Tuesday, 27 December 2016

10 otázek, které byste si měli položit do konce roku


Tuhle jsem na facebooku natrefila na článek „10 otázek, které byste si měli položit do konce roku.“ A přišlo mi to zábavné, tak proč se o ty odpovědi, které mě samotnou určitě překvapí, nepodělit rovnou veřejně J.
 
 

1. V jaký moment jste vnímali, že žijete naplno?
Dumám a přemýšlím a vychází mi jediné. Žijící opravdu naplno jsem si připadala při obou mých letošních návštěvách Egypta a taky párkrát na Kypru. Společným jmenovatelem všech těchto chvil dohromady, bylo potápění. Ty momenty na palubě lodi, ... vítr ve vlasech, ... a pak už jen ponoření se pod hladinu moře se vzduchovou bombou na zádech, ... co víc k tomu dodat. Kdo nezkusil, nepochopí. Teď mě napadá, že opravdu naživu se cítím i pokaždé, když někam letím. V útrobách letištních hal, odletových i příletových. Jsem zkrátka závislá na přemisťování J.
 
2. Čím jste se letos opravdu překvapili?
Sama sebe překvapit mi nedělá až takový problém. Jako spontánně se rozhodující člověk jsem sama sobě vyrazila dech tím, když jsem se podruhé zavázala vrátit se na půl roku na Kypr. Člověk by neměl dvakrát vstupovat do stejné řeky. Ale byla to zkušenost. A každá (i negativní) zkušenost nás posouvá někam dál. Tím ale nechci říct, že to byla chyba vracet se na onen malý ostrov ve Středozemním moři. Jen by to možná chtělo být k sobě předem víc upřímná a nenalhávat si, že napodruhé půjde vše jinak a lépe J.
 
3. Jakého rozhodnutí za poslední rok litujete?
Letos jsem plánovala cestu na vlastní pěst do Indie. Původně v dubnu, ještě za mého působení v Abu Dhabi, kterou mi ale zhatil můj víceméně náhlý odjezd z Emirátů. A podruhé jsem se do Dillí chtěla vydat na sklonku roku, ale i tento plán přišel vniveč. Ani vlastně nevím proč. Kombinace nedostatku peněz a touhy začít už pracovat na plný úvazek byla příčinou toho, proč jsem nakonec měsíční pouť po Indii odložila na neurčito. Omlouvám si to tak, že to byl patrně zásah shůry. Bůh asi ví, proč mě tam nechce, když mi tu cestu už dvakrát překazil. Asi si myslí, že cestovat sama holka měsíc po Indii s batohem na zádech není úplně nejlepší nápad. Asi opravdu ne, zvlášť v tomhle období, kdy v Indii není k sehnání žádná hotovost a bylo by dost nepohodlné se tam pohybovat za ztížených podmínek. Lituju, že jsem tam nejela, ale rozhodnutí osudu bychom neměli brát na lehkou váhu J.
 
4. Co Vás rozplakalo?
Jsou to teprve dva měsíce nazpátek. Rozplakala mě lítost, která je marná a která nelze napravit. Rozesmutnila mě skutečnost, že jsem odmítla srdce člověka, který mě miloval. Připadala jsem si jako zrádce, jako nejhorší sobec, ale vztahy založené na lítosti nemůžou nikdy fungovat.
 
5. Za co jste nejvíc vděční?
Že se po letech strávených v cizině mám pořád kam vracet. Že na mě moji přátelé nezanevřeli a že domov takový, jaký jsem ho znala, je pořád tím stejným domovem.
 
6. Jaké dny z roku 2016 nikdy nezapomenete?
Pár jich určitě bude, ale je to tak subjektivní záležitost, že si ji nechám pro sebe J.
 
7. Jaká byla ta nejcennější věc, za kterou jste utratili peníze?
Když chtě-nechtě vynechám potápění, tak tou nejvzácnější věcí (respektive nejlépe utracené peníze) to letos byly známky na pohlednice. Zdánlivě všedních pár slov s obrázkem za pár korun, které ale nadělaly radosti za tisíce. Tomu se říká investice J.


8. Jaká byla nejlepší knížka, kterou jste přečetli?
Letos jsem toho bohužel nepřečetla tolik, kolik bych si bývala přála. Vedle intelektuálního Alchymisty od Paola Coelho bude Nambr 1 protentokrát asi komerční bomba Dívka ve vlaku J. Na indickou několikaset stránkovou mantru Shantaram zřejmě přijde řada až letos.
 
9. Co pro vás v roce 2016 jednou provždy skončilo?
Bojím se to říct nahlas, protože si to stále nechci přiznat, ale je to práce animátorky a taneční show. Nejlepší etapa mého života. Častokrát přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych se tenkrát před pěti lety na všechno vykašlala a zůstala v Česku. Dnes ze mně mohla být marketingová manažerka s hypotékou na bedrech, obtěžkána jedním či dvěma batolety. Na první pohled úspěšný rodinný i životní model, vše nalajnované podle klasického scénáře. Byla bych ale šťastná?
 
 10. Zamilovali jste se letos?
Jasné, rozhodné a nezpochybnitelné ANO. A to dokonce hned dvakrát J. Ale jak už u mě bývá zvykem, opět jednostranně. Je to ale důkaz, že moje srdce je živé J. Lásce se nedá poroučet a už vůbec nelze nikoho přimět, aby nás miloval. Ale já – dokud dýchám – doufám.
 
V chladné šedi prosincových dní se člověk snaží upírat zraky k nadějnějším zítřkům dalšího roku. Schválně – když si nejste jistí, jestli na vás v roce 2017 čeká něco pěkného – ohlédněte se zpět a položte si stejné otázky, jako jsem si právě kladla já. Kde jste byli před rokem, a kde se nacházíte teď? Stál rok 2016 za to? J
 

No comments:

Post a Comment