Sunday, 15 October 2017

Vztah Arab-Evropanka funguje! Výjimka potvrzuje pravidlo

Byla jsem tuhle pozvaná na víkend do Polska, a protože cestování já nikdy neodmítnu, nabídku jsem přijala. Pozval mě můj egyptsko-syrský kamarád – bývalý animátor, s nímž jsem jednu dobu pracovala v Egyptě. Usadil se v Krakowě se svou polskou přítelkyní, která kdysi sdílela stejný osud jako my dva. Právě Egypt se stal místem, kde se Ti dva poznali a dali se dohromady. Co ale bude jádrem pudla tohoto článku? To, že i na první pohled nesourodá dvojice z odlišných prostředí, spolu může mírumilovně koexistovat a těšit se ze vzájemnosti. Byť toto soužití vyvrací veškeré stereotypy týkající se vztahů Evropanka-Arab, funguje to.



Autobusem z Prahy do Krakowa je to pořádná osmihodinová štreka. Ale já ráda koukám z okna a dumám při tom o životě, takže jsem se na tu jízdu do Polska hodně těšila. Oba bývalí animátoři mě na polském nádraží přivítali s otevřenou náručí a odvezli k sobě domů. Společně přichystali arabskou večeři, při níž jsme jednohlasně vzpomínali na prožité okamžiky v Egyptě a přetřásli všechny naše známé, kolegy a přátele. Jejich bydlo bylo skromné, ale přesto neuvěřitelně útulné, patrně proto, že v něm bydlela i láska. Za celý víkend s nimi strávený jsem nevycházela z údivu, že se Ti dva i po čtyřech letech vztahu milují jako na začátku, vzájemně se podporují a neustále spolu flirtují. Jeden bez druhého v podstatě nedají ránu. Nezáviděla jsem jim, chraň bože. Naopak mě strašně hřálo u srdce to vědomí, ta takřka hmatatelná realita, že někteří lidé jsou si prostě souzeni. A je úplně jedno, z jakého prostředí původně pocházejí. Ona křesťanka, on muslim, ale přesto mají oba dva k náboženství toho druhého respekt a zajímají se o něj. Oba se mi svorně přiznali, že mnoho kamarádů ve svém okolí nemají, ale při pohledu na ně to vůbec nebylo na škodu. Měli jeden druhého a bylo znát, že si spolu maximálně vystačí. Možná i proto je ten jejich vztah takový skoro až unikátní. On nehledá své „soukmenovce“ mezi ostatními naplavenými Araby, ona na druhou stranu není nucena poslouchat skeptické názory svých polských sousedů na muslimskou kulturu.

Velkým oříškem při soužití podobných párů bývá otázka zaměstnání. Pokud si holčina do své země přivede kluka z arabské země, z velkého procenta se tito jedinci uchytnou například v arabských restauracích, ve směnárnách, v zahraničních společnostech typu DHL nebo Amazon, apod. Tenhle můj egyptsko-syrský kamarád nejprve pracoval jako průvodce, poté získal práci v mezinárodní IT firmě a stará se o arabskou klientelu. Což je na „přistěhovalce“ velmi slušný job. Tuto pozici našel ale v jiném městě, takže se spolu s ním stěhovala i jeho přítelkyně. Což mi přijde naprosto úžasný. On kvůli vztahu obětoval život ve své vlasti a přestěhoval se do cizí země, ona naopak přinesla svou oběť tím, že se kvůli němu přestěhovala do jiného města. Kompromisy na obou stranách. Tak by to mělo být a je to tak správně. Když si vzpomenu na svého jiného egyptského kamaráda, který se naopak přiženil do Německa a jemuž jeho vyvolená vůbec nepomáhala, je mi ho líto. Vše nechávala na jeho bedrech, ať se novým prostředím prokouše sám. Na jednu stranu je to oukej, každý si musí svou cestičku vyšlapat sám a prosadit se. Ale na stranu druhou… jak může s  podporou své ženy počítat do budoucna, v jiných životních oblastech? Vztah znamená dva, ne jeden. Vzájemná podpora, pomoc, porozumění. Ach jo, něco je špatně s tímto světem. Nebo jsem jenom pořád tak zoufale naivní? Ale moji „polští“ kamarádi mi dávají naději, že někde je svět ještě v pořádku.


Tímto textem nechci nikoho nabádat k tomu, aby se po hlavě pouštěl do vztahů s osobou z odlišného kulturního prostředí, zejména z muslimského. Tyto vztahy bývají mimořádně náročné a většina z nich nekončí happyendem. Fakt, že se to tomuto páru z Polska povedlo, zůstává pouze výjimkou potvrzující pravidlo.


Co se Polska a zejména Krakowa týče, je to nádherné historické město. Tolik památek na jednom místě je neuvěřitelně turisticky atraktivní. Nádherný hrad Wawel s dračí legendou a ostatky bývalých papežů, malebné centrum města s původní tržnicí, s kostely opředenými legendami, řeka Visla protékající srdcem města, židovská čtvrť, ale i gigantické nákupní centrum propojené s vlakovým i autobusovým nádražím. Krakow patří k místům, kam by se měl každý podívat. Aspoň jednou za život. 






No comments:

Post a Comment