Tuesday, 13 October 2015

Holit či neholit? Muslim má jasno!


Můj předešlý článek o Arabech vzbudil jakous takous vlnu zájmu, tak je potřeba ty moje Araby  na přání zase trochu podrbat a nenechat na nich nit suchou. Nedávno zemřel na selhání srdce jeden z dubajských šejků, Rashid bin Mohammad. Ve čtyřiatřiceti letech! V téhle souvislosti mě napadá, jakou ten člověk musel asi mít životosprávu. Já vím, že příčina srdeční příhody může být jakákoli, ale moc bych se nedivila, kdyby byly na vině drogy, alkohol a bůhvíco ještě. Což se ostatně špitá i v kuloárech. Stačí se podívat, čím arabští rodičové krmí své potomky. To jsou imrvére brambůrky, hranolky, cola a spousta koblih. Samý lepší „plnohodnotný“ jídlo. Ještě nikdy jsem u nás v kids clubu neviděla žádný arabský dítě jíst něco alespoň zdánlivě zdravého. Byť by to byl třeba jen banán. Spousta těch malejch arabášků bejvá samosebou i dost tučná, což se mi vůbec nelíbí. Co s dítětem, který se díky svým rozměrům zasekne na klouzačce a za boha nemůže sjet dolů?
 
Sheikh Rashid
 

Kromě té otylosti většinou ti malí čertíci disponují i výrazným porostem po celém těle, takže si potom připadám skoro jako když pracuju s opičkama. Některý ty děcka jsou neskutečně chlupatý. Záda, nohy.. a to bohužel včetně holek. Ošklivky Katky. Ale u muslimů je srst nežádoucí, tudíž se stejně všechny ty šimpanzí mláďátka dříve či později všech těch černých chlupů zbaví. Holení je u nich součástí každodenní očisty a hygieny a to včetně intimních míst. Když jsem ještě o muslimech nevěděla skoro nic, tak jsem byla při mém prvním setkání s nahým přívržencem islámu dost v šoku. Příjemném musím říct. V duchu jsem se radovala, že pokrok dorazil překvapivě rychle i na blízký východ, jenže záhy jsem přišla celé věci na kloub. A to, že se muslimové holí už cca čtrnáct set let, od samého objevení islámu! Haha, takže taková já jsem koza. Když už jsme u té intimní stránky věci, tak by asi nebylo od věci připomenout, že všichni zástupci rodu mužského podstupují v útlém věku mírnou obřízku, a to opět z ryze hygienických důvodů. Pod kůží se neusazuje nečistota, protože tam kůže už žádná není.

Ale to jsou všechno věci, o nichž sice všichni vědí, ale o kterých se nemluví. Oni jsou ti Arabové v tomhle a mnohém jiném strašní tajnůstkáři. Například mají moc rádi tmu. Já jakožto jejich pravý opak miluju světlo a nedokážu pochopit, jak můžou strávit celý den se zabedněnými okny za svitu umělého světla a začínat žít se západem slunce. Když jsem trávila nějaký ten čas v Egyptě a zrovna se ocitla v muslimských bytech, tak si vzpomínám, že mi hrozně vadilo, jak mi Egypťani vehementně bránili otevřít okna. Prý je to zásah do soukromí, kdekdo může načuhovat dovnitř a třeba i skočit oknem do bytu z jiného patra. Mně osobně bylo srdečně jedno, kdo na mě bude z protějšího okna zírat, ale Egypťani to prostě nemohli přenést přes srdce. Taková potupa by to byla. A o tom jejich nočním životě se snad ani nebudu rozepisovat. Vidět na ulici čtyřletý děcka hrát fotbal v jedenáct večer – bez dospělého dozoru (!), nebo si tábořit ve čtyři ráno na pláži a pořádat piknik, to může připadat normální snad jen jim.
 
 

Když to tak zpětně po sobě pročítám, tak zjišťuju, že ty svoje Araby jen kritizuju. Co mi na nich nejvíc vadí, pro někoho to možná bude překvapivé, ale já opravdu nesnáším, jak oni všude chodí v tlupách. Celé rodinné klany. Klasická podoba – jediný muž, jeho manželka, ženiny minimálně tři sestry nebo sestřenice (protože holky by zpravidla neměly nikde chodit bez mužského doprovodu), a alespoň šest dětí s nima. Plus samozřejmě dvě až tři filipínské chůvy. To je vždycky delegace. Já si tohle neumím představit, a většina Evropanů zřejmě taky ne. My jsme zvyklí jít někam ve dvou, max. ve čtyřech, ale aby nás šlo do aquaparku patnáct, to nehrozí. A z toho polovina kluků nese jméno Mohamed a druhá půlka Ahmed. Tak je pak zkuste okřikovat. Neotočí se žádný.
 
Za málo peněz hodně muziky

Jedna vlastnost se těm Arabům musí nechat. Jsou krásně vyčůraní. Zaplatí si pokoj v luxusním hotelu, kam se jich na přistýlky nacpe pět a více (aby co nejvíc ušetřili) a pak spustí tirádu kuriózních stížností a reklamací. A dokáží si stěžovat úplně na všechno – na hluk z vedlejšího pokoje, na nezvyklou chuť jídla, na ještěrku v pokoji, nebo i vlas ve vaně. Jednou si taková vypečená paní stěžovala na ducha ve svém pokoji, který jí sám od sebe vypíná a zapíná světlo. A s tímhle materiálem pracujte. Nutno podotknout, že spousta hostů podstupuje tyhle procesy jen a pouze proto, aby získala free upgrade. Tedy lepší pokoj, jídlo zdarma, late check-out, kompenzaci v podobě masáže, apod. Kdo v tom umí chodit, ten ve finále na jednom takovém pobytu v hotelu i dost vydělá.  

Otázka náboženství je samostatnou kapitolou. Korán je pro ně písmo svaté a Alláh nedotknutelná modla lidstva. Ale že to spousta muslimů cynicky degraduje, o tom už se nemluví. Jedna Arabka se u nás slunila v bikinách, zatímco se jí na krku blyštěl zlatý přívěsek se jménem Alláhovým. Proč proboha? Alláh je pro ni natolik důležitý, aby jeho jméno nosila u srdce, ale už se nedokáže zahalit před zraky ostatních? Neumí si vybrat? Je to pohrdání bohem. Stejně jako když si někdo nechá jméno boží vytetovat – islám tetování neuznává, tudíž je to hřích – haram. Za haram se považuje i to, pokud si jménem Alláhovým někdo zkrášlí boty (boty jsou nečisté) nebo třeba i nafukovací balonek. Ten se válí po zemi, takže jméno boží špiní... Další Arabka se u nás zřejmě natolik uvolnila, že si při odchodu zapomněla zpátky obléknout černou abáju i se závojem. Musel se osobně dostavit sám její manžel a zapomenutou abáju identifikovat podle parfému své ženy. A do třetice, nebývá zase tak vzácné, když se Arabky zjeví u bazénu v těsném oblečení. Jsou sice zahalené od hlavy po paty, ale že se jim pod přiléhavými legínami rýsuje úplně všechno, to kupodivu neřeší. Někdo by řekl, že jsou na dovolené, a mohou si tudíž leccos dovolit. Ale že až takhle? I já - sice v krátkých, ale volných šortkách - jsem byla zahalená více než ony.
 
Chovám se jako muslim, oblékám se jako muslim, ale nejsem muslim

Kolikrát jsem klukům v Egyptě říkávala, že jsem lepší muslim (přestože bez vyznání) než oni, protože oni chlastají, kouří hašiš a souloží s turistkama. A já nic z toho nedělám, akorát se nemodlím. Loni mi jeden Egypťan řekl, že dělám všechno jako muslim, ale přitom muslimka nejsem. Že by výčitka? Můj vztah k Alláhovi, muslimům a islámu obecně ... začal pozvolna. Vždycky mě fascinovaly kostely, mešity, hřbitovy, prostě různá náboženská stavení. Vždy jsem k nim vzhlížela téměř s posvátnou nepopsatelnou bázní. Ale islám mě fascinoval jaksi víc. Nejspíš proto, že je to „nebezpečné“ náboženství, z nějž se rekrutují sebevražední teroristé. Takový je všeobecný názor, aniž by se většina lidí obtěžovala zjistit si víc. Naopak islám je náboženství mírumilovné, nabádá k tomu, aby se lidé k sobě chovali s respektem, aby projevovali úctu starším osobám, dělili se o své statky a jídlo s chudými a nemohoucími, a uctívali zasloužilé matky. A zahalování žen? Šátek a dlouhý rukáv patří k počestnosti ženy. Bez něj se  žena cítí nahá a ztrácí respekt. Vyjít ven bez závoje je pro ně totéž, jako pro nás například vyjít do ulic jen v podprsence. Šátek na ulici chrání proti napadání, znásilnění, je to obrana. Samy ženy si nedokáží představit, že by vyšly ven odhalené. K nošení šátku je nikdo nenutí, přijde jim to přirozené a nosí ho hrdě a rády. Alespoň většina z nich. Je to úcta, dávání najevo, že je žena slušnou muslimkou.  

Pozorovat Araby mě strašně baví. Pro nás jsou to ufoni, takže vždycky se najde něco nového, co mě překvapí/pobaví/rozčílí... Chudáci nemají ani ponětí, že jsou pod mým drobnohledem. Kdyby jen tušili :)
 
Více o Arabech:

No comments:

Post a Comment