Friday, 24 June 2016

Kérku nikdy! Kypr mi ohledně tetování otevřel oči.

Bývaly doby, kdy jsem tetování naprosto odsuzovala. Absolutní nesmysl co se zkrášlování těla týče. Hlavně je na těch obrázcích nejhorší, že je to napořád. Jak si vybrat obrázek nebo nápis, který vám bude něco říkat do konce života a nezačne vás po pěti letech s*át? Ale v posledním roce jsem nad tetováním sama hodně a dlouho uvažovala. Moc jsem po něčem takovém toužila, vlastně ani sama nevím proč. Chtěla jsem mít na sobě symbol toho, co je pro mě důležité a čím žiju, ale konkrétní obrysy jsem neznala. Jediné, co mi bylo jasné, bylo to, že to bude nápis v arabštině. Vzhledem k mé egyptsko-emirátské minulosti. Postupně jsem došla i k závěru, že si nechám zvěčnit slova jako „Dance, Travel & Love“ nebo ornamentík ve tvaru želvy. Tyhle tři činnosti (i symbol želvy) hýbou mým životem a jsou pro mě velmi důležité, proto padla volba právě na ně. Problémem bylo, kam to tetování umístit. Uvažovala jsem o vnitřní straně paže, o vnitřní straně předloktí, o šíji nebo boční straně dlaně. V Abu Dhabi mě od finálního rozhodnutí dělily pouhé dny, protože se tam nacházel nepálský tatér, který by mi udělal obrázek za velmi dobrou cenu. Ale bohužel v domácích podmínkách, což mě hodně odrazovalo. Nestoprocentní hygiena je velké riziko. Viděla jsem toho Nepálce pracovat live a to byla zkušenost k nezaplacení. Tetoval zrovna chlapa jako horu, a když jsem pozorovala, jak se ten chudák kroutí bolestí, dost jsem svoje rozhodnutí převalovala v hlavě. A to šlo přitom o obrázek na rameni, kde je kůže silná a nemělo by to tolik bolet. Ale i přesto jsem se k tomu málem dokopala. Osud ale zakročil a dostal mě z Abu Dhabi rychleji než jsem očekávala, tudíž na tetování tentokrát nedošlo. Přiznám se, že jsem ty ornamenty chtěla hodně z toho důvodu, protože jsem věděla, že se vracím na Kypr, kde by moje tetování zajímalo hodně lidí a byla bych „v kurzu“. Takhle uvažovat ve dvaatřiceti... to jsem ale kráva, že? Mohla jsem se nechat tetovat doma.. Jenže tu zase hrálo proti to, že na tetování v Praze jsem neměla zrovna finance a taky nechat se okérovat před začátkem léta, to taky není ideální kvůli špatnému hojení. Takže jsem to nechala plavat. Co jsem přijela na Kypr, napadlo mě, že bych si to mohla nechat udělat i tady. Přece jenom je tu salonů na každém rohu víc než dost a co mi bylo řečeno, tak je samotný úkon i mnohem levnější než v Praze. Takže jsem prvních pár týdnů byla na vážkách zda do toho konečně jít nebo ne. A následující měsíc mi dal finální odpověď. Rozhodně NE! Proč?



Amatérské tetování hennou. Prosím, už nikdy
Jsme tu v dovolenkové destinaci, tudíž se k nám jezdí lidé opalovat a koupat. Odhalují kůži (kolikrát více než je nutné) a svá těla vystavují na odiv. Divili byste se, kolik z nich má na sobě tetování. Všechny věkové kategorie. A právě to mě na tom odradilo. Vídat padesátileté babičky, které se chlubí svou večerní róbou bez ramínek a na nahé paži se jim skví svraštělá barevná růžička nebo kuřátko Tweety. Co to je? Infantilní obrazce, které možná byly hitem v osmdesátých letech, ale teď už to na těch nepevných pokožkách vypadá dost směšně. Ale nejde jen o kůži. Přijde mi to degradující vidět důstojnou respektovanou dámu v malých černých, která když se otočí, má na rameni hlavu Bono Voxe. Je to tragikomický. Obtloustlí Angláni s lýtkama potetovanýma logem fotbalového klubu... zůstávám zírat a kroutím hlavou. V tomhle jsem opravdu dost kritická. Možná tím spoustu lidí urazím, ale tetování opravdu ne. Proto je mi teď hodně líto, že vidím většinu mladých kluků i holek, kteří s tetováním opravdu nešetří. Už nestačí jen jeden obrázek. Hlavně je to vidět tady na těch kyperských klucích. Jsou počmáraní pomalu od hlavy až k patě. Teď jsou hodně módní nejrůznější texty, takže si můžu číst příběhy z holé kůže. Ach jo. Jsem strašně ráda, že jsem se tetovat nenechala. Chtěla jsem se odlišovat a mít něco svého, co nikdo jiný nemá. Ale teď když vidím, že mají kérku skoro všichni, přijde mi úžasné, že vybočuju z davu už jen tím, že mám kůži čistou. A jsem za to neskutečně ráda. Říkám si, že všechno má v životě nějaký smysl a hodně jsem přemýšlela nad tím, proč mě osud zavál znovu na Kypr, co mě tu čeká nového, co je tím účelem. I kdyby to mělo být jen rozhodnutí nenechat se tetovat, tak mi to bude stačit. Schválně, vy kdo váháte, zda jít pod jehlu nebo ne, přijeďte sem za mnou pozorovat ty polonahý těla. Jak to na mladém těle vypadá hezky, ale spíš jak to na starém těle vypadá hnusně. Stačí se na zkoušku nechat tetovat hennou, jak by se člověk s obrázkem cítil. A pak ho ta mánie přejde. Alespoň u mě to tak bylo. Když si vzpomenu, měla jsem hennu na předloktí, na pupíku i na nártu, a pokaždé se mi ulevilo, když to do dvou týdnů zcela vymizelo.

A zakončím to dneska trochu smutně, protože se tu v poslední době vyskytlo víc úmrtí, než je zdrávo. Začalo to utonutím jednoho pána. Vylovili ho z moře už bezvládného a nepodařilo se jim ho oživit. Když jsem se to dozvěděla, tak jsem byla docela zklamaná, že mi nikdo nedal vědět a nezavolal mi o pomoc. Přece jenom mám ten plavčický kurz a mám dojem, že bych mohla být užitečná. Ale prý se stejně nedalo moc dělat, protože pán byl ve vodě dlouho a příčinou bylo nemocné srdce.

Bohužel to nebyla jediná ztráta na životě, která mě tu potkala. Doma mi umřela moje milovaná kočička, kterou jsem měla devět let. Brečela jsem dva dny. A nejhorší je, že já na ni v den, kdy odešla navždy, hodně myslela a vzpomínala. Až mi to nahání husí kůži. Že prostě nějaké to propojení, intuice, nebo jak to nazvat, prostě existuje. Vyšší moc, něco nad lidské chápání.

A do třetice jsem při volejbalu sestřelila míčem letícího vrabce, což jsem za burácivého smíchu ostatních hráčů dlouho vydejchávala. Dostalo se mi rady od manažera, ať to chuďátko donesu do kuchyně, protože bude k večeři barbeque J. Já jsem vůbec měla nějaký ptačí týden. Protože aby toho nebylo málo, tak jsem o den později odchytávala v zahradě zatoulanou korelu, v chodbě hotelu jsem honila vlaštovku a v jednom potápěčském centru ve městě dokonce holuba.

No a jinak trávím volné dny převážně v Larnace, což je takové asi nejlepší místo, kde se dá nakupovat, procházet, nebo jen tak pobýt. Mám už svoje oblíbená místa, která oběhnu pokaždé, co tam jsem. Frozen Yogurt a Starbucks jsou moje dvě nové závislosti, i když si občas říkám, že těch pět euro za jogurt a čtyři éčka za kafe je dost velká pálka. Ale když ono je to obojí tak dobrý. Už nám tu začaly šílený horka, takže courat po městě se už taky moc nedá. Proto se jdu zítra potápět do moře. Držte mi palce.

No comments:

Post a Comment