Friday, 16 October 2015

Jak úžasné je být (doma) v Praze / What a feeling to be in Prague


Jsem v Praze! Ještě než začnu básnit o domově, mám takovou novinku, s níž se pojí moje přání či prosba. Můj blog je v nominacích na Blogerku roku, takže koho by neobtěžovalo párkrát kliknout myší a dát mi hlas, udělalo by mi to obrovskou radost. Chodí mi spousta e-mailů s žádostí typu „Jen dvě minutky Vašeho času“ apod., ale když se těch mailů sejde víc, už je těch minut najednou i pětkrát tolik a to už se člověk tak snadno neodhodlá obětovat těch v dnešní době čím dál vzácnějších pár momentů a někoho potěšit. Takže o to víc si těch potenciálních hlasů cením. A moc děkuju.
Blogerka roku - Hlasování

Když už jsme se ocitli v tom online světě, založila jsem svému blogu facebookovou stránku. Pro spoustu lidí bude snazší a pohodlnější se k mým článkům dostat, plus tam budu přidávat samozřejmě i něco navíc. Takže kontakt se mnou bude celkově takový interaktivnější J.


A do třetice – na mírný nátlak mých kolegů v Abu Dhabi jsem dospěla k rozhodnutí začít psát svůj blog dvojjazyčně, tedy i v angličtině. Dlouho jsem se tomu bránila, protože moje anglina rozhodně není perfektní a překlad mi bude zabírat spoustu času, ale můžu tím získat nové čtenáře a koneckonců i tu anglinu snad i trochu vypilovat. Přece jen v psané angličtině jsem nejpevnější v kramflecích.


A jak to vůbec probíhalo doma?

Do Prahy jsem přiletěla večer a nakonec nebylo takový chladno, jak mě všichni strašili. Bylo to příjemný. Až na tu únavu a těžká zavazadla. Když cestuju, tak si vždycky představuju nejrůznější katastrofy a tragédie, takže jsem v duchu prosila boha, aby mi dopřál se přivítat s maminou a mou milovanou kočičkou a pak ať si mě vezme kam chce, je-li můj čas J. Přivítání bylo krásný, to snad ani nemusím psát. Byla jsem strašně ráda, že jsem doma. Jak bývávám takhle dlouho venku, tak mi Praha přijde taková posvátná. Pokaždé se sama sebe ptám, jestli je to skutečnost nebo sen, že jsem v Praze. Že fyzicky stojím na Smetanově nábřeží a koukám skrz Karlův most na Pražský Hrad.
 
 
 


 

Musím říct, že Praha začíná být čím dál tím víc kosmopolitní, protože v centru narazíte na směs národností vskutku exotickou. Nepočítám-li turisty – asi nejvíce Asiaty – i po několika letech od pandemie prasečí chřipky stále chodící v rouškách, dá se tu najít celý svět. Rusky v zubních ordinacích, Thajky v masážních salonech, Arabové v obchodech se suvenýry. Arabštinu slýchávám strašně často – a nedá se říct, že by to byli uprchlíci. Kdepak. Tihle lidé už jsou u nás začlěněni do společnosti. Pracují, vysedávají v kavárnách, telefonují. Že by se mi ta moje stále uvadající arabština přece jen v budoucnu ještě hodila? J

Štěstí mi přálo, musím říct, protože jsem na poslední chvíli sehnala vstupenku na skoro vyprodané představení muzikálu Dracula, který mě doprovázel celým dospíváním a který miluju ze všech muzikálů nejvíc. Byla jsem nadšená, že se můžu zase jednou za čas hodit do gala, naplácat na sebe make-up a jít za kulturou. Ten make-up byl evidentně chyba, protože mě zpěv Daniela Hůlky a Leony Machálkové (a samozřejmě geniální hudba i libreto) dojímaly ne k slzám, ale k vodopádům slz. Nevím, jestli jsem na Draculovi byla podruhé nebo potřetí (já vždycky chodím na všechno víckrát J), ale vím jistě, že pokud se bude Dracula hrát i příští rok, vyrazím znovu. A opět s partou jako tentokrát, abychom si pak po představení mohli sednout do mekáče a sdílet pocity, dojmy a nálady. Tohle přesně jsou ty okamžiky, které můžete zažít jedině doma. Kvůli kterým stojí za to, se do Prahy vracet.

Nenahraditelné chvíle mi poskytuje i jedna z mých nejoblíbenějších budov v Praze – Ústřední knihovna, kam se více než pravidelně vracím a kde momentálně extaticky lovím nejnovější díla mých oblíbených českých autorů Michala Viewegha a Ivy Pekárkové, které mi kvůli mé pražské nepřítomnosti ještě nepadly pod ruku. Takže takhle já tu vegetím. Už se začínám i těšit zpátky do Abu Dhabi. První týden dva jsem měla z toho místa depresi a osypávala se jen při pomyšlení, že tam budu za pár týdnů zpátky. Ale to se přiznám, že jsem to takhle cítila hlavně kvůli mé (stále trvající) nešťastné lásce. Moc o tom tady na blogu nepíšu, protože nechci být za uřvanou slepici, ale je pravda, že mě to ještě hodně bolí a jsem moc ráda, že ho teď mám z očí. Až tady jsem si naplno uvědomila, že společná budoucnost nás opravdu nečeká. Už nepláču tolik jako dřív, ale bolí to pořád. Připadám si tu jak na detoxu, ale je to dobře. Potřebovala jsem to. Teď už je jen otázkou, jak se to bude s mojí psychikou vyvíjet, až se vrátím na místo činu. Ale věřím si.

Dovolená je tedy v plném proudu a mám před sebou ještě více než týden nicnedělání a flákání. Abych byla upřímná, tak už se tu docela i nudím. Venku ustavičně prší, takže kromě krátkých vycházek na kafe s kamarády, se ven dostanu sporadičtěji, než bych si přála. Naneštěstí mám pět minut od baráku obchodní centrum, takže často lezu i tam. Čímž trpí nejvíc moje už tak dost děravá peněženka. Nové brýle, nové boty.. Ale hlavně jsem investovala do sebe. Objednala se na dentální hygienu, na masáž i pedikůru rybičkami Garra Rufa (to bylo moc příjemný J), ale hlavně na měření podílu svalů a tuků v těle, abych zjistila, jak jsem fyzicky na tom. V Abu Dhabi se relativně hodně hýbu, ale na moji štíhlost to prakticky nemá žádný vliv, tak jsem byla zvědavá, co je špatně. Měření dopadlo poněkud hůře, než jsem očekávala, mám v těle nakonec víc tuku a méně svalů, než jsem předpokládala, ale není to tak špatný výsledek. Je pozoruhodné, jak rychle se tělo dokáže změnit. Přesně před rokem jsem po kyperské stáži měla podle měřených výsledků tělo samý sval a tuky žádné (přestože vizuálně moje tělo říkalo něco jiného). Tady se ukazuje, že nejdůležitější je opravdu jen a pouze pravidelný sport. Rozhodla jsem se tedy jednat a nechala si sestavit redukční jídelníček na míru. Vím, že budu tři měsíce trpět a lézt po zdech hlady (stejně jako před deseti lety, kdy jsem svou redukční dietu absolvovala poprvé), ale tentokrát je to zpracované profesionálně, takže by se mi ty vlčí hlady a nabouraná psychika měly obloukem vyhnout. Jak já byla tenkrát na ránu z těch svých výkyvů nálad. Je pravda, že jsem tehdy za tři měsíce zhubla deset kilo a dalších pět odešlo návdavkem během následujícího léta, ale okolí si se mnou asi muselo užít. Což já přirozeně nevnímala. Teď by to mělo být jiné. Jen to dodržet. Nakupovat, připravovat si jídlo na celý den, vážit si porce, počítat tuky... Měla by mi hodně pomoci i soudržnost kolegů. Proč? Protože na celý měsíc listopad je u nás v hotelu vyhlášena takzvaná Weight Loss Challenge, tedy soutěž, kdo za měsíc shodí víc kilo. A zájem je prý veliký. Už jen proto, že bude možné používat posilovnu pro hosty a výhrou v soutěži je jedna noc v hotelovém apartmá se snídaní. To je velká motivace J. Co jsem doma, tak jsem rozežraná, až to není hezký. Takže takovouhle akci velmi vítám.

Mám Vás rád xxx
 
 
English version

I am in Prague! Before I will start talking about my home I have a little news. First of all - upon my colleagues’s requests I have decided to start writing my blog bilingually, it means czech and also english. Long time I have been very afraid to do it because my english is not perfect and the translation will take so much time, but on the other hand I can gain more readers and improve my language skills as well. My written english is far the best to be honest J.

Second of all - I have created my blog‘s facebook fanpage. For many people it is gonna be much easier and convenient to get my posts, plus I will be adding something more of course. So the contact with me will be more interactive J.


How my Prague’s vacation began?

I landed in Prague in the Friday evening and it was not so cold as everybody had been warning me. It was nice. Except the tiredness and heavy baggage. When I travel I always imagine various catastrophes and tragedies so I was begging God to let me greet my mum and my beloved cat and then he could take me to heaven if he wants to J. The welcome was lovely, no need to talk about it. I was so happy to be at home again. Because of being abroad for such long periods I consider Prague as sacred place. Everytime I ask myself if it is reality or fantasy that I am in Prague. That I am physically standing in the city centre and looking at the Prague Castle through Charles Bridge.

I have to say, Prague starts to be very cosmopolitan, because you can encounter very exotic mix of nationalities there. Except tourists – mostly Asians – you can meet the entire world. Russians dentists, Thai ladies in spas, Arabs in souvenir shops. I hear arabic so often – and I can’t say they are refugees. Nope. These people are integrated to czech society already. They work, sit in coffee shops, make calls. Will my „dying“ arabic be still useful for me in near future? J

I was lucky because I got a last minute ticket to nearly sold out perfomance of musical Dracula which I love the most. I was thrilled to dress up, wear make up and go to theatre. The make up was a mistake because the music and lyrics were so touching so I had been crying the whole time. These are the moments you can experience only at home. They are worth to come back here.

My vacation is in its middle and there is more than one week of relax ahead of me. To be honest I feel a little bored already. It has been raining outside all the time so except short coffee meetings with my friends I don’t go out so much. Unfortunately there is a shopping mall just five minutes away from my house. My wallet cries. New eyeglasses, new shoes.. But mostly I have invested in myself. Dental hygiene, massage, Garra Rufa fish pedicure (it was very nice J), but in particular – body measurement. It says how much fat and muscles I have in my body. I do relatively a lot of sport in Abu Dhabi but still I am a bit overweight so I wondered what is wrong. The measurement results are rather worse than I expected but it is not so bad. It is remarkable how fast the body can change. Last year this time – after summer season in Cyprus – I had only muscles in my body, not fat at all. Here you can see the most important is regular sport only. I decided to ask dietitian to compile reducing diet for me. I know I will suffer for next three months and starve for food (just as ten years ago when I was dieting for the first time), but now it has been made by professionals so I should be avoided by hunger and fragile psyche. I was so unbearable. I lost ten kilos in three months and another five kilos followed next summer, but my friends must hate me. I didn’t notice of course. Now it should be different. Just hold on. I will have to shop, prepare meals for the whole day, weigh the food, count fat… But I count on my collegues’s support. Why? Our hotel organizes Wight Loss Challenge for November. It means you have to lose as many kilos as possible. And you can win one night in Spa Suite with a breakfast. This is what I call motivation J. I have been eating too much since I came back home and I am sick of myself. So I need this challenge.

No comments:

Post a Comment