Tuesday, 22 March 2016

Na co budu nejvíc vzpomínat z Abu Dhabi? Jednoznačně na LIFEGUARD TEAM!


Je úterý dvácátého druhého března a mně zbývá posledních pár dní v Abu Dhabi. Už je to oficiální, že v sobotu letím domů! Hotel mi zaplatil letenku, ale klasika. Kdybych si o ni neřekla, tak je ani nenapadne mi to nabízet. Takže znovu se potvrzuje ono dokola omílané přísloví “Líná huba, holé neštěstí”. V HR bylo třeba definitivně rozvázat pracovní poměr a uzavřít nad sebou vodu. Připadala jsem si, jako když dávám výpověď z nASA. Tolik podpisů ze všech oddělení jsem musela získat, abych obdržela závěrečný šek s poslední výplatou. Dostala jsem nakonec o dost méně, než jsem předpokládala. Ale to je daň za to, že jsem nedodržela dvouletý kontrakt. No, jak vypadaly moje poslední pracovní dny? Co vám budu vykládat, neskutečně jsem se těšila, až bude po všem. Vybrat si práci s dětma byla největší chyba mého života, protože já ty děti fakt ráda nemám. Ale toho, že jsem odjela do Emirátů nelituju vůbec. Naopak. To bylo rozhodnutí, k němuž si budu gratulovat do konce života. Neskutečné zážitky a zkušenosti – pracovní i ty osobní. Když jsem se před rokem rozhodovala, jestli se mám do Abu Dhabi vydat, jestli mi to má co dát, nebyla jsem si vůbec jistá. Ale teď jsem neskutečně šťastná, že jsem vycestovala. To jsou zážitky na celý život. Nové obzory, přehodnocení spousty věcí. Hodně to otevírá oči i mysl.
 
 

Takže dávám sbohem všem těm arabským raráškům, kteří vlítnou do kids clubu a nadělají bordelu k neuvěření. Během minuty je celý prostor vzhůru nohama, protože tyhle potvůrky z dračích ocásků si neberou servítky vůbec s ničím. Vyházejí z polic úplně všechno, vysypou veškeré stolní hry na zem a pochopitelně smíchají vše se vším, takže pak při úklidu vše přebírám jako Popelka. Chůvy je samozřejmě neokřiknou, protože to by se arabská madam zlobila. Nebo je jim to prostě obyčejně šumafuk. Občas mám pocit, že kdyby ty matky mohly, tak by ty chůvy nechaly svoje děti i odrodit. Vůbec s nimi netráví čas, ničemu je neučí. Všechna “práce” visí na paních na hlídání. Rozmazlení haranti vyrůstají jak dříví v lese, takže potom se z nich stávají dospělí, kterým je ideální se vyhnout, protože jsou to infantilní spratkové zvyklí si všechno vyřvat. Takhle se mi ti Arabové jeví, soudě podle toho, co jsem měla možnost vidět na vlastní oči. Ale dost o nich.

Dneska trávím celý den hezky odpočinkově ve vile. Ráno jsem si dala svoje kolečko posilovna-bazén, bez čehož už pomalu ani neumím začít den. Jak budu bez těchto zařízení fungovat doma, to netuším. Tady to mám pár metrů od dveří a pod širým nebem, takže jsem krásně na čerstvém vzduchu, plavu si a opaluju se při tom. A do posilovny si chodím buď zatancovat zumbu nebo si dřepnu na rotoped a jedu. A čtu si u toho knížku. Čtete dobře. Jsem asi jedinej člověk na světě, který chodí do fitka s knihou J. Ale pro mě je čisté šlapání do pedálů nedokonale využitým časem, takže pojím příjemné s užitečným a na tom kole si čtu. Už jsem takhle přelouskala dva svazky.

Pak jsem se dala do vaření oběda a musela jsem hodně improvizovat, protože za pár dní odlétám a mám tu ještě ve špajzu spoustu nevyužitých ingrediencí, takže jsem se rozhodla vytvořit zapékané těstoviny alá co dům dal. Fazole, mrkev, česnek, vejce a – teď se podržte – čerstvá darovaná tykev vypěstovaná tady na zahrádce v naší vilové vesničce. Kluci srílanský jsou vynalézavé hlavičky, protože je napadlo pěstovat zeleninu přímo tady na předzahrádkách. Je to úžasnej nápad a já teď lituju, že to nenadlo i mě. Paradoxně mám tu největší zahrádku v celé vesničce. Když se teď dívám na ten nevyužitej prostor, je mi to dost líto. Mohl to být krásnej relax při okopávání zahrádky, radost že něco vyrůstá a nakonec jako bonus čerstvé zdravé jídlo zdarma. Není to senzace?
 

 
No ale musím se vrátit k tomu, jak jsem se loučila v hotelu s mýma kolegama. Co se týče mého kids clubu, až na tři čtyři mé nejbližší osůbky, jsem se se zbytkem nerozloučila takřka vůbec. Neměla jsem tu potřebu. Dlouhodobě je s tímhle týmem jakýs takýs problém. I sám manažer mi řekl, že prý do kids clubu chodí nerad, protože tam panuje jakási negativní atmosféra. A měl pravdu. Minule jsem psala, jak se těším na rozlučkový trénink s mýma plavčíkama. Trénink se díkybohu konal a byl báječnej. Všichni si kvůli mě vzali uniformu, abychom mohli spolu udělat jednu velkou památkovou fotku. Připadala jsem si skoro jak celebrita, protože každej se se mnou pak chtěl vyfotit i sólo a všichni mě objímali a hladili. Nejvíc dojatě jsem se cítila, když jsme všichni seděli v kruhu a jeden po druhém dostali slovo říct mi pár vět na rozloučenou. Slyšet devětadvacetkrát, že jim všem budu chybět a že jsem byla jejich plavčickej maskot a kamarádka, to bylo tak krásný. Budou mi moc chybět, kluci moji. Nevím, jestli by mě někdo jiný donutil vstávat ve čtyři ráno, abych mohla v šest potit krev běháním po pláži. Možná už jsem to kdysi psala, ale právě Lifeguard Team má největší zásluhu na tom, že jsem v Emirátech zůstala rok, místo plánovaných šesti měsíců. Bylo mi s nima tak dobře. Ale které holce by nebylo, když se kolem ní motá třicet chlapů a všichni se předháněj, kdo dřív jí pozdraví a usměje se na ni. A já klukům na oplátku přichystala rozlučkovou párty ve svojí vile. Upekla jsem muffiny, připravila chlebíčky a jahody v čokoládě, a mohli jsme dovádět. Hodovat, tancovat a prostě se spolu dobře bavit. V podstatě jsem tu rozlučkovou párty spojila s oslavou svých narozenin, takže jsem dostala i nějaké ty roztomilé drobnosti.


Já a dvoudenní koťátko

Tak tak jsem stihla využít i narozeninový voucher na večeři v hotelu. Nadělila jsem si ty hody na předvečer mého posledního dne a zároveň předvečer svých narozenin (jak nahodilé – a určitým způsobem vyčůrané - určit si poslední pracovní den na své narozeniny J) a vzala s sebou chlapa, který opravdu rád jí, takže jsme voucher využili stonásobně. I já jím jako dinosaurus, což znamená, že jsme si přecpali pupky úplně nehorázně. Do posledních soust jsme se museli doslova nutit a vzájemně se hecovat, ale strašně jsme se u toho nasmáli. V tu chvíli jsem opravdu věřila, že mám jídla plný nejen žaludek, ale i hltan a jícen. No, prostě jsem se snažila si ty poslední dny užít co nejvíc a jak už jsem řekla, vytřískat z toho co nejvíc. Takže kromě večeře jsem se ještě vetřela do společenských hotelových aktivit – bowling a kino, obojí samozřejmě hrazené hotelem. Měla jsem možnost se i potápět zdarma, ale bohužel až v Emirátu Fujairah, což je od Abu Dhabi asi 4 hodiny cesty. Takže z toho kvůli komplikované dopravě sešlo. Ještě jedna crazy záležitost. Hodně jsem uvažovala, že se tu nechám tetovat od jednoho Nepálce, ale nakonec jsem zbaběle couvla. Neumím si představit, že bych za dvacet let někomu vysvětlovala, co ty moje arabské vytetované nápisy znamenají J.

 

Ještě mám tři poslední dny v Abu Dhabi, tak si užívám. Haha, ještě něco chci napsat. Zase trapas, jako se mi děje skoro pořád. Dneska jsem celý den ve vile a moje spolubydlící sem poslala opraváře internetu, jenže mi vůbec nic neřekla. Takže já mu otevřela skoro jako bezdomovec, bez špetky make-upu a rozcuchaná. A co čert nechtěl, on byl zrovna tááááák sexy. Aby toho nebylo málo, tak jsem se před ním i rozflákla na schodech. Když jsem to pak chatovala spolubydlící, tak se mohla potrhat smíchy. Tak nic :)

No comments:

Post a Comment