Tuesday, 1 May 2018

Jsem volná! Egyptské lásky jsou minulostí


 Váš domov není tam, kde znáte stromy, ale kde stromy znají vás. Pro vás je to Egypt. Neexistuje cesta, která by vás v určitém bodě nezavedla zpět do Egypta. Jana a Egypt jsou prostě nerozluční.



Tak tenhle výrok na mě bliknul na facebooku po kliknutí na jeden z nespočtu kratochvilných testů typu “Kdo Vás miluje” nebo “V kolika letech se provdáte”. A v moři všech těch neskutečných kravin sedlo tohle rčení jako prdel na hrnec. Asi nikoho nepřekvapím, když prozradím, že jsem se před pár dny vrátila z dalšího Egypta.

Tentokrát jen týden, za což jsem si hned po příletu do Hurghady dost spílala. Sotva se člověk rozkouká, už aby letěl zpátky. Ale i za těch pár dní jsem moc vděčná, protože jsem se zase viděla s mými egyptskými kamarády, ale i s evropskými, kteří jsou do potápění taky takoví magoři jako já.

Tahle návštěva byla tak trochu jiná v tom, že jsem se před všemi mými muslimskými kamarády (po tolika letech) přestala přetvařovat. Já nevím, proč jsem ze sebe vždycky dělala svatouška tvrzením, že nepiju, div že se nemodlím a večery netrávím četbou Koránu. Asi jsem chtěla v jejich očích být “lepší” a spravit ten jejich náhled na “zkaženou” evropskou populaci. Ale tentokrát jsem se rozhodla na nic si nehrát a všem povykládat, že si na diskotéce ráda přihnu na kuráž, sem tam si zpestřím jídelníček vepřovou šunkou a natáhnu do plic kouř z hašiše. I moje tetování jsem ukazovala všem na potkání. Moje nová image bad girl 😊. Nikoho to sice nezajímalo (stejně si každý o mě – “evropské cuchtě” - nemyslel nic dobrého už předtím 😊), ale mě bylo lehko na duši.



V Egyptě se mi vždycky stane něco nečekaného, až absurdního, ale tentokrát vše probíhalo jaksi v normálu. Takové klidné bezvětří. Dala jsem si předsevzetí, že budu na všechny milá a nebudu se s nikým hádat. Ani s taxikářema, ale poctivě zaplatím každý halíř, o který si řeknou. Tak úplně mi to nevyšlo, protože zvýšit hlas bylo několikrát nezbytné, ale veskrze vše proběhlo v cajku. Tedy až na moje zažívací potíže. Můj žaludek si už odvykl na egyptskou manu, takže od prvního dne mi dával dost nevybíravě najevo, že ho nevhodně krmím. Celý týden jsem strávila s křečemi v břiše a přilepená na mísu. Ale ani to mi nezabránilo se každý den vypravit na potápěčskou loď a zvýšit si ponorové skóre. Paradoxně mi pod vodou bylo zdravotně nejlíp, i když jsem v jednu chvíli bojovala s dávivým reflexem a nemohla se rozhodnout, jestli je lepší zvracet do náustku, nebo ho radši předem vyndat.

Nicméně. Tím nejlepším byly stejně “vztahy” na palubě. Spousta mých známých a kamarádů, bylo strašně fajn je zase vidět. Proto se vlastně pořád vracím na to stejné místo. Je to všechno o lidech. Říkám si, že sebekrásnější potápěčská destinace, kam bych se vydala sama, mi nevynahradí ty pocity radosti a smíchu, co zažívám v Egyptě s tamními kamarády. Takže dokud vztahy zůstanou stejně báječné, není třeba jezdit jinam. Navíc je-li Rudé more tak bohaté. A levné.

Celou dobu byla na lodi i moje bývalá láska Yasser. Říkám bývalá, protože už k němu necítím to, co dřív. Sice se mi pořád neuvěřitelně líbí, ale moje mysl už je volná. Což vycítil i on a byly to skutečně báječný momenty. Neustále jsme spolu vtipkovali, pošťuchovali se – na lodi i pod vodou. Dokonce jsem se ho zeptala na jeho chystanou svatbu a on mě pozval! WTF. Tohle sice trochu přepískl, ale na jeho obranu – je to chlap, takže jsem to pozvání jakoby neslyšela s tím, že v tu dobu stejně nebudu v Hurghadě. Celkově jsem z tohoto týdne strašně spokojená kvůli vztahům s ním. Bála jsem se, že se budeme celou dobu jeden druhému vyhýbat, ale nakonec to dopadlo nejlépe, jak mohlo.

Když dám stranou potápění… Kdo při mně opětovně stál po celou dobu, byl můj egyptský bratr, ochránce, strážný anděl… manažer Ahmed. Už jsem tu o něm mnohokrát psala a nebude to jinak ani teď. Tentokrát jsem se ubytovala v jeho hotelu, takže jsem měla od první chvíle protekci jako hrom. I když jsem popravdě nepotřebovala nic. Celý dny jsem beztak trávila na lodi a po večerech jsem se vždycky s někým sešla ve městě. I s Ahmedem jsme jednou zavítali mezi lidi. Spolu se vždycky smějeme pozorováním lidí a jejich reakcí na nás. My se spolu vodíme za ruce, objímáme se, schválně si na ulici říkáme, že se milujeme a bavíme se reakcemi okolí. Nikdo nám ani za boha nevěří, že spolu nic nemáme, že jsme spolu nikdy nespali, ani se o to nepokusili. Musíme pak jako důkaz všem ukazovat fotky u něj doma s manželkou a dětmi. Dokazovat, že já jsem něco jako rodinný přítel a žádné intimnosti nepřipadají v úvahu. Ráda chodím k Ahmedovi domů vidět jeho děti, přece jen pro skoro roční Karmu jsem něčím jako kmotrou. Ahmedova žena Sara mi tentokrát přichystala královskou večeři, což vzhledem k mým křečím nebylo nejvhodněji načasované, ale snažila jsem se neurazit. Stejně je to strašně báječné, že mě v podstatě cizí egyptská, potažmo muslimská rodina tak automaticky a srdečně zve k sobě domů. Oni vůbec nemají předsudky vůči nám Evropanům, spíš jsou strašně rádi, že můžou poznat něcoho nového.


Ať tak či tak. Tentokrát jsem z Egypta vyvázla bez zlomeného srdce, bez zklamání a bez marného očekávání. Jezdím tam jako domů a nehodlám na tom nic měnit. A přítele odtamtud už vůbec nechci. Ale pro ty z Vás, kdo by si daly říct, pár rad závěrem 😊


20 tipů pro holky, které chtějí randit v Hurghadě:

1.     Váš Ahmed pravděpodobně NENÍ jiný než ostatní
2.     Je přirozené dostat nabídku k sňatku na prvním rande.
3.     Nekupujte mu iPhone ani notebook
4.     Jeho matka není vážně nemocná a nepotřebuje operaci. Použije peníze na něco jiného
5.     Nekupujte mu iPhone ani notebook
6.     Neprodávejte svůj byt, abyste si s ním mohli otevřít kavárnu, obchod…
7.     Nekupujte mu iPhone ani notebook
8.     Pokud Vás skrývá před rodinou a přáteli, najděte si někoho jiného
9.     Nekupujte mu iPhone ani notebook
10.  Pokud stále platí za večeři i po třech měsících vztahu a představí Vás rodině a přátelům, potom to můžete začít brát vážně

11.  – 20. Nekupujte mu iPhone ani notebook








No comments:

Post a Comment