Thursday, 31 August 2017

Dala jsem si rande s plavčíkem na Mallorce a dostala jsem košem :)

Stavila jsem se tuhle na pár dní na Mallorce, což byla taková víceméně shoda okolností. O Mallorce jsem nikdy nesnila jako o dovolenkové destinaci. Vždycky se mi při vyslovení názvu tohoto ostrova vybavily stejné pocity jako při zmínění chorvatského pobřeží, Balatonu nebo Bibione. Zkrátka takových těch lokací, kam jezdívalo moře Čechů, aniž by popravdě i věděli proč. Snad proto, že je to blízko a je to cenově dostupné. Ale jinak tam nic moc k prozkoumání zvídavější člověk mého typu nenajde. Proto mi tahle místa nikdy nepřišla na cestovatelskou mysl. Ale náhoda tomu chtěla, že se na Mallorku přestěhoval můj známý a na pár dní mě tam pozval. Řekla jsem si, že to je dobré znamení, proč se na Baleárské ostrovy podívat a bez většího přemýšlení jsem si koupila letenku. To nejzajímavější ale na celé akci bylo to, že jsme se s daným pánem NIKDY neviděli tváří v tvář. Znali jsme se z facebooku a několik let si psali, svěřovali se jeden druhému, prostě se stali dobrými virtuálními přáteli. Čili se tato cesta rázem proměnila z běžné dovolené na víceméně adrenalinovou výpravu. Otazníky se samozřejmě vyskytovaly na obou stranách. Co je ten druhý ve skutečnosti za člověka či zda se nám přihodí něco nepříjemného. Riziko se logicky nabízelo, ale to dobrodružství a vidina kroku do neznáma bylo paradoxně velkým lákadlem. Já i Petr jsme duše cestovatelské, které se nebojí vykročit ze své komfortní zóny, takže jsme si tuto riskantní akci vzájemně odsouhlasili a dali si sraz na letišti Palma de Mallorca.



Dopadnout to mohlo všelijak, koneckonců zkušeností s tím, že mě na letišti nikdo nečekal, už jsem vládla od letošního března (viz můj výlet doRumunska), takže připravená improvizovat a postarat se o sebe jsem byla dostatečně. Ale Petr nezklamal a na letišti mě vyzvedl. Spolu s kamarádkou Luckou, která na Mallorce žije už třetím rokem, mě dovezli do městečka Porto Colom a ubytovali u sebe doma. Pocity? Dojmy? Kupodivu žádná velká nervozita ani obavy. Jestli to bylo tím, že jsme o sobě už dost věděli z online světa, nebo proto, že jsme všichni byli Češi, těžko říct. Každopádně jsem byla mnohem uvolněnější a v pohodě, než když jsem poprvé přicestovala na Kypr či do Emirátů.

Lucka mi ráno udělala královskou snídani, vybavila mě klíči od bytu a já s pocitem volnosti a natěšeného očekávání z nových zážitků vyrazila vstříc slunečnému dni. Petr utíkal do práce, já měla před sebou celý den na prozkoumání nejbližšího okolí. Přístav a moře se nacházely jen pár minutek chůze od bytu a pohled to byl dechberoucí. To slunce, moře, ranní vánek… taková ta dovolenková klišé, ale to kouzlo tomu prostě upřít nejde. Que Viva la Vida (Ať žije život). Sem tam prošel pár se psem, nějaké to auto, ale po turistech nebo místních lidech - vlastně po vůbec nějakých lidech - nebylo moc co památky. Pravda, byl pátek ráno všední den, ale i přesto jsem si připadala jako v městě duchů. Vůbec mi tento výjev nekorespondoval s informacemi z internetového článku z minulého týdne, kde si pisatel stěžoval na španělské ulice přeplněné turisty a lidmi vůbec. Byla jsem opravdu na Mallorce? Celou dobu mi podvědomě přicházel na mysl Kypr. Ne, že by mi Mallorca něco řeckého připomínala, ale to srovnání se nabízelo. Oba kraje jsou ostrovy, oba jsou drahé a středomořsky líné. Ale Kypr byl přece jen živější.





Dala jsem si za cíl najít co nejdřív potápěčské centrum, zarezervovat si pár ponorů a pak už se jen vyvalit u moře s pytlem čerstvých fíků. Vamos a la playa (Jdeme na pláž). Tady zbystřete všichni ti, kdo prahnete po romantických story 😊. Zatímco jsem na horkém písku prováděla to, co se běžně na pláži dělá (knížka, spánek, koupání), začal se na mě velmi okatě usmívat tamní plavčík. Bylo jsem široko daleko jediná samotná holka, jinak samé dvojice a rodinky, ale i tak jsem si nebyla jistá, co na mně ta opálená člověčina vidí. Nicméně, moje holčičí ego bylo polechtáno, to se musí nechat. Když jsem se pak vpodvečer odebrala k domovu, dal si záležet na tom, aby se se mnou rozloučil. Ale nic víc se nestalo. Mnohem zajímavěji se celá situace vyvíjela o den později, kdy jsme na to stejné místo zavítali po ranním výletu na katamaránu s Petrem a jeho rodinou. Plavčík nedal vůbec najevo, že se bojí mužské konkurence, právě naopak. Vyrazil do boje s plnou polní. Když jsme totiž s Petrem blbli ve vodě, zčistajasna kolem nás začal kroužit právě onen zachránce na surfu. Vůbec ho netankovalo, že se mnou ve vodě plave jiný samec. Petr je taková liška podšitá, takže na plavčíka okamžitě zamával a jal se mu vykládat, jaká jsem volná a svolná. Chtěla jsem Petrovi jednu vrazit, ale smála jsem se. Nedalo se zůstat vážná, když jsem tu pobřežní hlídku viděla s rozzářeným úsměvem, jak ze mě nespustí oči a se svou slabou angličtinou se snaží ze sebe něco vykoktat. Já španělsky pár slov umím (z písniček 😊), ale říct mu obehrané Te Quiero mio Amor (Miluji Tě, moje Lásko) se zrovna moc nehodilo 😊. Když jsme pak vyšli z vody, Petr mě přemluvil, ať na papírek napíšu svoje telefonní číslo, aby ho mohl předat plavčíkovi. Zbláznil se totálně. Ale pro tu srandu, proč ne. Uděláme sociologický průzkum španělských playboyů, jestli mě někam pozve. Koneckonců zatancovat si na Despacito na opravdové španělské diskotéce jsem toužila převelice. A kdo říkal, že to pak musí nějak pokračovat. Prostě se nechám pozvat na drink a situace a nálada ukáže, co dál. Petr byl v dohazování dost agilní, takového kuplíře jsem ještě nepotkala. S číslem k plavčíkovi div nedoběhl a rukama nohama mu domlouval, ať mi večer určitě zavolá. Smáli jsme se jak dva puberťáci a plavčík se řehnil s námi, aniž by pořádně tušil, o co jde. Já Petrovi naoko spílala, že je debil, on mi naopak mluvil do duše, že se mám odvázat a užít si Mallorku všemi doušky. Petr toho chudáka v rudých trenclích podrobil křížovému výslechu, takže jsme společně zjistili, že dotyčný lifeguard pochází z Kuby, jmenoval se Joanel a ve Španělsku žil už šest let. Já duše romantická jsem si okamžitě vybavila, jaký by byl život v Havaně, ale hned jsem podobné myšlenky zapudila. Malovat si budoucnost s plavčíkem na Mallorce – to je snad ještě horší než s animátorem z Egypta 😊. Každopádně Joanel ze mě po celý zbytek dne nespustil oči, neustále mi mával a usmíval se, takže jsem se popravdě na večer začala docela těšit. Na pořádnou noche loca (Bláznivá noc). Dostat se mezi lidi, vyřádit se na španělské rytmy a poznat něco nového.




Ovšem ještě předtím bylo na večer v plánu balkonové grilování za západu slunce. Hned po něm onen slibovaný telefonát od plavčíka. Jenže jak večer postupoval a v mých útrobách mizela jedna sklenka vína za druhou, jak z Youtubu vyhrávalo všudypřítomné Despacito, telefon mlčel. Očekávané Bailando se tedy ztrácelo v nenávratnu. Ani já, ani Petr jsme to nechápali. Psychicky jsem se nehroutila, ale nebylo to logické, no ne? Po tom všem, co ten chlapík na pláži předvedl. Takže ono Esta noche bailamos toho večera proběhlo pouze na balkoně s Petrem a jeho kamarády. Zrovna když moje zábrany vlivem alkoholu padaly vniveč a já si uměla představit, že se s plavčíkem dostaneme i někam do soukromí. I tak to byl ale super večer. Řádili jsme tak vydatně, že jsme se skoro domluvili na prodlouženém víkendu na Ibize.

Další den mě čekal celodenní výlet po ostrově, což se hodilo, protože zjevit se plavčíkovi na očích jsem ten den v úmyslu neměla. Přece jen, moje ženské ego utrpělo jeho nelogickým odmítnutím trochu otřes 😊. Probudila jsem se stále ovíněná a nebylo mi moc dobře. Já, která jsem za celý svůj život nepoznala, co je to kocovina, za což mě moji kamarádi po společných propitých nocích upřímně nenáviděli, jsem toho rána nebyla úplně fit. Ale na výlet jsem se těšila. Maják na nejjižnějším mysu Mallorky, solná pole kde byla sůl nad zlato, profláklá pláž Es Trenc a oběd v přístavu. Španělé věčně siestují a mají vše, jak se říká v paži. Takže ten náš rádoby rychlý oběd se protáhl na skoro dvě hodiny, protože jsme ustavičně čekali, než číšník donese menu, než se vrátí objednat, než donese jídlo, účet… Španělé se nestresují, vše je pro ně maňana a neustále vás do něčeho nutí. V restauraci vám nedají kafe, pokud si neobjednáte i jídlo, na pláži vám neprodají samotné lehátko, pokud nezaplatíte i za slunečník, apod. A co mi nejvíc bylo proti srsti, že Malorčané, potažmo Španělé se prostě odmítají naučit anglicky. Je pravda, že se španělštinou se domluví na spoustě míst světa, ale i tak by nemuseli být tak laxní. Když už se na ostrově vyskytl jiný jazyk, byla to němčina. Najednou jsem si na tomto kousku světa připadala ztracená a němá. Tohle místo nebylo pro mě. Ke štěstí mi nepřidalo ani potápění, které bylo v těchto místech nesmyslně předražené, personál arogantní a netečný. Ale třeba jsem jen měla smůlu na lidi.




S plavčíkem už poté žádné další sbližování, ani mávání neproběhlo. Sice jsem si schválně ustlala na pláži před jeho lifeguard budkou, ale po celou dobu jsem ho vytrvale ignorovala. Aby si uvědomil, že šlápl vedle. Bylo mi to v podstatě jedno, jestli zavolal nebo ne, ale nechtěla jsem nechat tu naši holčičí čest jen tak uvadnout. Takže když to shrnu, Mallorca je fajn místo k navštívení, je tu příjemně, dá se tu užít skvělá dovolená. (Když jste proaktivní, domluvíte si i rande s plavčíkem a nečekáte, až se ozve sám 😊). Ale veskrze je to všechno na jedno brdo. Ať člověk jede kamkoli k moři po Evropě, je to všude stejné. Krámky, pláže, palmy… Ale já přece jen víc tíhnu k těm Arabům 😊.

Pokud byste měli zájem si na Mallorku zaletět – dám sem kontakt na Lucku, která tam žije a provede Vás kudy tudy 😊http://spanelskyonline.cz/ 


4 comments:

  1. Byla jsem na Mallorce před 14 dny a pocity stejné... Arogantní personál snad všude, angličtina na úrovni žáků druhé třídy a vlastně nic pro co by mě lákalo se tam vracet :-).

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ano, je to zvláštní místo. Nehostinné bohužel

      Delete
  2. Ahoj. Vase negativni zkusenosti me velmi mrzi! Ovsem krome netecneho personalu, ktery byva troufam si rict vsude je nas tady par prima lidicek jak ceskych tak mistnich kteri vam tady na Mallorce pobyt zprijemnit umime ☺ a ukazem vam mista pohostinna, krasna, nezapomenutelna a mnohdy i dechberouci...😀 nechejme Španelum jejich siesty a mañana mañana . Mallorcu jsi jde opravdu uzit! Dejte ji šanci, stoji za to.A anglictina? Ta tu upravdu nefrci. Ale kde se naucit španelsky nez na slunne Mallorce!! Nebo.
    ...?? ✌🌞😎 jinak moc dekuji Jani. Zdravi Spanelka Lucie z projektu Spanelskyonline

    ReplyDelete
    Replies
    1. Luci ahoj :) Však já vím. Když jsem pracovala na Kypru, tak srpen byl právě ten nejhorší měsíc, kdy už mají všichni turistů plné zuby :) Takže vím, jaké to pro místní je. Mallorca je fajn, asi ne úplně pro mě, ale na dovolenou super. A španělsky se plánuju v nejbližší době naučit :)

      Delete