že Ecko trochu žárlil. Jestli spolu ti dva tehdá spali nebo ne, to netuším. Ale podezření mám. Nedivila bych si. Spíš by mi přišlo divné, kdyby odolali (Polka zapírala i rok poté, když jsem se jí přes facebook ptala). Ale mně už to bylo tak nějak jedno. Věděla jsem, že odjíždí a víckrát určitě nepřijede. Další krize tedy zažehnána. Mám já to ale svatou trpělivost, což? Se všema podezřelýma holkama v hotelu jsem se potom snažila hned skamarádit, abych věděla, na koho si dát pozor. Ať žije paranoia.
 
Eckovy narozeniny proběhly také v klidu, žádná masivní oslava. To odpoledne jsme spolu vyrazili do městečka vzdáleného půl hodiny jízdy (můj teprve druhý výlet do civilizace během tří měsíců v Egyptě). Ecko se rozhodl nakupovat a penězi nešetřil. Než jsem se nadála, tak byla pryč nejen jeho výplata, ale víceméně i ta moje, kterou jaksi opoměl dát stranou... Ale což. Když měl ty narozeniny. Večer v hotelu jsme organizovali Tequila party u bazénu, kde s příchozím dortem začali všichni zpívat Happy Birthday, nastalo hromadné gratulování a objímání a v podstatě ihned poté bylo po všem. Docela trapný. Nevím, proč si všichni Egypťani na svých narozeninách tak zakládají.


Oni vůbec jsou ti Egypťani občas srandovní. Měla jsem tuhle zánět oka, bulva rudá jak sovětská vlajka a nemohla jsem se toho zbavit. A víte, co mi ti dobráci poradili? Ať zajdu za kojící matkou, vyžádám si od ní mateřské mléko a nakapu si to do oka. Zaručený lék. Tak to určitě. I když by mě zajímal výsledek, tak jsem to nezkoušela. Kde taky navíc splašit kojnou, že? Co se týče lékařských postupů, nemají Egypťani o babské rady nouzi. Na řeznou krvácející ránu třeba sypou mletý kafe, aby zastavili krvácení. No nevím. Viděla jsem to jednou a přišlo mi, že se v ráně akorát utvořila hnědá lepkavá hrudka a ničemu to nepomohlo. Ach jo, ty křovácký rady.
 
 

Sranda byla v hotelu ostatně i s hosty. Musely jsme řešit ropu na pláži, utopenou stařenu, vši ve vlasech, hlasitou hudbu vs. žádnou hudbu u bazénu, střepy v jídle, do toho mě nějaký Francouz shodil do bazénu i s mobilem, atd. Pořád se dělo něco, co nás nenechávalo v klidu. I moje zumba začínala mít velký úspěch, ale zaprvé bylo dost vedro, takže to holky v půlce vzdávaly a za druhé tam byl ten nekonečnej problém s hlasitou hudbou. Pan ředitel toužil každé odpoledne vyspávat a nechtěl být rušen. Vytáčelo mě to. Snažila jsem se naučit něco navíc, být lepší animátorka a on to sobecky kazil. A to nám bylo i z jeho strany vyčteno, že si hosté stěžují na nedostatek zábavy. Ale jak je zabavit, když jsme jen dva (víceméně jen já, protože Ecko dál pospával) a navíc nemáme k dispozici hudbu? Volejbal nebo vodní pólo není pro každého. A večer ty tragikomické programy. Každý večer ukdákaná ukrajinská zpěvačka, kterou v hotelu držel jen sexuální vztah s ředitelem a jednou týdně břišní tanečnice. Která navíc nebyla zrovna expertka. Podle egyptských (!) hostů jsem se ladněji kroutila já, než ona. Jinak nic moc. Takže jsem se hostům vůbec nedivila, že byli znudění. Ale vysvětlujte to egyptským mozkům, že.

Hosti mě měli dost rádi. Hlavně Češi pochopitelně, protože s těmi jsem se bavila nejvíc. Ale nejradši jsem měla Italy. Dostávala jsem i spoustu dárků. Nejvíc asi zbytky kosmetiky, co hosté nechtěli vozit s sebou domů. Takže jsem mívala neustále zásobu poloprázdných šamponů,  sprchových gelů a opalovacích krémů. Ale i ostatních kosmetických vymožeností, které jsem si normálně nekupovala. Takže jsem spoustu měsíců nemusela vůbec chodit do drogerie. Dostávala jsem i trička, náramky, sem tam i nějaké to euro a čokoládu. Bylo to moc fajn. Od jednoho Egypťana jsem dostala muslimské tričko s nápisem „My faith, My voice, Islam my choice“ (Moje víra, můj hlas, Islám má volba). Což ale paradoxně vyvolalo horkou diskuzi ve vedení hotelu. Usmysleli si, že to je v době konání voleb provokace a zakázili mi to triko nosit. Muslimové! Neuvěřitelný.
 
 

Abych vyplnila volný čas začala jsem se nořit i do arabštiny. Učila jsem se písmenka a číslice. Dostala jsem dětský sešit s předkreslenými písmenky a pečlivě je opisovala. Ecko mi napsal celou abecedu a já to pak trénovala podle obalů od brambůrek a od čokolád J. Ono to vypadá složitě, ale když do té abecedy člověk ustavičně civí, tak tomu začíná přicházet na kloub. Největší galimatyáš mi ale dělala pravidla. Spousta písmen se píše i čte jinak, podle toho, na kterém místě ve slově se nachází. Na začátku slova jinak, uprostřed slova jinak. A pak se to naučte. Ale bavilo mě to. Od číšníků jsem i vyzvídala základní komunikační fráze a vše si zapisovala do notýsku. Člověk nikdy neví, kdy se to může hodit (až později jsem arabštinu hojně využívala – hlavně v odlehlejších egyptských místech - a dost mi to ulehčovalo život).

Moje pendlování mezi Pensee Azur a Dreams Beach se utopilo ve ztracenu. Byla jsem tam jen na jeden večer vypomoci s taneční show na beach party. Což bylo taky typicky egyptské. V šest večer mi ukázali tři nové choreografie a od deseti večer už jsem vystupovala na jevišti. No, nebudu nic nalhávat, byla jsem jak kopyto. Za tak krátkou dobu se nedá zapamatovat nic. Ale když si nedali říct. Byla jsem ostatně i ráda, že už to pendlování není aktuální. Zvykla jsem si na volná odpoledne v Pensee Azur, na relativní nicnedělání a bylo mi dobře. Každé ráno jsem odcvičila strečink a aqua gym a bylo. Jednou se mi s hosty povedlo při vodním aerobiku dokonce rozbořit kus bazénu, tak byla aspoň zábava.
 

S Eckem jsme se vytrvale hádali dál (hlavně kvůli práci), ale celkově byl fajnovej. Dokonce mi v jedné nestřežené chvilce řekl, že mě miluje a pak mi poslal sms, že jsem ta nejroztomilejší a nejmilejší holka v jeho životě a že mě zbožňuje. Jednou večer mi aplikoval pleťovou masku a masíroval chodidla krémem, protože jsem měla suché paty. Osobní pečovatel. Chtěl by žít buď v Anglii, Francii nebo Itálii, akorát nevěděl, jak se tam legálně dostat. Blížila se i moje dovolená v Čechách, tak říkal, že by tu mojí matičku zemi chtěl poznat. To bylo hezký. Já si ale stejně říkala, že až mě to v Egyptě přestane bavit, tak mu uteču. Protože jsem si společnou budoucnost s ním neuměla vůbec představit. Ale jako každá správná zaláskovaná dívčina jsem i přes všechny ty nesnáze a útrapy v skrytu duše doufala, že se stane zázrak a zrovna nám dvěma to vyjde.
 
Předchozí díl:

Milostný trojúhelník s animátorem (Egypt, 12. díl)

2 comments:

  1. To jsem nevěděla, že si Egypťani tak zakládají na narozeninách :)
    A story z hotelu jsou docela depresivní, taky totiž pracuju v hotelu a sem tam nějaký takový problém máme, ale takhle dohromady to vůbec nezní hezky :D

    Užívej!

    Tvá B.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tam bylo každou chvíli něco. Musela jsem řešit i netěsnící odpad nebo mi jeden starší Čech vynadal, že nejsem schopná zařídit velkoplošnou projekci mistrovství světa v hokeji :) V jakým hotelu pracuješ? V ČR?

      Delete