Thursday, 10 March 2016

V Emirátech nám řádí tornádo a záplavy. Pomáhej nám Alláh


Joj, děcka moje. V Emirátech řádí tornádo! Už tu prší třetí den, ale včera to byl masakr. Je šíleně pod mrakem, bouří, blejská se a řádí fujavice, která převrací stromy i billboardy. Celý Emiráty jsou na nohou, protože je to pro ně taková menší kalamita. Na naše poměry se jedná o jeden z těch slušnějších deštů, ale tady takovou vodu považují div ne za přírodní katastrofu. V hotelu jsme se smáli, že by nám měli dát školení, co dělat, když venku prší. Protože jsme doslova nevěděli kam dřív skočit. Co přinést z venku dovnitř, nebo jak zamezit vodě, aby se dostala tam, kam nemá.
 

Já měla zrovna včera volno, tudíž jsem se po ránu podle svých zvyků chystala na své oblíbené kolečko – posilovna, bazén, oběd J. Jenže jen co jsem vlezla do útrob fitka, tak se během minuty setmělo (nejen mně před očima), celá obloha zčernala, palmy zápolily samy se sebou v tom silným vichru a začal fantastickej slejvák. V podstatě jsem byla uvězněná uvnitř, protože dostat se ven byla holá šílenost. Tady v Emirátech evidentně nejsou na déšť vůbec stavění – ani lidé, ani budovy, protože jsme v tu ránu měli menší potopu přímo uprostřed samotné posilovny.
 

Po hodině bylo po všem. Akorát napáchaná paseka zůstala. A taky zavřené všechny úřady. Kanceláře, školy, pošty. Já měla docela vztek, protože jsem zrovna na poštu jela a když jsem na dveřích viděla ceduli, že je zavřeno kvůli špatnému počasí (!), protočily se mi panenky. Copak prší uvnitř? Ti Arabové dělají ze všeho zbytečný drama. Pustili zaměstnance domů dřív, aby se měli jak bezpečně dopravit domů, než přijde další “krupobití”. To jejich svatý pravidlo Safety first, kterým jsou Emiráty prosáklý skrz na skrz, mi už dost leze na nervy. Tady si člověk pomalu nemůže ani svobodně uprdnout, aby mu to náhodou neublížilo na zdraví.
 
 

Kvůli počasí je ohrožený i můj zítřejší poslední plavčický trénink s mýma 29 boyfriends. Chci se s nima pořádně rozloučit, protože oni jsou ti, kteří mi tady ten arabskej pobyt udělali nezapomenutelným. Jsem fakt pyšná, že jsem mohla být součástí Lifeguard teamu a že mě kluci vzali tak automaticky mezi sebe. Takže se modlím, aby se ten ranní trénink konal. A to se musím smát, protože před pár dny jsem apelovala na šéfa plavčíků, ať za žádnou cenu trénink neruší. Ať se děje cokoli. Tajfun, tsunami, tornádo… A hle, ono se to nečasí skutečně dostavilo. Hahaha. V Emirátech! Ani v Egyptě neprší za celej rok tolik, co tady.

Nicméně, zima už je definitivně pro tento rok pryč. Mikiny pomalu ale jistě padají na dno skříně a brzy se vrátí ty nadpozemský horka. Vracím se domů právě akorát J.
 

No comments:

Post a Comment