Tuesday, 5 April 2016

Proč miluju stopovery. Aneb pár hodin v Istanbulu


Let z Abu Dhabi domů jsem si záměrně zpříjemnila, tak jak to už nějakou dobu s oblibou dělávám. Měla jsem před sebou několikahodinovou přestávku v Istanbulu. Já tyhle přerušované lety miluju. Teď ani nevím, jak se ten stopover řekne správně česky. Přerušovaný let mi spíš připomíná přerušovanou soulož nebo přerušení těhotenství. Prostě přestup. Přestupy jsou strašně fajn z více důvodů (můžete se třeba při dlouhých cestách protáhnout, osvěžit a taky zanakupovat na dalším z letišť J), ale ta nej příčina je ta, že se můžete podívat na zajímavá místa de facto zadarmo. Při cestě domů. Já si lety s přestupem a několikahodinovou pauzou vybírám zcela záměrně. Nejen že jsou nejlevnější, ale můžu se i podívat ven, jak už jsem řekla. Už jsem takhle navštívila Atény, Bělehrad a teď podruhé i Istanbul. Když jsem Istanbulem prolétala loni v lednu, moc mi nedošlo, že by v Turecku mohla taky někdy být zima, notabene sníh, takže jsem si to tenkrát při cestě z Egypta v těch plátěných keckách dost protrpěla. Což by teď – koncem března – už teoreticky problém být neměl. Takže Alláhu Akbar, Istanbule, letím za tebou.



 
V Istanbulu jsem nebyla poprvé, tudíž jsem už věděla kudy tudy, abych se v co nejkratší době mohla dostat do centra a užít si pár turistických hodin v ruchu velkoměsta. Bylo to zrovna pár dní po teroristických útocích v Bruselu, takže všichni kolem ostražití jako rysi. Kromě mě. Já jsem pověstná tím, že si žiju ve svém vlastním světě, v uzavřené vyfantazírované bublině, takže mě vůbec nenapadlo si s něčím lámat hlavu. (Tu jsem navíc měla čerstvě plnou hlubokým filmovým zážitkem z paluby letadla, kde jsem totálně ponořená do děje ubrečeně sledovala film Everest). Takže mi pak u oddělení Left Baggage, kde jsem se před cestou do města dočasně zbavovala těžkých příručních zavazadel, vůbec nedošlo, proč mi za mnou stojící paní radí, ať v žádném případě nelezu do metra. Myslela jsem, že mě varuje před víkendovými tlačenicemi. A došlo mi to až za pár hodin J. Ale musela jsem se pak smát, protože madam mi radila, ať se vyhnu potenciálně nebezpečnému metru. Ale že to v tom Bruselu bouchlo i na letišti, na němž jsme se tady nacházely obě dvě (včetně jí samotné!), to jí jaksi nedocvaklo.




 
Nicméně žádná “vražda v Orient Expressu” se nekonala, já si v pohodě a klidu koupila plastové žetony na MHD a skoro hodinu se trmácela do centra Istanbulu. Počasí zklamalo, protože byl opravdu silný vítr a ruce mi mrzly před očima. Dost jsem zvažovala koupi rukavic. Ale už jsem to kdysi v té morně bez palčáků vydržela jednou, vydržím i tentokrát. Takže jsem obešla Modrou mešitu i mešitu Hagia Sophia (která byla dříve kostelem) a zamířila si to k vodě, odkud je úžasný výhled na město a kde se člověk může kochat pohledem na Evropu i Asii najednou. Já jako food lover jsem si nemohla nevšimnout všudypřítomných stánků s kukuřicí a pečenými kaštany, tak jsem obětovala pět tureckých lir a koupila si balíček těch kouřících se kuliček. A musím říct, že to byla pohádka! Netušila jsem, že můžou být kaštany tak dobré. Nikdy předtím jsem je neochutnala. Takže to byl hodně příjemnej kulinářskej zážitek. A jako mávnutím kouzelného proutku přestalo najednou i foukat a vylezlo slunko. Paráda, akorát v přístavu, pro pěkné fotky. Focení já miluju, takže blejskám každou větev, každej poklop od kanálu, atd. A pak to hrdě vše vyvěsím na facebook jako obrázky hodné samostatné vernisáže J. Ale čas už se chýlil.


 

Prolítla jsem v rychlosti krámky – ti prodavači umějí být fakt otravní – a koupila pár laciných naušnic, což už tak nějak patří k cestovatelskému bontonu. No a zbyl mi akorát čas na to, co jsem chtěla v Istanbulu dělat od samého začátku, a to jít si sednout na pořádnej hrnek dobrýho kafe. A zašla jsem barbarsky do McCafé. Dvě makronky k tomu, ale vytočilo mě, že tam bylo přecpáno a nefungovala wifi. Ach, jaká já jsem to slepice závislá na moderních výdobytcích J. A pak už letiště, film v letadle a Praha. Miluju stopovery!
 

 

 

2 comments:

  1. Ahoj, pěkně jsem si početla tvoje zážitky z Egypta a Káhiry a pokračuji dál. Učtitě pěkně čtivý blog. Nechceš se spřátelit? :)

    Odkaz na mě je: http://paja-in-the-world.blog.cz/

    S pozdravem
    Pavla

    ReplyDelete
    Replies
    1. Haha moc dekuju. Najdi si me na facebooku. Tam je ta komunikace lepsi :)

      Delete