Wednesday, 15 July 2015

Milostný trojúhelník s animátorem (Egypt, 12. díl)


Dny ubíhaly, hádky s Eckem byly na denním pořádku, ale přesto jsme spolu stále lépe či hůře kooperovali, milovali se a usmiřovali. To ale nebylo nic proti tomu, co na mě ještě čekalo za Jobovy zvěsti. Moje pendlování mezi Pensee Azur a Dreams Beach se začalo stávat realitou. Ecko mi dal na srozuměnou, že mě v Dreams potřebují od dalšího týdne na deset dní. Což se mi ale vůbec nelíbilo, protože se to krylo s Eckovými narozeninami. A já nechtěla být pryč v jeho slavný den. Měla jsem pro něj přichystaný dárek, který jsem koupila ještě v Praze a spoustu měsíců jsem se na ten velký den těšila. Ecko byl neoblomný, tvrdil, že si nemůžu vybírat termíny pendlování sama, ale že se musím taky trochu podřídit potřebám hotelu. Ale slíbil mi, že na jeho narozeniny budeme spolu. Až večer skončí s prací, doběhne do Dreams za mnou a uspořádáme velkou oslavu se všemi na diskotéce, s dortem a užijeme si to. Moc se mi to nezdálo, ale souhlasila jsem.
 
Vystřídat mě přijela dvaatřicetiletá Maďarka, která už dva roky žila v Alexandrii, ale bohužel byla coby animátorka netknutá. Uvolnila jsem jí svůj pokoj, sbalila si všechny věci a ukázala jí, co a jak. Ona byla od první chvíle taková rezervovaná a na vše si stěžovala. Že v hotelu není zadarmo wifi, že není kromě pouště kam z hotelu jít, že musí tancovat s hosty… Celá tahle situace byla tragikomická. Slečna u nás v rezortu strávila plus minus hodinu, když za mnou Ecko přišel s tím, že jí tam vedení hotelu nechce, protože se neumí chovat, je drzá a ať jede pryč. Já tedy měla zůstat v Pensee. Jenže já už byla psychicky i fyzicky připravená na odjezd. Těšila jsem se na všechny kamarády v Dreams...

Přilétá někdo třetí

V noci jsme si s Eckem leželi v náručí a povídali si. Krásný večer, v nějž jsem nedoufala, protože jsem tou dobou už měla spát ve staff house Dreams Beach. Romantickou atmosféru ale zkalil sám Ecko. Klidným hlasem mi oznámil, že pozítří do Pensee přiletí jeho polská kamarádka. Já jí znala z facebooku, četla jsem i pár zpráv, které si ti dva vyměnili. Bohužel. ONA byla do Ecka neskutečně zamilovaná a ON jí vytrvale psal to samé. Těžko říct, na kolik to myslel upřímně, do hlavy jsem mu neviděla. Ale musím přiznat, že tohle “nevinné” psaní provozoval s dalšími minimálně dvaceti holkami. Snažil se mi vysvětlit, že to jsou jen prázdná slova, že už ty holky nikdy v životě neuvidí a že je to pro něj jen kratochvíle. Jenže Polka přilétala. Jakto tedy, že ty slečny už nikdy neuvidí? Kolik jich za ním ještě přiletí? Přestávala jsem být naivní. A tady nutno říct, že tohle chování je dalším typickým příkladem, jací jsou Egypťani parchanti. Dělají to všichni. Svobodní, zadaní, ženatí i rozvedení. Je jim to úplně jedno. V hotelu se cíleně seznamují se všema pěknýma holkama, na konci jejich pobytu si vymění kontakty, udržují “vztah” na dálku a snaží se chudáky dívky přesvědčit, aby se co nejdřív vrátily na nimi do Egypta. Připravují si tak půdu pro okamžitý bezplatný sex, který skrývají za falešné city a lásku. Je to všechno jen hra! Krutá hra s city s cílem si užít s evropskými “prostitutkami” a dostat z nich návdavkem i nějaké to euro či dolar. Všechny do jedné jsme pro ně jen kurvy (s prominutím), protože naše kultura uznává sex před svatbou. To jim stačí k našemu ohodnocení. Chodíme prostovlasé, s odhalenými rameny i nohami, smějeme se nahlas, flirtujeme, pijeme alkohol. To žádná správná muslimka nedělá! Proto jsme automaticky šlapky, které dávají zadarmo. Omlouvám se za ty drsné výrazy, ale tohle je přesná definice Evropanky podle Egypťanů (a potažmo všech ostatních muslimů).

 A Polka přiletěla kvůli Eckovým narozeninám. Pozval ji. Natvrdo mi řekl, že mě chtěl na ten týden, co ona v Pensee stráví, šoupnout do Dreams Beach a být s ní. Ale když spatřil mé sbalené kufry a viděl, že opravdu odjíždím, tak si uvědomil, že mě nechce nechat jít a netouží obcovat s ní. Takže jsme tam měly být obě dvě. Paráda, ne? Ona o mně věděla. Také mě znala z facebooku, jenže Ecko jí předem namluvil, že jsme jen kolegové a nic mezi námi není. To by jí ale nesměl den před příletem napsat, že jsem opravdu jeho přítelkyně. Chudák holka celou cestu věděla, co ji čeká za tragickou dovolenou. Kor když jela úplně sama bez kamarádů, od nichž si navíc (uprostřed zkouškového!) půjčila na tuhle cestu peníze. Bože můj.
 
V ten den, kdy měla Polka přijet, se Ecko někam vypařil. Neviděla jsem ho od rána. Já seděla na terase před recepcí a fakt jsem se bála, co bude. Srdce mi bušilo. To ale nebylo nic proti tomu, jak asi muselo být jí. Ani jsem si to nechtěla představit. Koukly jsme na sebe, když prošla recepcí a ten pohled mluvil za vše. Zloba, smutek, lítost, zlomené srdce.. První den s Eckem nemluvila vůbec. Až později spolu začali komunikovat. Mně nezbylo než přihlížet. A Ecko? Měla jsem sto chutí ho zabít. Začal mi vyprávět, jak se Polka cítí hrozně, protože přijela kvůli němu a teď spolu nejsou. A on neví, co má dělat. Nejradši by odjel do Káhiry, ale neměl peníze a cestu. Jestli ho prý miluju, tak ať mu pomůžu. Ať se snažím s ní být kamarádka. Já chtěla být nad věcí, tak jsem za ní večer zašla a povídaly jsme si. Mluvily jsme o hotelu, představily jsme se, jinak nic. To křečovité napětí bylo k nesnesení.

Ecko byl celý den zamyšlenej a skoro se mnou nemluvil. Později večer jsem se ho ptala, jak mu můžu pomoct, že mu klidně půjčím peníze, aby mohl odjet do Káhiry za rodinou. Ale to on nechtěl. Protože ona přijela kvůli němu a kdyby zmizel, tak by to nebylo vůči ní fér. (A vůči mě to bylo fér???). Vyčetl mi, že se starám jen o svoje city. Mám se prý vcítit do její kůže. Řekl mi do očí, že já ho mám pořád, kdežto ona sem přijela jen na týden! Což mě neuvěřitelně dopálilo. Jak takhle vůbec mohl uvažovat? Fakt jsem se zlobila. Jeho slova mi hodně ublížila. Copak takhle se zachází s partnerem? Sbalila jsem se a i přes Eckovy protest šla k sobě na pokoj. Ecko mi pak zběsile bušil na dveře, ale já mu neotvírala. Měla jsem 15 zmeškaných hovorů, jenže já s ním nechtěla mluvit ani za nic. Ráno jsem odmítla vyjít z pokoje a pracovat. Ať se konečně taky jednou on postará o strečink i aqua aerobic. Což na oplátku dopálilo jeho. Přišla mi od něj sms, že se tedy klidně můžu sbalit a odejít, že už mě nikdy nechce vidět. Ale to mě ještě neznal naštvanou.
 
Odcházím z hotelu, odcházím od Ecka

Začala jsem si skutečně balit. Úplně všechno. A co nejrychleji, abych se mohla vypařit. Bylo mi úplně jedno, kam půjdu. Když mě nevezmou v Dreams, budu klidně spát v poušti. Letět domů se mi ještě nechtělo. Egypt byl úžasný místo a já z něj prakticky ještě skoro nic neviděla. Kdy taky, když jsem byla každý den “zavřená” ve zlaté hotelové kleci. A hlavně jsem si nechtěla připadat jako lůzr, když bych se po pouhých třech měsících vrátila domů.

Pokoj byl v cuku letu čistej jako klícka. Upalovala jsem s kufrem k recepci, ale bohužel jsem nebyla tak neviditelná, jak jsem si přála být. Z balkonu mě viděla Polka. Volala mě jménem, ale já se neotočila. Doběhla mě a snažila se mě přesvědčit, abych neodcházela. Kdyby tohle všechno věděla dřív, tak do Egypta nikdy nepřijede. V tu ránu se u nás objevili dva číšníci, vzali mi kufr a odmítali mě nechat jít dál, dokud se vše vyřeší. Nemělo smysl odporovat, tak jsem se nechala doprovodit zpátky na pokoj. Ale nebyla jsem k zastavení. Po pár minutách jsem znovu popadla kufr a spěchala k recepci. Jenže Polka mě opět odchytla a začala se smát, že je tahle situace absurdní a já se skoro v slzách smála taky. Ecko zrovna předcvičoval aqua aerobic (konečně ho něco donutilo k aktivitě) a celej v šoku přestal cvičit a civěl, co se mezi náma dvěma odehrává. Odnesly jsme s Polkou mou tašku zpět do pokoje a sedly jsme si na pláž. Asi hodinu jsme si vyprávěly o všem, co s náma Ecko hraje za hru. Šly jsme potom spolu i na oběd a Ecko seděl ob stůl vedle nás. Smály jsme se, že tohle je pro něj ta nejhorší situace, protože poprvé to není on, kdo drží otěže. Poprvé nemůže kontrolovat, co se děje.
 
Odreagování na čtyřkolkách

Nebavila jsme se s ním ani jedna (ostatně ani on s náma, respektive se mnou) a já jsem to odpoledne rozhodně nechtěla zůstat v hotelu poblíž něj. Vzala jsem Polku na pouštní výlet na čtyřkolkách. Byl to super podvečer a já byla ráda, že si to Polka užila a zasmála se a přišla na jiný myšlenky. Bylo mi jí fakt líto. Ecko byl neskutečnej debil, že ji pozval na své narozeniny. Neustále jí psal, jak budou spolu a pak jí den před příletem chladnokrevně oznámí, že nic nebude.



 
Další den se mnou Ecko začal sám od sebe mluvit, nejdřív pracovně a pak i soukromě. A vždycky, když ke mně přišel, tak se mě letmo dotknul. Na koleni, na rameni. Ale mě to nechávalo chladnou. Ani mě nepřekvapilo, když jsem je oba viděla, jak spolu míří k restauraci na oběd. Co mě ale zarazilo, že na mě Ecko volal, abych se k nim přidala. Nechtělo se mi, ale řekla jsem si, že nebudu za žárlivou slepici a šla jsem. Modlila jsem se, aby nebyl volnej stůl. A zaplaťpánbůh nebyl! Zatímco oni čekali, až se něco uvolní, já jsem se tiše vypařila zpátky k bazénu, protože jsem s nima fakt sedět nechtěla. Co to bylo za situaci, proboha? Milostný trojúhelník? Ecko mě přišel hledat k bazénu a gestikuloval stylem, co jsem to zase udělala, ať netrojčím a jdu s nima jíst. A já mu odpověděla, že nemám hlad a budu jíst později. Vrátila jsem se do restaurace za pár minut s jedním českým párem. Ecko nás viděl a zjevně z toho nebyl ve své kůži.


Sex na usmířenou? Ne, děkuji

Odpoledne se mě ještě asi dvakrát ptal, jestli s ním někam půjdu a já vždy odmítla. Dokonce mu nebylo trapný mě pozvat k sobě na pokoj, něco jako sex na usmířenou. Ale i to jsem zavrhla. Zůstala jsem na pláži, posadila se na zem a sledovala kluky hrající fotbal. Ecko se zjevil v tu ránu, jako by mě celou dobu sledoval, sedl si ke mně na písek a dal mi ruku na rameno. Řekl mi, že s Polkou už vše vyřešil a chce být se mnou. “Jsi konečně šťastná?” Tahle otázka mě dost vytočila. Byla vyřčena tak krutým tónem, že má odpověď byla “nevím”. Což opět působilo jako rozbuška. Ecko se rozlítil. Jestli tedy nevím, tak on se klidně sebere a odjede do Káhiry. Odešla jsem na pokoj beze slova. Dostihl mě asi za pět minut a bušil mi na dveře. Beze slova jsem mu otevřela a čekala, co z něj vypadne. Ptal se proč jsem odešla a jestli s ním chci donekonečna nemluvit. Já jen pokrčila rameny, on se klasicky arabsky urazil a teatrálně zvolal, že si jde balit kufry. Já ho nechtěla nechat vyhrát a začala si balit taky. Chovali jsme se oba jak dvě mimina. Ale já mu chtěla ukázat, že se mnou orat jen tak nebude. Všechny své věci jsem odnesla na recepci. Personál mě sledoval s otazníky v očích, ale já je ignorovala. Vracela jsem se k sobě na pokoj pro zbytek svých věcí a procházela kolem toho Eckova. Skrz balkon jsem na něj zavolala, ať zůstane, protože odjíždím já a moje věci už leží na recepci. Ecko opět vybuchl, šel pro ty kufry a donesl mi je zpátky na pokoj. Řval na mě úplně nepříčetně, že se nemůžu jen tak sebrat a jít do jinýho hotelu, protože jsem v Pensee vázaná smlouvou, kterou musím dodržovat (Což byl nesmysl, protože já žádnou smlouvu nepodepisovala). Co po něm vlastně chci. Já chtěla jen trochu času si vše urovnat v hlavě, ale to ho opět rozlítilo. Na co prý potřebuju čas, že on už vše vyřešil za nás za oba. On si snad myslel, že to takhle bude všechno v cajku. Že se vlastně nic tak hroznýho nestalo, když dva dny přemýšlel, která z nás dvou je pro něj lepší a nechal nás se tu spolu potkat. Podle něj je všechno jen práce, a to, že si píše s cizíma holkama, to jsem věděla předem. A pak mi jednoduše řekl, že chce být sám, ať odejdu. Což mě na něm vždy vytáčelo, připadala jsem si pokaždé jak spráskanej pes. A tuhle situaci jsem chtěla zakončit jinak. Poslala jsem mu sms, že fakt nechci bejt znova podrobená chvíli, kdy tu bude víc holek a on mě bude s nima opět srovnávat a vybírat si tu lepší. Chtěla jsem, aby vše zase bylo ok. Slepá láska… Jak lehce dokáže zamilovaná holka odpouštět…



(V takových chvílích bylo opravdu těžké pracovat a nenechat hosty na pochybách, že něco není v pořádku. Za každých okolností zachovat smiley face a nedat najevo skutečné city a nálady. To je na práci animátora opravdu snad to nejtěžší. Bejt veselej a v dobré náladě dvacet čtyři hodin denně. Nedat najevo žádné zklamání, rozmrzelost, nevlídnost, vztek, smutek, únavu. Být jako králíček Duracell a vždy s úsměvem. Mně coby animátorce se nesčetněkrát stalo, že jsem brečela na záchodě a za pět minut už jsem tančila na večerní show).

Večer následovala beach party, kam Ecko přišel jako vyměněnej. Hýřící vtipem, bavil se se mnou jakoby nic. A když jsem odcházela spát, dal mi do ruky klíče od svého pokoje…Tohle všechno se událo během pouhých pěti květnových dnů. Třikrát kompletně sbalené věci. Bylo to jedno z pekel, kterými jsem si v Egyptě prošla. Jedno z pekel, které (bohužel více než jednou) zažije každá, která se nechá oblbnout sladkými řečmi animátora.
 
Odkaz na předchozí díl:

I love you, ty zmrde (Egypt, 11.díl)

2 comments:

  1. Hroznej drzoun! Ještě že jsi nešla!
    Ty čtyřkolky Ti teda pekelně závidím!
    Užívej si!

    Tvá B.

    ReplyDelete