Saturday, 5 September 2015

"Mít sex s turistkama je moje práce" (Egypt, 14. díl)


Pořád jsem trpěla tím, že spolu s Eckem nežijeme v jednom pokoji. Začalo mi docházet, že spoléhat se na Ecka nemá cenu a co si člověk nezařídí sám, to nebude. Takže jsem vzala osud do svých rukou a sama zašla za manažerem hotelu, kterej mě měl rád jako vlastní dceru (což mi sám řekl) a svěřila jsem se mu, že chci z hotelu odejít, protože tam nejsem šťastná. Protože nemůžu být na pokoji s Eckem. Manažer byl sice trochu v šoku, ale nedal to na sobě skoro znát. Jen mi slíbil, že to prověří. Ecko mě pak za tuhle sólo akci neskutečně seřval. Začínala jsem chápat, že Eckovi vyhovují oddělené pokoje právě proto, aby si tam mohl vodit turistky. Stalo se mi, že jsem jednou odpoledne našla dveře do Eckova pokoje pootevřené a po chodbě se toulala jedna pubescentka, k níž se Ecko u bazénu náramně měl. Bylo mi hned jasné, kam ta holčina míří. Ale když mě viděla na chodbě, sama se lekla a vypařila se. Kolik takových lapených rybek dveřmi Eckova pokoje prošlo si snad ani netroufám hádat.
 
 

Ecko si ostatně sám zasadil hřebík do rakve, protože se mi na férovku svěřil s tím, že touží spát s turistkama, poněvadž to má (doslova) v popisu práce. Údajně ho k tomu nutí i sám ředitel hotelu, aby si tak zajistil pravidelné návraty evropských konkubín. Udělalo se mi fyzicky špatně, těžko jsem lapala po dechu a zoufale se snažila tu absurdní situaci pochopit. Neměla jsem sílu brečet, cloumal se mnou neuvěřitelný vztek. Prý kdybych podvedla já jeho, nikdy mi to neodpustí. Když jsem opáčila, že podvede-li on mě, odjedu a už mě neuvidí, osopil se, že to není fér. Že jen dělá svou práci a tu mu nemám co zakazovat. Námitky bych mohla mít v Káhiře, ale tady v hotelu (ve volné zóně) mu nemám co poroučet. Přestala jsem mu zvedat telefony a odpovídat na sms. Noc to byla pekelná, to snad ani nemusím zmiňovat.

Druhý den jsem Eckovi poslala zprávu, že se mi z něj chce zvracet a hned po výplatě mizím domů. Ecko odpověděl klasicky arabsky. Tak, jak to na nich tolik nenávidím. Urazil se a vše obrátil proti mě. Teď prý konečně poznal, jaká jsem svině (JÁ!!!) a že už mě ve svém životě nechce. Netušila jsem, co dělat. Domů se mi ještě nechtělo, ostatně ani jsem nemohla vycestovat ze země, protože jsem měla propadlé vízum a hrozilo, že by mě na letišti nepustili do letadla. To jsem tehdy ještě netušila, že můžu v zemi bez problemů žít bez víza, aniž by to kdokoli řešil (ilegálně samozřejmě). Zvažovala jsem návrat do Dreams Beach nebo odjezd do Taby.
 


O tři dny později (stále jsme spolu nemluvili) si mě našla další jobova zvěst. Psala jsem si s Češkou, která tu s námi byla na dovolené (viz I love you, ty zmrde), svěřila se jí se svým trápením a ona mi zničehonic vyklopila, že s Eckem spala! Můj bože. Zatmělo se mi před očima, slzy mi vytryskly proudem. V tu chvíli jsem v hotelu nechtěla zůstat už ani minutu. Eckovi jsem ten mail od Češky přeposlala a oznámila mu, že okamžitě odjíždím. On mě začal náruživě přesvědčovat, že s nikým nespal, že se nemůžu jen tak sbalit a odejít, protože tam mám práci. Jenže mě to netankovalo. Byla jsem ochotná spát třeba v poušti.

Ten večer se mezi námi dvěma odehrávalo drama. Ecko mi bušil na dveře a jako kolovrátek opakoval, ať nikam nejezdím. Hleděla jsem na něj s kamennou tváří, čímž jsem si vysloužila jen vlnu nadávek. Práskla jsem mu dveřmi před nosem. Dolezl během několika příštích minut a tentokrát zkoušel hrát na city. Ale bez úspěchu. Obojí se několikrát po sobě opakovalo. Nadávky, prosby, nadávky, prosby. Div se neplazil po kolenou, když mi naříkal, že bude mít velikej problém a ztratí kvůli mě práci. Poslal za mnou dokonce i kámoše, aby mě přemluvil.
 
 

Když mi v pokoji začala vynechávat elektřina, začala jsem se trochu bát. Měla jsem za to, že v tom má prsty Ecko. V tu chvíli už jsem byla ochotná uvěřit i tomu, že by byl schopný mi fyzicky ublížit. Rozhodla jsem se jít na recepci, ale pro jistotu jsem si s sebou vzala pas, všechny peníze i kreditku. V lobby za mnou Ecko přišel a tázal se, co udělal tak strašnýho, že ho chci opustit. Nevěřila jsem vlastním uším. Co udělal tak strašnýho? Nechtěl mě nechat projít a snažil se mě obejmout. Opět přísahy o věrnosti a vyznání lásky. Jestli ho prý opustím, bude mi strašně moc chybět. On MNĚ! Odkráčela jsem do zahrady a on mě sledoval. Když mě dostihl a objal, pomalu jsem roztála. Tak slabá jsem byla.

Tady je opět krásně vidět, jak naivní je holka, která miluje. Ecko mi pravidelně předkládal jeden psychický políček za druhým, ale já ho nedokázala poslat do háje nadobro. Vždy jsem odpustila.
 
Předchozí díl:

No comments:

Post a Comment