Sunday, 23 August 2015

Pustila bych uprchlíky do Evropy?


Už mě skoro nebaví otevírat facebook nebo české zpravodajské portály, protože všude kam vlezu, tam vidím zprávy o uprchlících. Všechny ty nenávistné komentáře, krvavé proslovy a výhrůžky. Proboha kde to jsme? Všichni se bojí islámu, ale drtivá většina o tomhle náboženství vůbec nic neví. Xenofobní Češi, kteří nikdy nevytáhli paty z republiky, aby viděli jiné kultury a světy, a kteří nerozumí anglicky, aby prohodili alespoň pár slov s jedním takovým uprchlíkem. Aby zjistili, že je to vlastně jen člověk. Se stejnými starostmi i radostmi, jaké máme my sami. Mohla bych o tomhle tématu popsat desítky stran, ale k ničemu by to nevedlo. Rozepíšu se proto o tom, jestli chci muslimské uprchlíky v Evropě já sama. A říkám rozhodně NE. Možná to někoho překvapí, že já taková muslimilka u nás tyhle občany nechci. Vysvětlím.
 
 

V prvé řadě nerozumím tomu, proč se tito lidé cpou do Evropy. Chápu, že chtějí uprchnout z válkou zmítaných domovů, ale proč proboha zrovna na starý kontinent? Do světa diametrálně odlišného od toho jejich. Zvlášť když vědí, že Evropané k nim nechovají zrovna nejvřelejší city? Proč neprchají do sousedních arabských států, kde by byli mezi svými? Panuje snad mezi nimi propaganda, že se Evropané mají jako prasata v žitě a lidem bez domova jsou přidělovány byty zdarma? Opravdu si ti uprchlíci myslí, že se v oné zprofanované Evropě budou mít lépe?

Když jsem žila v Egyptě, hodně muslimských kluků se mi svěřilo, že se chtějí dostat do Evropy. Jít za lepším životem, vydělat peníze. Práci prý zastanou jakoukoli, to mi skoro na kolenou odpřísáhli. Ale když jsem jednomu z nich začala vyjmenovávat, co by v ČR mohl bez znalosti češtiny a bez praxe dělat, podíval se na mě tak pohrdavě, že jsem přestala mít chuť mu dál něco vysvětlovat. U Egypťanů (potažmo všech Arabů, protože jsou veskrze všichni stejní) mě třeba i dost šokovalo, jak málo jsou někteří zodpovědní k práci. V zemi, kde vládne tak obrovská nezaměstnanost by si svého postu měl každý vážit nad zlato. Ale kolikrát jsem byla svědkem pozdních příchodů bez omluvy, či rovnou úplného áčka. Jednou jsem jednoho takového kluka, který se ráno nedostavil na šichtu, seřvala na tři doby, že na takovéhle vykuky jsme v Evropě fakt zvědaví. Tady by za neomluvenou absenci letěl na hodinu. Další takový povedený týpek snil o Německu, jako o spáse svého života. A když jsem se tázala, proč zrovna Německo, zcela bez zábran vysvětlil, že tam je člověk bez práce finančně podporován státem. Hmm, tak takovéhle lidi v Evropě skutečně potřebujeme.

Chudáci jsou krátkozrací. Pod pojmem Evropa si představují blahobyt a bohatství, ale už nedohlédnou co za tím vším vězí. Velký byt, práce, drahá auta.. to je sice hezké, ale člověk pro to musí taky něco udělat, že? Naučit se místní jazyk, mít vzdělání, přizpůsobit se, chtít vykonávat „podřadné“ práce. Vypracovat se. Nečekat, že bude vše padat samo do klína. A hlavně se připravit na to, že to v Evropě vůbec nebudou mít lehké co se přístupu zdejších obyvatel týče. Že budou věčně považování za vyžírky a nemakačenka. Že budou jejich děti šikanovány ve školách. Jeden můj známý Egypťan (za nějž bych dala ruku do ohně, že je zodpovědnější a pracovitější než kdejaký Evropan) se přiženil do Německa. Po několika měsících usilovného studia němčiny a tvrdé práce se mi přiznal, že mu Německo podkopává nohy, kde může.

Takže proto já arabské uprchlíky v Evropě zásadně odmítám. Ne, že bych byla nenávistná a nepřející, ale protože vím, že oni sami v Evropě nemohou být (při zachování svých tradic a kultury) nikdy šťastní.

No comments:

Post a Comment