Tuesday, 26 September 2017

Stinné stránky práce animátora. Není všechno zlato, co se třpytí

Sliby se mají plnit, a proto nyní přicházím s dlouho očekávaným článkem ohledně stinné stránky práce animátora. Na první pohled je to práce snů – člověk denně pobíhá po pláži a okolo bazénu, v nádherném prostředí, kam většina lidí jezdí na vysněnou dovolenou a platí za to nemalé peníze. Zatímco animátor má tohle vše zadarmo a navíc na dobu takřka neomezenou. Jenže vše má dvě strany mince.



V první řadě chci napsat o tom, proč se spousta holčin touží vydat do exotických krajin a vykonávat právě tohle řemeslo. Většina nových animátorek se rekrutuje z bývalých dovolenkářek, které jsou na svých prázdninách natolik obletovány personálem a ostatními animátory, že chtějí téhle „drogy“ víc a víc. A ze vzniklé „závislosti“ na nenadálé pozornosti se rozhodnou do Egypta odcestovat. Ve velkém procentu je holka zamilovaná do jednoho ze snědých chlapců, v tom lepším případě si chce jen užít svého domnělého místa na výsluní. A tady chci právě poukázat na tvrdou realitu, kterou spousta z vás logicky nevnímá. I animátor je jako každý jiný jen pracující člověk, jehož povinností je starat se o hosty. Takže každý host je pro něj prostě práce. Byť se k vám animátor chová jakkoli mile a přátelsky, dá vám svůj facebook a třeba si s vámi poté i nějakou dobu píše, pořád jste pro něj jen práce. Přijedete – odjedete. Přijedou další. A další. Neustále nové zástupy hostů, které přinášejí animátorovi nové zážitky a vzpomínky a přirozeně upozadňují ty předešlé. Těch hostů je opravdu tolik, že je kolikrát nemožné si pamatovat všechny tváře. Ani z facebooku. Netvrdím, že se nikdy nevytvoří opravdové přátelství – sama mám za těch pár let několik skvělých kamarádů z řad bývalých hotelových hostů – ale drtivá většina případů je bohužel jen práce. Z pohledu Egypťanů jde často i o byznys. O to, aby se host do hotelu vrátil utratit další peníze. Takže kdokoli je na dovolené okouzlen tím, že mu animátoři nabídli flek a chtějí ho k sobě do týmu, berte vše střízlivě. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Jakmile taková nadšená žába přiletí do Egypta stát se jednou z animátorek, bude si muset své místo v partě tvrdě vybojovat. Bez varování totiž ztratila status hosta a stala se jednou z nich – tudíž nezajímavou osobou. Najednou přestala být tou krásnou, úžasnou sestrou, kterou jí tehdy všichni nazývali. Teď je na jedné lodi, kde se maká. A kdo to neakceptuje, dostane to ode všech pořádně sežrat. Zní to strašně, ale tak to opravdu kolikrát funguje. Mezi animátory panuje rivalita. Skrytě se soutěží, kdo je nejlepší, kdo umí všechno nejlépe, kdo má největší fanouškovskou základnu. A nováčkům se vždycky dává ta nejhorší práce, kterou nikdo z matadorů dělat nechce.




Coby nováček v hotelu Akassia v Marsa Alam jsem dostávala opravdu nášupy práce. Přestože jsem už jako animátorka pracovala víc než rok a vše jsem uměla levou zadní, i tak jsem byla v novém hotelu začátečník a dostávala tedy co proto. Zatímco letití animátoři mohli celý den sedět s hosty u baru a hrát deskové hry, já se od rána do večera nezastavila a předcvičovala strečink, dvakrát denně vodní aerobic, hned poté zumbu a ještě jako bonus večerní mini disko.

To nejnáročnější na celé práci animátora je tedy to, že je tohle zaměstnání opravdu fyzicky namáhavé. Sport a tanec jsou pilíře této práce, takže počítejte s tím, že se za celý den doslova nezastavíte. Od rána do oběda cvičení a hry, během obědové pauzy (zpravidla obden) nácviky a zkoušky na večerní představení a hned poté dalších pár hodin cvičení, her a tance. Před večeří bývají zhruba dvě hodiny volna, během nichž ale stihnete tak akorát sprchu, převléknout se a mazat zpátky do hotelu – tentokrát do restaurace, kde je potřeba vítat hosty a popřát jim hezký večer. Po vlastní krátké večeři je nutné korzovat po lobby a bavit hosty, povídat si s nimi, i když třeba neumějí žádný jazyk, kterým vládnete vy (a naopak). Poté následuje večerní zhruba hodinová show a hned poté diskotéka až do jedné či dvou hodin do rána. Kde animátor musí chtě nechtě jančit s hosty. A druhý den nanovo. Nikoho nezajímá, jestli máte dost času se vyspat, jestli máte kocovinu, ženské problémy, nebo čas komunikovat na dálku s rodinou a podobně. Coby animátor jste v zápřahu denně deset a více hodin, šest dní v týdnu. Přičemž ve spoustě egyptských hotelů jaksi neexistuje záruka, že den volna dostanete přesně v den tomu původně určený. Takže je-li zrovna nedostatek animátorů, může se stát, že budete makat třeba i čtrnáct dní v kuse.




Hotely v Marsa Alam, což je de facto mrtvá poušť, je situace poněkud snazší než v Hurghadě. Hurghada je hotel na hotelu, diskotéka na diskotéce. Takže tady mají animátoři navíc ještě povinnost prodávat hostům vstupenky na městské velké diskotéky a v určený den je tam dovézt, „pohlídat“ a přivézt v noci zpátky do hotelu. Takový nucený babysitting. Prodej vstupenek sám o sobě je šílená lopota, kterou nemá nikdo v oblibě. Je pravda, že z každého prodaného lístku animátor dostává provizi jeden dolar, ale situace je taková, že hosté většinou platit nechtějí. Jenže hotel si stanovuje určité kvóty, kolik vstupenek se musí prodat a pokud to animátoři nesplní, vyhrožuje se jim nižší výplatou. Která sama o sobě je dost směšná. Za jakékoli provinění proti pracovním pravidlům se odečítají peníze ze mzdy. Pozdní příchod? – 5 euro dolů, kouření  v hotelu? – další eura dolů, apod. Ani dovolená nebývá placená. Jeden den volna v týdnu ano, ale vybíráte-li si třeba týden absence, nedostanete za to nic. Různé hotely nabízejí různě vysoké platy, ale pro nováčka bývá průměr zhruba mezi 350 a 450 eury. Alespoň co se ze strany šéfa naslibuje. Egypťani jsou vychcánci, takže se vám snaží ošulit, kde se dá. Výplata častokrát nebývá ve slibovaný termín, kolikrát člověk dostane i o dost méně, než bylo dohodnuto, protože prý údajně nebylo dostatek hostů tento měsíc, došlo k nečekaným hotelovým výdajům, apod. Tady člověk nesmí nechat se sebou zametat a svoje peníze si vydupat, nebo prostě změnit hotel. Animátoři vůbec hrozně často mění hotely. Důvodem bývají právě neshody, pracovní podmínky a peníze.




Co se týče špatných pracovních podmínek, nad některými zákazy a nařízeními opravdu zůstává rozum stát. Například zákaz nošení slunečních brýlí před hosty nebo nařízení nosit pouze uzavřené sportovní boty. Animátor se přes den pohybuje pouze venku, na ostrém slunečním světle a nosit sluneční brýle ze zdravotního hlediska prostě musí. Takže kdekoli vám to hotel zakáže, radši odejděte. Evropské holky animátorky vezme každý jiný hotel všemi deseti. Tudíž bude-li vám šéf namlouvat, že nikde jinde práci neseženete a skončíte na ulici (což je obvyklá výhrůžka), vysmějte se mu do očí. Novou práci seženete lusknutím prstů. Nevěříte? Položte si otázku. Proč animátoři na vaší dovolené nabídli tuto práci právě vám? Protože jste super atletky, které dokážou předcvičovat všechny sporty světa? Protože jste super zábavné a nejkrásnější? Ani náhodou. Prostě potřebují k práci holky (Egypťanek bohužel moc neseženou), takže za jeden týdenní turnus nabídnou tuto pozici klidně i dvaceti slečnám.

Další nemalý problém této práce je podnebí. Uvědomte si, že Egypt a ostatní jižní státy jsou v letních měsících opravdovým peklem na zemi, co se teploty týče. Jako animátor se nemůžete jen tak schovat ve stínu, nebo se jít zchladit na pokoj, případně do bazénu, kdy se vám zachce. Musíte vydržet ten neustálý pot a vedro a riskovat úžeh, úpal i srdeční zástavu, pokud v pravé poledne zrovna musíte předcvičovat aqua aerobic nebo zumbu. Když byla v létě opravdu šílená vedra, častokrát jsme s týmem u bazénu záměrně vyvolávali vodní bitvy s cílem shodit do bazénu co nejvíc hostů. Proč? Aby nás oni v zápalu boje a v touze po odvetě sami shodili do bazénu a my se mohli beztrestně osvěžit 😊. Pak už je vám jedno, že jste spadli do vody oblečení a v botách. Neumím ani spočítat, kolikrát mě takhle nějaký host shodil do vody.




Jedna z dalších animátorských rutin je club dance. Takové ty infantilní tanečky u bazénu, v lobby, po večerní show, zkrátka aby se zapojil celý hotel a všichni do jednoho mohli rozpustile tančit na hloupoučké letní melodie. Asi nemusím představovat například songy Bomba nebo Opa Opa. To už je taková animátorská klasika, a je jedno jestli jde o Egypt, Řecko nebo Itálii. Hrají to všude. Většina hostů tyhle písničky miluje, protože jsou veselé, chytlavé a dostanou se neustálým opakováním rychle pod kůži. Coby animátor tyhle hity ale začnete hodně brzo nenávidět, protože je musíte tančit nejméně třikrát denně. Každý den. Takže jako hostům – právě se vráceným domů z dovolené – vám dám takovou menší radu. NIKDY (opravdu nikdy) nedávejte na facebook odkaz na žádnou z těchto písniček a neoznačujte žádného animátora, pokud ho nechcete naštvat. Pro vás je to úžasná vzpomínka, pro něj je to velký opruz 😊.

Zaměstnání animátorky je náročné i z hlediska psychiky. Jste daleko od domova, bez rodiny a přátel, častokrát se musíte potýkat s jazykovou bariérou a také s odlišnou arabskou mentalitou. V Egyptě je to od jiných zemí horší tím, že tu panuje zákaz pití alkoholu a stýkat se (intimně) s opačným pohlavím. Každý to sice dělá, co si budeme nalhávat, ale to riziko, že budete chyceni a potrestáni, tu je. Je to možná paradoxně o to zajímavější, protože zakázané ovoce prý chutná nejlépe 😊. A cestujete-li do Egypta s cílem být se svým egyptským přítelem a pracovat spolu v jednom hotelu, buďte dvakrát obezřetnější. A hlavně si v hlavě srovnejte, jestli si věříte a jestli vám to za to stojí. Protože byť možná budete mít štěstí a nechají vás spát spolu v jednom pokoji, v hotelovém prostředí budete muset svůj vztah i city skrývat. Nebudete moci chodit po hotelu spolu, pouze každý sám po své práci. Budete muset svému vyvolenému tolerovat, že se baví s jinými děvčaty (s hosty) a že s nimi kolikrát i tancuje na diskotéce, apod. Je-li to Egypťan ne zrovna stoprocentně upřímný, zpravidla vám zakáže hostům sdělovat, že patříte k sobě. To je tabu. A je-li to takový šmejd, jako byl ten můj, pak vám do očí řekne, že věnovat se hostům (holkám) a mít s nimi intimní styk je náplní jeho práce. Což na oplátku vy jako holka (byť animátorka) dovoleno nemáte.





S tímhle tématem (vztahy mužů a žen) souvisí i fakt, že nebude zrovna vhodné, budete-li se dávat do řeči s číšníky, stánkaři a dalšími mužskými zaměstnanci hotelu. Ať budete sebevíc svaté a nic si s nikým nezačnete, i tak o vás začnou v hotelových kuloárech kolovat zvěsti o tom, jaké jste divoženky a s prominutím lehké děvy. Egypťané jsou drbny na entou a navymýšlejí si příběhy z pouhé nudy a nedostatku sexuálních příležitostí. Takže moje rada zní: moc se nepřátelte s nikým mimo tým, alespoň ze začátku, než se otrkáte a budete vědět, co si v zájmu své pověsti můžete a nemůžete dovolit.

Co se týče kamarádských a kolegiálních vztahů v týmu. Záleží samozřejmě v prvé řadě na tom, jak početný daný tým je. Pracovala jsem v týmu tříčlenném i naopak v kolektivu čtrnácti animátorů, takže můžu srovnávat. Za sebe preferuji menší tým, protože jsou si všichni jaksi bližší a netvoří se podskupinky. Baví se každý s každým (v rámci možností 😊). Samozřejmě, že nic není růžové, tak jako to na první hostův pohled může vypadat. Host vidí veselý tým tančící spolu na pláži a získává dojem, jací ti lidé nejsou skvělí kamarádi. Mají práci snů, v ráji a přátele z celého světa. Kdo by to nechtěl. Jenže realita bývá taková, že se spousta animátorů mezi sebou nesnáší. Ať už je to o žárlivosti, rivalitě nebo si prostě nesedí jako lidi. Zažila jsem jednoho egyptského mladíka, který o sobě prohlašoval, že je největší taneční profesionál a nikdo na něj nemá. Jakmile jsem ale do týmu nastoupila já, začal mě pomlouvat, kde se dalo, hledal na mém tanci sebemenší chybu a pak se mi veřejně vysmíval, že jsem neschopná tanečnice. Nemusím snad (při vší skromnosti) říkat proč. Žárlil na mě. A to dokonce tak moc, že mi těsně před jedním večerním vystoupením schoval můj taneční kostým a já na pódium nastoupila bez sukně, jen v legínách. Seřvaná šéfem jsem byla samozřejmě já, ale boží mlýny v tomto případě mlely rychle. Tenhle vykuk příští týden vystartoval po jednom číšníkovi a dostal vyhazov.



Zažila jsem nesnášenlivost i ze strany týmu a DJe. DJ byl (už si nepamatuju proč) na celý animátorský tým naštvaný, takže při večerní show bez varování vypnul hudbu (s odvoláním na technické problémy), aby naše taneční vystoupení nestálo za nic. Jenže my to dotancovali i bez hudby 😊. Taková spíš pantomima to byla.

Ještě mě napadá znovu vztah host-animátor. V tom lepším případě se stanete kamarády a vzájemně si těch pár dní spolu užijete, v tom horším případě (kdy je host opravdu vlezlý nebo jinak nepříjemný), se modlíte, aby už ten otrava co nejdřív odjel. A pokud to jde, schováváte se před ním 😊. Někteří hosté neznají míru a lezou za vámi, kde se dá. Naopak vy jako animátorky musíte mít pořád na paměti, že k hostům se musíte za každou cenu chovat s úctou, protože host má vždycky pravdu. Pokud ale bude dotěrný ohledně dotazů na sexuální služby, klidně ho z plných plic pošlete do háje. Existují určité meze, které ani host nesmí překračovat. A máte-li opravdu pech, bude mít daný otrapa s sebou třeba i přítelkyni nebo manželku, která si manželův nenadálý zájem o další ženu nenechá líbit a nazve vás kurvou. Což se mi (bez jakéhokoli provinění) také stalo. 



Abych to uzavřela. Kdo chce být animátor, musí to mít v hlavě srovnané. Umět se o sebe postarat, nedat si nic líbit, být “hotová” osobnost. Nestydět se vystupovat, tančit a mluvit před publikem, nebát se si ze sebe udělat srandu, nosit kostýmy, šílené účesy i makeup, nebát se mluvit s hosty. Vše brát s humorem a rozdávat radost 😊. Proto tam ten animátor koneckonců je. Je to práce snů.


PS: Pokud vás napadá cokoli, co jsem nezmínila a co vás zajímá, sem s tím. Napíšu, popíšu, sepíšu 😊.


No comments:

Post a Comment