Wednesday, 2 September 2015

Potápění, šnorchlování, plavání... co jiného dělat v emirátské výhni?


Konečně jsem se odhodlala jít se potápět. Sice tu toho v Abu Dhabi pod vodou moc k vidění (údajně) není, ale kdo nic nezkusí, nic nezjistí. Takže jsem zkontaktovala potápěčské centrum a ti dobráci mi oznámili, že musím absolvovat takzvaný refresh ponor, poněvadž jsem přesáhla šestiměsíční dobu od mého posledního potápění v Egyptě. Málem mě šlehlo. Já konečně vybojovala volnej pátek (víkendy jsou u nás v hotelu absolutně narvaný a potápěčské výlety se konají jen tehdy) a oni mi oznámili, že mě s sebou potápět nevezmou. Refresh ponor je asi dvakrát tak dražší než ten normální, protože vás tam jakoby znovu učí se potápět. Osvěžit si dovednosti. No ale jelikož už cena běžného ponoru byla skoro nad rámec mé solventní ochoty (více než 300 dirhamů), tak jsem s díky odmítla. Takže se teď budu muset ponořit koncem září na Kypru, abych získala další lhůtu šesti měsíců a mohla se potápět v Emirátech. Samá komplikace. 

 
 
Jelikož mi už chybělo moře, tak jsem vyrazila na pláž. Vedro omamné. Vzduch 44, voda 34 a písek asi 90, protože jsem si takřka spálila chodidla. Ten den jsem se koupala ve čtyřech rozličných kapalinách. Nejprve v chlorované vodě v bazénu, poté ve slané mořské vodě, následně ve vlastním potu a nakonec ve sladkovodní sprše. Ale na pláži jsem měla  štěstí. Vzala jsem si s sebou šnorchl a cupitala strčit hlavu pod vodu. Počítala jsem s tím, že budu pozorovat jen pár stébel trávy, ale moře mě příjemně překvapilo. Hejno bílých ryb, malý rejnok, krabi a dokonce dvě sépie! Ty jsem viděla poprvé v životě, chuděrky gumový. A s krabem jsem zažila zábavnou mini story. Když jsem se k němu potopila blíž, tak na mě zuřivě roztáhl ty svoje malý klepítka a rozeběhl se za mnou, až mě úplně vyděsil. Bojovník J.

Měla jsem s sebou jen malou vodu a protože bylo těsně před výplatou, tak i nulové finance, takže jsem si šla natočit vodu z kohoutku. V umývárně byly i dvě Arabky, které si o mě arabsky vyprávěly, že je nechutný pít tu údajně nečistou vodu. To ale netušily, že jim rozumím. Anglicky jsem jim odpověděla, co mají za problém. Přála bych vám vidět ten jejich šokovaný výraz. K nezaplacení. Popravdě nevím, co je špatného na točené vodě. V Egyptě jsem ji pila v jednom kuse, kde se to většinou moc nedoporučovalo, ale tady v UAE je to v cajku. Tak netuším, proč nad tou vodou všichni tak ohrnují nos.

A z umývárny mám i další příjemný zážitek. Nepálská uklízečka mi hooodně mizernou angličtinou chválila postavu. Což nechápu, protože jsem majitelkou krásných 78 kilogramů. Ale potěšilo mě, že bylo vidět, že denně plavu a chodím do posilovny. Chce to jen výdrž a snad dám něco dolů. Právě nám rekonstruují bazén ve vilové vísce, takže po dobu deseti dní nemůžu trénovat. Tak se snažím chodit do posilovny na rotoped, nacvičovat nové zumba choreografie a včera jsem se účastnila hodinu a půl dlouhé lekce jógy a pilates u nás v hotelovém atletickém klubu. Něco tak náročnýho jsem už dlouho nezažila. Trenér se mi až na konci přiznal, že spousta lidí, kteří chodí pravidelně, tuhle lekci záměrně vynechala, protože věděli, jak těžký to bude. Bolí mě celá Jana dneska J. Ale jsem ráda, že jsem šla. Dělám něco pro své zdraví. Coca Coly (mojí drogy) už jsem se nedotkla skoro dva měsíce, nejím cukrovinky a cpu se kýblem zeleniny. Ale výsledky skoro žádné. Příští týden tu budeme mít zdravotní prohlídku, tak se zeptám, co dělám špatně. Chci si nechat provézt i takové to měření svalů a tuku v těle, abych věděla na čem jsem a mohla na sobě víc pracovat. Ale to podstoupím až v Praze.

Protože mám už za tři týdny dovolenou! Na měsíc vypadnu z Emirátů. Mám velkolepé cestovní plány. V prvé řadě poletím na pár dní na Kypr, vidět své bývalé kolegy a zavzpomínat na loňské léto. Z Kypru mířím do Prahy, kde mám to i s dvanáctihodinovým přestupem v  Bělehradu, tak se těším, jak dám zabrat svým podrážkám a nasaju trochu té srbské podzimní atmosféry. A Praha. Co dodat. Rodina a kamarádi, už se nemůžu dočkat. V půlce října by mě měl osud zavát i na dva dny do irského Dublinu, tudíž cestování budu mít víc než dost. Odpočítávám dny do odjezdu.

A čas si krátím nejen sportem, ale i kulturou. Dostali jsme od našeho hotelu lístky zdarma na představení Illuminaire – světelnou a ohňovou show v největším a nejluxusnějším hotelu v Abu Dhabi – Emirates Palace. Ty prostory byly něco neuvěřitelnýho. Všechno zlatý, živá hudba, všude jen ty nejluxusnější obchody, nástěnné hodiny značky Rolex, apod. Představení bylo fajn, ale ty prostory to prostě přebily. Kam se hrabe náš St. Regis.

A aby toho nebylo málo. Tak nakonec trochu toho emirátského dobrodružství. Měla jsem volný den, tak jsem se v podvečer procházela po nábřeží, kde je vždycky milion běžců a cyklistů. Tuhle mě zastavil jeden obří Emiráťan, jestli prý nepotřebuju nového kamaráda. Že po mně nic nechce, je muslim. Haha. Byl srandovní. Angličtiny moc nepobral, rovnátka na obou řadách zubů, takovej hromotluk zpocenej. Ale milej. Nabídl mi odvoz zdarma ve svém nadrozměrném voze značky Lexus. Váhala jsem, váhala. Ale moje dobrodružná povaha vždycky vítězí nad obavami z možného nebezpečí, tak jsem nasedla. Bordel jak v tanku, oba jsme se tomu smáli. On měl zapnutou navigaci, aby věděl, kam mě dovézt a přitom mě podle hlasových pokynů GPS učil arabsky. Takže teď už vím, jak říct arabsky „Po patnácti metrech odbočte doprava“ apod. J. Ale Dwayan (tak se jmenoval) byl fajn. Říkal že už zhubl ze 130 na 107 jen běháním. Zatímco jeho známí chodí na liposukce, on jedinej hubne sportem a má to rád. Daroval mi i svůj parfém. Prý, kdykoli se tím nastříkám, tak ať si vzpomenu na něho. To bylo milé J.

Vložím ještě poslední poznatek last minute. Dnes byla dosti netaktně zamítnuta moje žádost na přesun do atletického klubu, protože nemám licenci na vedení sportovních a zumba lekcí. Ale až si ten kurz udělám, to se teprve budou divit J.

No comments:

Post a Comment