Wednesday, 1 March 2017

Napadlo vás někdy pracovat na zaoceánské lodi? Aneb výlet do Berlína s potápěčem


Týden běží za týdnem a ve vzduchu už je cítit jaro! A tak jsem zase jednou obula své neposlušné tenisky a vyrazila na jeden den do Berlína. Už jsem tady na blogu o mém plánu psala, že se tam nechystám jen tak pro nic za nic. K cestě mě vedly dva důvody. Za prvé se v Berlíně konal veletrh pracovních příležitostí na zaoceánských lodích a za druhé jsem se v tom velkém městě měla setkat se svým egyptským potápěčem. Byl zrovna na dva týdny v Německu za rodinou a protože by se také rád přichomýtl k nějakému šikovnému džobu, tak jsme si dali takové jednodenní rande v hlavním městě Německa.
 

Bylo to zvláštní se vidět na jiné půdě než egyptské. Najednou jsme byli oba dva turisté, i když jsme se trochu přeli o to, kdo je v Deutschlandu víc doma – jestli já jako Evropanka a sousedka, nebo on, protože má Němku za manželku. Hašteřili jsme se o tom, kdo komu bude v Berlíně průvodcem a kdo se lépe vyzná v komplikované síti metra J. Připadalo mi to jako sen. Bylo to, jako kdyby byl Egypt něco jako země pohádek a my dva se najednou ocitli v realitě. Jako bychom se probudili ze sna do reálného světa. Tohle říkám hlavně proto, že pro Egypťany je obecně strašně komplikované cestovat. Jednak z finančních důvodů, protože si to většina z nich nemůže dovolit, a druhak proto, že je pro ty moje přičmoudlíky složité získat turistické vízum. Do spousty míst. Ale to jsou politické záležitosti, špatné nastavení mezinárodních vztahů, atp. Každopádně toto setkání mě znovu utvrdilo v tom, že už by nám to spolu dohromady nešlo. I když on by si to zřejmě nejspíš pořád přál.

Inu, předtím, než jsme se spolu s potápěčem prošli před Brandenburgskou branou a Říšským sněmem, setkali jsme se na již zmíněném veletrhu zaoceánských lodí. O tom bych se ráda trochu rozepsala, protože mi to vrtá hlavou čím dál tím víc. Už jsem o tom tak nějak přemýšlela před rokem - ještě když jsem byla v Abu Dhabi, kde jsem potkala pár lidí, kteří o práci na obřích lodích uvažovali, nebo už ji dokonce absolvovali. Pracovat na několikapatrovém lodním kolosu, spát v kajutách, cítit se, jako když se plavíte na Titanicu a přitom objevovat kouzla Karibiku - kdo by to nechtěl. Jenže všechno má své ale, jak se postupně dozvídám a jak jsem zjistila i na veletrhu v Berlíně. Prezentovaly se tam snad všechny existující lodní společnosti v čele s nejznámějšími Royal Caribbean, Disney Cruises nebo Viking Cruises. Návštěvníků miliony. Každý se tam šel vystavit v nejlepším světle, aby získal vysněnou práci. Tyhle zaoceánské lodě jsou v podstatě plovoucími hotely, takže pracovních pozic byly stovky – od kuchařů, uklízečů, přes recepční, po průvodce i animátory. V podstatě to funguje tak, že dostanete kontrakt na šest měsíců, během nichž pracujete sedm dní v týdnu, bez jediného dne volna. Když loď náhodou kotví v přístavu a vy nemáte směnu, můžete vyrazit ven a projít si město. Jinak jste zavření ve své kajutě na omezeném prostoru pro zaměstnance. Do prostor pro cestující ve svém volnu pochopitelně nesmíte. Na lodi pracují desítky národností, každý z jiného kouta světa – což už znám z Abu Dhabi, kde nás v hotelu pracovalo národností skoro šedesát. Takže to chce hlavně milovat bližního svého, aby se člověk psychicky nezbláznil za těch šest měsíců, kdy bude v limitovaném prostoru obklopen bůhví kým J.
Plat by měl být údajně ucházející. Záleží samozřejmě na pozici, ale třeba recepční by si mohli vydělat kolem 50 tisíc čistého. Číšníci prý nemají fixní plat, dostávají pouze spropitné, které se pohybuje kolem 500 až 700 dolarů za týden. Tak si to spočítejte. Vyplatí se to? Šest měsíců dřít jak mezek, vyždímat ze sebe maximum a pak se dva měsíce vzpamatovávat a chystat na další plavbu. Nebo taky už nechystat. Mně by asi ten jeden půlrok bohatě stačil. Vyzkoušet si jaké to je. Vidět aspoň trošku z karibských přístavů a exotiky. Vydělat pár šupů. Ale na druhou stranu si říkám, jestli už na to nejsem stará… sdílet miniaturní kajutu s holčinou třeba z Malawi, žít jako poustevník. Ale podle toho, koho jsem viděla na veletrhu, tak o tyto práce mají zájem lidé, kteří jsou buď stejně staří, nebo dokonce i starší než já. Překvapilo mě to. Čekala bych dvacetileté výrostky, ale opak byl pravdou.
Druhou otázkou zůstává, o jakou pozici bych se vlastně měla ucházet. Já jsem hodně flexibilní a zkušenosti mám z několika pozic, takže z fleku můžu být recepční, concierge, průvodce, plavčík, instruktor zumby, animátor, moderátor… Těžko si vybrat, co by mě na lodi bavilo nejvíc. Nejradši bych to zkombinovala vše do jednoho, což samozřejmě nelze. Ale když už na loď, tak nejspíš jako animátor. Nebýt jen zavřená v kajutě, ale moci se s hosty poflakovat po palubě a u bazénu J.
Každopádně, letos se určitě na žádnou loď nepohrnu. Slíbila jsem si vydržet rok v Praze, čemuž chci dostát. Mám super práci, která mě baví a hodně cestovních plánů na celých dvanáct měsíců. A jestli budu mít choutky zkusit štěstí na lodi příští rok, pak určitě pošlu životopis. Získat práci na Titanicu by neměl být takový problém. Co myslíte? Měla bych to zkusit?
 
PS: Pro cestu (nejen) do Berlína určitě doporučuju autobusy Regio Jet od Student Agency. Pohodlí, wifi, nápoje a noviny zdarma a také hudba a filmy! Pustila jsem si jedno movie, které mě zase jednou donutilo plakat. Mě, duši romantickou. Bylo to drama Talisman (The Lucky One) se Zacem Efronem. Takže celkově mám z tohoto výletu do Berlína super zážitky J.
O víkendu mě čeká čtyřdenní letecký výlet do Rumunska. Přijala jsem pozvání od klučiny, s nímž jsme pracovali na Kypru, takže se těším, že uvidím jeho i nový kus světa. Pak vám povyprávím.

No comments:

Post a Comment