Friday, 4 September 2015

Proč se Arabové nepotí? A proč radši nechají své děti utonout?


Ti Arabové jsou stejně zvláštní tvorové. Dneska bylo konečně snesitelné počasí. Mírně pod mráčkem, minimální vlhkost a voda v bazénu měla krásných 28 stupňů. Ideál. Ti malí přičmoudlíci sotva smočili krovky, tak si posteskli, že je jim zima! Můj bože. Já se venku potila a jim bylo chladno? My jsme to s holkama z Kids Clubu vypozorovaly už dřív, že oni přestože se v těch letních pařácích oblékají do dlouhých rukávů a džínů, tak se vůbec nepotí. Ani kapku. Neviděla jsem jedinou zahalenou Arabku – navíc s kompletním makeupem – která by byla alespoň trochu orosená. Dlouho jsem žasla, jak na sebe můžou v těch vedrech naplácat makeup a pudr a neroztéct se. A až nedávno jsme si uvědomily, že z Arabů prostě pot neteče.  

 
A i kdyby náhodou tekl, tak Arabky jsou mistryně v maskování případného zápachu. Dokážou na sebe vylít půl flakonu značkového parfému, takže kdykoli projdou kolem, ocitám se imaginárně uprostřed Sephory a musím otevírat okna i dveře, abych vyvětrala. Nechápu, proč se musí těmi vůněmi skoro sprchovat, když by stačila kapička. Na vlastní oči jsem viděla, jak paní ze Saudské Arábie zmáčkla ten rozprašovač snad patnáctkrát, než byla spokojená.

Ono dbát na image je tady v Emirátech hodně trendy. Všimla jsem si, že spousta dospělých lidí, vzhledově odhaduji kolem třiceti i víc, nosí rovnátka. Co bylo dřív výsadou hlavně dospívajících dětí, dnes okoukali i dospělí a rovnátky si pomáhají od komplexů z mládí. No nevím, i já mám jeden dva křivější zuby, ale že bych to ve svém věku ještě řešila? Radši mít nerovný chrup, než se půl roku i déle sžívat s želízkama v hubě. Neumím si představit, že bych se s tím měla s někým líbat.

Když už jsme u toho zkrášlování, tak nesmím opomenout ani velmi populární tetování hennou. U Arabů je běžné, že se jí ženy zdobí při svatbách a různých slavnostních událostech. Hodně znát to bylo zejména nedávno u příležitosti konce postního měsíce ramadánu. Květinami a různými ornamenty měly ozdobené ruce a paže snad všechny do jedné. Včetně nehtů. Na těch nehtech mi to přijde vyložené odpudivé, protože mi to připomíná spíš to, když si někdo přivře prst do dveří. Ale budiž. Ornamenty jsou fajn, vypadá to velmi hezky, ale namáčet do henny dlaně a chodidla, to už je trochu přitažené za vlasy. Dělají to zejména dětem, ale vypadá to spíš, jako když si děcka týden nemyly nohy. Ale tradice jsou tradice.

Co mi přijde hodně extrémní u arabských dětí je i to, že velmi malým dětem dávají na ruce i na nohy masivní zlaté náramky. Chápu, že chtějí ukázat, jak jsou bohatí a jak si svých dětí cenní, ale skutečně je nutné dávat několikaměsíčnímu batoleti takovéhle okovy? Může to kousat, poškodit si dásně i budoucí zuby. A krom toho to nemusí být třeba při spaní ani komfortní.

Děti obecně jsou v arabských rodinách považovány za poklad. Požehnání. Kdysi dávno u nás v Kids Clubu byla velmi konzervativní saudská rodina, která výslovně trvala na tom, aby po dobu jejich přítomnosti v dětském klubu nebyla jediná mužská noha. Fajn. Pracujeme tu sice jen holky, ale jelikož k nám patří i dětský bazén, tak naším prostorem projde i spousta plavčíků. Co by taková rodina dělala, kdy by se jejich dcerka topila? Nechali by ji radši utonout, než „zneuctít“ dotykem záchranáře – muže? Mimochodem, takové případy se skutečně staly. Jako dodatek u nás zrovna nedávno padlo nařízení, aby se plavčík za žádných okolností nedotýkal žádného arabského výrostka – byť jen za účelem popostrčení na skluzavce.

Co mně ale na arabských dětech hodně vadí, je to, že jim rodiče všechno dovolí. Respektive je nikdy neokřiknou, nenapomenou. Viděla jsem pětiletý děcka bušit pěstičkama do chůvy, odmlouvat, poroučet jim, neposlouchat. Bylo mi z toho zle. V Káhiře jsem v jedné egypské rodině byla svědkem toho, když čtyřletý hošan plivl své mamince do tváře. Ještě větší překvapení pro mě bylo ale to, když máma nezahájila žádnou výchovnou akci, jen se ohradila tím, že udělá-li synáček ještě jednou něco podobného, zavolá na něj jeho otce. Být na jejím místě já, už má to dítě otřes mozku z mých facek. Výsledkem této zvrhlé výchovy jsou drzí dospělí lidé, kteří se chovají jako hulváti. Rozmazlení, bez respektu k čemukoli, jakmile není po jejich, okamžitě se urážejí. Škoda mluvit. Snad jen dodám, že díky bohu za to, že spousta Arabů je dostatečně movitá k cestování a studování v zahraničí, kde se alespoň částečně odnaučí té samolibosti a získají nadhled a pokoru.

No comments:

Post a Comment