Saturday, 11 July 2015

I Love You, Ty Zmrde (Egypt, 11. díl)


Návrat do Dreams Beach jsem si domluvila s šéfem animátorů, s nímž jsme to vymysleli, že bych mohla být dva týdny v Pensee a dva týdny v Dreams Beach. Což by bylo asi nejideálnější řešení. O nic nepřijít. Po Dreams se mi hodně stýskalo. A tu nostalgii ještě umocnila narozeninová party, kam jsme se s Eckem dostavili. Když jsem viděla všechny ty své bývalé kolegy, jak jsou pohromadě happy a dobře se baví, tak jsem zcela spontánně začala brečet. Netušila jsem, jak velkou vazbu člověk získá k lidem, který zná jen šest týdnů. Ale tam na samotě to chodívalo rychle. Bylo mi tak strašně líto, že už jsou pryč všechny ty večerní taneční vystoupení, soutěže a scénky. V Pensee jsme nic takového nerealizovali. Tam coby dva animátoři jsme sotva co zmohli. Animátoři musí být minimálně čtyři, aby zvládli předvést kloudnou show. A co mě mrzelo nejvíc, že oni byli parta. Parta kamarádů, kteří se sice snášeli lépe i hůře, ale pořád byli spolu. Já byla v Pensee jen s Eckem, který mě přes den nechával samotnou. Pracovně i osobně. Jak já jsem to těžce snášela. Všechno táhnout, brzo vstávat, vše odcvičit sama. Bez jediného dne volna, protože tady jsme pracovali jen ráno a měli volná odpoledne. Ta jsem většinou trávila na osamělém kousku pláže a ustavičně se snažila přijít na to, proč se mnou Ecko nechce trávit čas. Byla jsem zoufalá. Chtěla jsem ho víc poznávat, toužila jsem, aby mě učil arabsky, aby se mě vyptával na mojí zemi a můj život. Ale nic z toho se nedělo. Radši byl sám zalezlej u sebe v pokoji a čučel na televizi. Kdoví, co všechno tam dělal. Tomu jsem přicházela na kloub až později..
 

 
Nicméně Ecko se mě druhý den po oslavě dvakrát ptal (jako by se chtěl doopravdy ujistit), jestli ho vážně  opustím. Snažila jsem se mu domluvit, že budu jen pendlovat mezi oběma hotely, ale to ho evidentně neuklidnilo. Vypadal sklesle. Řekl mi, že chce, abychom si šetřili peníze, protože by se mnou rád jel na dva týdny do Thajska. Wow. Tak to byla bomba nečekaná. Když může, tak se mnou svůj volný čas skoro netráví, ale na druhej konec světa by se mnou jel. Stejně jsem to nebrala vážně, protože z toho našeho platu bychom neušetřili ani na dovolenou v beduínském stanu. On obzvlášť, když celou mzdu rozfofroval během pár dní za cigarety a hašiš. Ale bylo hezký, že ho to napadlo. Takový romantický gesto. Zdálo se, že ten náš vztah přece jen nebude tak jednostranný, jak jsem si myslela. A když mi pak večer vyprávěl o své rodině, tak jsem byla na vrcholu blaha. Že se mnou sdílí svůj život.
 
V hotelu začalo být přečechováno. Ale bylo to dobře, protože jsem si aspoň měla s kým povídat. Přijela i skupina cca dvaceti holek, které k nám cíleně dorazily na Zumba dovolenou i se svou cvičitelkou. Když mi to vyprávěly poprvé, tak jsem se musela smát, protože jsem si neuměla představit, že každé odpoledne pustí u bazénu hlasitou hudbu, když to ředitel hotelu mně i Eckovi zakazuje. Prý to ruší klid hostů. Což byl úplnej nesmysl, jak jsem později zjistila. Protože ta hudba rušila tak akorát jeho, jenž měl okna svého pokoje v těsné blízkosti našeho DJ pultu. Ale údajně to bylo s vedením hotelu domluvené. Holky byly skvělý. Přátelský, prdlý a pro každou srandu. Jela jsem s celou partou i na pouštní výlet na čtyřkolkách, byly jsme spolu nakupovat v bazárcích, a tak vůbec jsme spolu řešili můj vztah s Eckem a moje problémy s ním. Ve stejnou dobu byla v hotelu i jedna sedmnáctiletá Češka (nebudu tu uvádět žádná jména), která se mnou trávila skoro dvacet čtyři hodin denně. Bylo to moc fajn mít vedle sebe nějakou spřízněnou duši. Byly jsme spolu tak často a všude, že si hosté i personál začínali myslet, že máme novou animátorku J. Ecko se s ní taky pořád pošťuchoval, ale zakázal mi, abych jí o nás dvou řekla. Prý že do našeho vztahu hostům vůbec nic není. A já jí tolik chtěla říct, že s Eckem patříme k sobě.
 
Zumba s Jaruškou
Zumba byla úžasná. Úplně jsem se do ní zamilovala. Holky si pro tuhle dovču nechaly natisknout stejná trička, aby bylo vidět, že táhnou za jeden provaz. Já zumbovala každý den, zatímco Ecko vše natáčel na video, že prý se ty choreografie naučíme a budeme v zumbě po odjezdu holek pokračovat. Ale tím “My” myslel samozřejmě jen mě. Haha. Tenkrát jsme ani jeden netušili, že zumbě propadnu natolik, že jí skutečně budu předcvičovat.

S Eckem se ale pomalu stávalo standardem, že se mnou nemluvil. Hádali jsme se kvůli práci, kvůli každé prkotině. Tuhle jsem mu odmítla půjčit svůj foťák, aby si fotil šestnáctileté Francouzky a jeho to rozpálilo do běla. Prý už s ním nikdy nemám mluvit, ani mu posílat sms a volat mu. Musela jsem se v duchu smát. Místo, abych se psychicky složila, tak jsem na diskotéce tancovala asi s pěti klukama, což Eckově pozornosti neušlo. Ale ani ten zážeh žárlivosti ho nepřinutil se mnou mluvit. Za několik dní se na mě ani jednou nepodíval a já na něj taky ne. Bylo to směšný. Byla jsem pořád zamilovaná, ale to co mi Ecko prováděl, to bylo na přes držku. Všechno, co jsem řekla, obrátil proti mě a nakonec jsem já byla ta špatná, která vytváří pseudoproblémy a jen si stěžuje. Že prý každý den najdu něco, kvůli čemu se pohádáme. No, ale schválně, řekněte mi. Kdyby si Váš přítel chtěl půjčit Váš foťák, aby si zvěčnil cizí holky, půjčili byste mu ho??? Tím chci říct, že takováhle situace je klasickou ukázkou chování Egypťanů. Když jim holka není po vůli, všechno překroutí tak, aby ta špatná byla ona a ještě se za to cítila provinile. Odpor pro ně znamená nedostatek respektu. Řekneš NE a nerespektuješ ho. Automaticky. Sakum prdum, přes to nejede vlak. A ten jejich nedotknutelnej respekt se týká úplně všeho. Doslova. Máš jiný názor? – Nerespektuješ ho. Vaříš jídlo, co mu nechutná? – Nerespektuješ ho. Nezvedáš mu telefon? – Nerespektuješ ho. Bavíš se s lidmi opačného pohlaví? – Nerespektuješ ho. Vadí ti, že se on baví s jinýma holkama? – Nerespektuješ ho. Vyčítáš mu, že spí s jinýma? – Nerespektuješ ho. Čert teď vem korán, v němž je cizoložství výslovně zakázáno. Muslimové si stejně to slovo boží vykládají každý po svém. Jak se jim to zrovna hodí do krámu. Zkrátka, muslim chce po ženě, aby držela hubu a krok. Vše ostatní je pro ně jen nedostatek respektu. Ať se to holkám líbí nebo ne. A můžou donekonečna omílat tvrzení o rovnoprávnosti mužů a žen, pro Araba tohle nic neznamená. Ženská je podřízenej tvor a to jim nikdo nikdy nevymluví.
 
Už si ani nepamatuju, jak jsme se s Eckem donekonečna usmiřovali a zase hádali. Ale abych tenhle egyptský díl zakončila aspoň trochu optimisticky… Parta českých puberťáků učila Ecka (jak jinak) sprostá slova. Výsledek? Jednou takhle k odpoledni mi zapípla sms ve znění: “I love you, ty zmrde.” Nepochybuju o tom, že Ecko neměl tušení, co to oslovení znamená. O to víc mě to pobavilo. Jak vyznat lásku originálně, že?
 
Odkaz na předchozí díl:

No comments:

Post a Comment