Wednesday, 24 August 2016

Jak je těžké najít na Kypru někoho na sex ...


Právě jsem dočetla zajímavou knížku Holokoulí, která se týkala – jak název napovídá - nejen holení pánských varlat, ale také tématu, jak je těžké dostat holku do postele. Severský spisovatel si prostřednictvím hlavních hrdinů příběhu stěžoval čtenářům, že zatímco chlapi musí vynaložit téměř nadlidské úsilí, aby holka svolila k milostným hrátkám, holkám údajně stačí si jen vybrat a vyspat se s kým se jim zachce. Ráda bych se k tomu vyjádřila. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a asi s tím vůbec nesouhlasím. Není to tak dávno, co jsem usilovala s odstupem času o dva různé muže. Nebudu to skrývat, ale přitahovali mě oba tak moc, že jsem jim sama navrhla sex. Záměrně jsem jim dala dopředu jasně najevo, že o vztah zájem nemám, že si jen toužím fyzicky užít. Jeden z nich byl už léta ženatý, o dost starší než já. Ten druhý byl mladší, svobodný, ale zamilovaný do jiné. A přestože by šlo jen o jednorázový flirt bez závazků, nepodlehl ani jeden. Nejsem žádná sexbomba, po níž by chlapi šíleli, ale nejhorší to se mnou taky není, takže vzhled na vině zřejmě nebyl. Navíc mi oba svorně tvrdili, že jsem velmi hezká (ale že musím hledat jinde). Z výše zmíněné knihy i z jiných zdrojů dokola slýchám, že muži takřka na povel odhazují rozum, pokud jim přes cestu přejde vstřícná pochva, ale dle mých zkušeností chlapům pouhá díra nestačí. Takže se ptám, jestli je pro holky opravdu tak snadné se vyspat s kým se jim zachce? Ráda bych znala Váš názor, protože já jsem s rozumem v koncích. Třeba jsem pochybila tím, že jsem si před ně rovnou nestoupla bez textilu a nevrhla se jim po vercajku. Kdo ví. Takže mi pište a vyjadřujte se J. Já nemám štěstí nejen na lásku, ale už ani na sex. Není mi souzeno ani jedno. Muži odmítají moje city, i moje tělesno. Tak mě zajímá, co dělám špatně. V čem je zakopanej pes? J

 
Jinak tady vše stagnuje, neděje se nic, po čem by pes štěkl. Už jen týden zbývá do konce srpna a pak už budeme pomalu stříhat metr. Všichni už jsou unavení a musím říct, že je to opravdu náročné mít hotel nonstop nacpaný k prasknutí. Zatímco Egypt, Tunis nebo Turecko div nezejí prázdnotou, Kypr praská ve švech. Až mi kolikrát připadá, že je v hotelu týden co týden víc a víc hostů. Ten barák přece není nafukovací. Ale hosti jsou veskrze fajn. Zrovna včera nás po dvoutýdenním pobytu opustila jedna anglická rodina. Jak ti byli úžasní! Strávila jsem s nimi maximum možného času při aktivitách, ale i soukromě. Ve svůj den volna jsem v hotelu dokonce vyžebrala uniformu a převlíkla se za číšníka, abych jim mohla servírovat drinky J. Vysloužila jsem si tím pozvánku do města na noční jízdu. Já jak nikam nechodím, tak jsem byla super nadšená, že jsem konečně mezi lidma a ve společnosti “přátel”, kteří se mnou hrají kulečník, kupují mi drinky a zpívají songy z osmdesátek J. Tady na Kypru jsou hodně populární dvojníci známých osobností, kteří večer vystupují po barech a zrovna v tom našem se chystala k vystoupení Lady Gaga. Z čehož jsem měla nesmírnou radost, protože jsem se na ni sama chystala zajet podívat už drahnou dobu. Ale holčině to bohužel moc nešlo, zpěv byl šílenej, takže se celá naše sedmičlenná grupa zvedla a odkráčela o dům dál, kde se chopil mikrofonu jakýsi Olly Murs. Budu za neználka, ale do minulého týdne jsem o někom takovém neměla ani tušení. Jenže ten člověk mě absolutně uhranul. Takže nyní si stahuju jednu jeho písničku za druhou a mám zase po dlouhé době ke komu “vzhlížet”. Zkrátka, byl to úžasnej večer, plnej alkoholu, muziky a příjemných lidí. Něco takového jsem hodně potřebovala. Ne jako týden předtím, kdy jsem se do víru diskoměsta vydala na vlastní pěst, ovíněná lahví místního červeného. Jenže poté, co jsem dorazila k zavřeným dveřím svého oblíbeného klubu, jsem se zase otočila na podpatku a pod vlivem oné zrádné tekutiny se doplazila zpátky domů. Jsem to koza. Teď vypadám jako absolutní notorik, ale kdo mě zná, tak ví, že já si chlast naliju do úst jen velmi zřídka. Přísahám J.


 
Takže když zrovna nepiju, tak šnorchluju a potápím se. Každý den po obědě se jdu plácnout na pláž s knížkou nebo nazuju ploutve a prozkoumávám dno moře. Mušle už nesbírám, nejsou hezké, ale zato už jsem z hlubin vylovila pár euro centů, jeden ruský rubl a vidličku z naší restaurace. Jak se tam dostala, těžko říct J. Dvakrát jsem viděla chobotnici, ale největším pokladem je naše masivní mořská želva. Máme tu v zátoce jednu obrovskou karetu s hnědým krunýřem a ona je prostě úžasná. Plave se k nám pást mořskou trávou a nebojí se plavat i hodně blízko ke břehu. Minulý týden jsem na ní narazila hned zkraje obědové pauzy, takže jsem si pak mohla dovolit s ní pobýt dost dlouhou dobu sama v moři. Strávila jsem vedle ní skoro půl hodiny a nemohla se od ní odlepit. Tak nádherná byla. Já miluju želvy. Ony jsou to takové úžasné nevinné kreatůrky. Takže to, že tu máme svoji vlastní želví stvůrku považuju za nedocenitelnej bonus k celému mému pobytu tady.
Tudíž jsem tuhle při svém posledním potápění byla dost zklamaná, když mě mé domovské potápěčské centrum vzalo do zátoky Green Bay, kde už jsem se nořila čtyřikrát, že prý budeme hledat želvu. Tak nic no. Ale to potápění, kterému předcházelo (neúspěšnému) hledání želvy, stálo za všechny peníze. Vyrazili jsme se ponořit do jeskyň u mysu Cavo Greco, což byla naprostá paráda. Proplouvali jsme uzoučkými jeskyněmi, kde bylo hodně důležité nastavit si optimální vztlakový balanc, abychom se neplazili po písčitém dně, nebo naopak nenaráželi bombou do stropu jeskyně. Ale zlatý hřeb celého ponoru nastal v samý závěr oné necelé hodinky pod vodou. Nebyla jiná možnost, než vylézt z vody stropním otvorem v jedné z jeskyň. Teď si představte, že nesete na zádech potápěčskou výstroj o hmotnosti více než deset kilo, kolem sebe spoustu hadic, které překážejí a vy se máte vyzdvihnout ven dírou ve stropu. Nějak jsem se překutálela, jako ostatně my všichni, sedřela si holeň, krvácela, ale byla jsem na sebe opět hrd a pyš, že mám za sebou další potápěčskou zkušenost.

 
Takže takhle já tady válčím. Ještě tu budu dva měsíce. Tak se stavte J.
 

No comments:

Post a Comment