Sunday, 27 May 2018

Žabomyší dramata v hotelu jen utužovala můj vztah se schizofrenikem (Díl 4.)


Vzhledem k tomu, že jsme teď měli hotel takřka prázdný, tak si zaměstnanci samozřejmě snažili najít nějakou zábavu. Z přebytku volného času nevěstí nic dobrého, takže jsme se brzy se Saiedem dostali do řečí. Pro Egypťany jsou drby něčím jako národním sportem, takže bylo opravdu vhodné držet se trochu zpátky. I sám Kory nám říkal, že bych neměla Saieda v jeho pokoji navštěvovat tak často, protože nás ostatní vidí. A nejlepší že by bylo, kdybychom se Saiedem podepsali tzv. Orfi smlouvu, tedy kontrakt o uzavření (nelegálního) manželství a mohli se na pokojích vídat zcela bez omezení. Saied se tomu smál, říkal, že orfi je přesně to, po čem prahnu, ale opak byl pravdou. I když jsem toužila být se Saiedem dnem i nocí, podepisovat podobně pofidérní papíry jsem v úmyslu rozhodně neměla. I když šlo de facto o bezcennou listinu, kdo ví, jak by to jednou proti mně mohlo být použito. V Egyptě člověk nikdy neví. Jsem nejspíš jedna z mála holek, kdo tuhle smlouvu s Egypťanem nikdy nepodepsal 😊.



Od naší zasnubovací promluvy neuplynulo ani pár dní a všechno bylo naruby. Tak rychle, jak ta naše pohádka začala, stejně rapidně i dospěla ke svému konci. Saied se se mnou rozešel. A to paradoxně ve chvíli, kdy jsem mu pošeptala, že ho miluju. Kdybych tušila, jakou krutou reakci tím svým vyslovením spustím, nikdy bych se k něčemu podobnému neodhodlala. Že já radši nedržela jazyk za zuby. Saied mi vyčetl, že si s ním jenom hraju, jinak bych nemohla odmítnout jeho žádost o ruku a vzápětí mu po pár dnech vyznat lásku. Osočil mě, že myslím jen sama na sebe, nepovídám si s ním a nerozumím mu. Lavinu obviňování zakončilo něco, co mě obzvlášť zasáhlo. Prý moc jím. Já měla k jídlu vždycky velmi kladný vztah, to nepopírám. A nikdy jsem nebyla kost a kůže. Ale paradoxně v celé mé egyptské éře jsem byla nejštíhlejší ve svém dosavadním životě. Saied byl hubenej jak lunt a nikdy moc nejedl. Říkal, že ho poznamenal pobyt na ulici, kdy neměl co do úst. Ale jak to mohl srovnávat se mnou? Brala jsem tyhle slovní útoky hrozně osobně a moc mě to bolelo. Ale nezmohla jsem se na nic víc, než jenom slabé „Oukej, když to tak chceš…“ a odešla jsem z jeho pokoje. V slzách. Které on už neviděl. Ale místo abych šla do svého pokoje, svalila jsem se uprostřed pouště a skoro hodinu tam plakala.

K ničemu kloudnému to moje slzavé údolí nevedlo, šla jsem si proto opláchnout obličej a mazala do hotelu. Linda okamžitě poznala, že jsem brečela, ale já jsem byla podivně tiše smířená se stavem situace. Večer jsem se na Saieda ani nepodívala, jen jsem se usmívala na všechny okolo, aby mu bylo jasné, že jsem se nesesypala. A den nato jsem naštěstí měla volnej den, takže jsme si od sebe oba mohli odpočinout. Jenže večer jsem musela mašírovat do hotelu kvůli show. Kory nám odcestoval do Ruska snažit se získat zpátky srdce svojí vyvolené a já byla provizorně nominovaná jako šéf animátor. Což mi bohužel znemožňovalo ignorovat Saieda. Musela jsem s ním komunikovat po pracovní stránce. Před představením jsem za ním zašla a podávala mu program. On mi ten papír vyškubl z ruky, nic neřekl, ani se na mě nepodíval a položil si ten papír vedle počítače. Ale show zaplaťpánbůh proběhla podle plánu a nikdo z diváků nic nepoznal. Hráli jsme comedy scénky, což nebylo v téhle situaci vůbec snadné, ale takový už je úděl animátora. Předstírat a hrát 😊.

Po skončení show jsem šla do svého pokoje a krátila si chvíli na facebooku. Narazila jsem na Saiedovy příspěvky, srdceryvný fotky a ještě drásavější komentáře, že chce být sám a už nikdy nechce žádnou holku. Nebylo mi ho vůbec líto. Naopak jsem byla ráda, že se v tom dusí. A plácal se v té své sebelítosti další dva dny, než za mnou přišel, že si chce o všem znovu promluvit. Po práci jsem tedy přišla za ním do pokoje. Odhodlaná si vyslechnout, co mi chce říct a zase jít domů. Náš rozchod jsem brala jako hotovou věc, ale kamarádi bychom zůstat mohli. Nebylo nutné se rozcházet na ostří nože. Saied ke mně promlouval asi dvě hodiny, spoustu věcí jsme si vysvětlili. Já jsem neměla v plánu se s ním zase usmiřovat, ani když už měl Saied povídání dost a vrhnul se mi kolem krku. Odstrčila jsem ho. Ale jeho další naléhání mi obměklo srdce. Rozhodli jsme se to spolu ještě zkusit. Tu noc jsme se milovali snad až do rána. Slunce už svítalo a já se musela připravit na další den plný strečinku, cvičení a her.



Náš vztah se vrátil do normálu, respektive ještě rozkvetl a zkrásněl. Hodně jsme teď spolu mluvili a říkali jsme si i to, co se nám nelíbí. Což jsme předtím moc nedělali a kvůli tomu vznikala ta zbytečná nedorozumění. Takhle jsme měli otevřenou debatu a bylo to to nejlepší, co jsme pro sebe mohli udělat. Saied náš vztah bral strašně vážně a já byla spokojená. On byl fantastickej. Byli jsme pořád spolu, seděli jsme u stejného stolu při jídle, chodili jsme společně po hotelu. Až si nás ostatní začali zase víc všímat. Ale hodně lidí by se nedivilo, kdybychom skončili spolu. Říkali, že jsme oba dva úplně stejní. Oba jsme stejné povahy, líbí se nám stejné věci, stejná hudba, měli jsme spoustu společných názorů na život. I v posteli to byla pohádka. Brali jsme se vážně, na spoustu věcí jsme koukali stejnýma očima, chovali jsme se k sobě s respektem a láskou. Bylo to fakt krásný. Navíc se mi Saied i hodně líbil fyzicky, a ty jeho vlasy! Bomba 😊. Měla jsem pocit, že jsem našla to, co jsem hledala. Všechno, co jsem měla ráda a co jsem uznávala, jsem viděla v něm. Přišlo mi to úplně neuvěřitelný. I ty jeho blbé nálady jakoby vymizely a byl prostě úžasnej. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem zamilovaná a strašně jsem si to užívala. Tolik moc, až se moji nejbližší kamarádi začali bát, ať s ním neotěhotním. Což jsem kategoricky odmítala. Na dítě jsem nebyla připravená a zvlášť ne s Egypťanem. A popravdě, vlastně jsem to miminko nechtěla ani s ním. Saied žil deset let v Saudské Arábii, takže se občas projevoval majetnickými arabskými sklony. Navíc, když mluvil o svém synovi v Rusku, říkal, že ho dostane zpátky do Egypta za každou cenu. Takže ten by mi dítě vzal. Ale pod rouškou zamilovanosti jsem o tomhle faktu vůbec nepřemýšlela v souvislosti s mojí vlastní budoucností. Žila jsem tím, co bylo tam a teď a nějaké potomstvo pro mě bylo tak vzdálené jako oběžná dráha.

Pár dní nato se v hotelu, respektive v animátorském týmu, událo takové menší zemětřesení. Kory byl stále na své osobní misi v Rusku a náš animátorský tým jsem byla já, Linda, Egypťan Alex a DJ Saied. Což bylo na stále panující prázdnotu v hotelu více než dost. Vlezlá nuda zřejmě způsobila, že se Linda pohádala se Saiedem a to málem do krve. Začala ho pomlouvat před celým personálem a dokonce celou situaci začala řešit i s manažerem. Už si nevybavím, co bylo příčinou toho abnormálního sporu, každopádně já se postavila na stranu Saiedovu, čímž jsem si Lindu popudila proti sobě. A Linda, protože byla v hotelu nová (a tudíž pro všechny zajímavá) získala na svou stranu podporu vedení. Každý jí nasliboval hory doly, jen aby si ji naklonil na svoji stranu a mohl pak z nastalé situace čerpat dané výhody. Tzn. dostat Lindu do postele. Tudíž tohle slabomyslné drama vyústilo v žabomyší válku mezi Lindou podporovanou managementem, a mnou, Saiedem a Korym. Novinka z vedení hrála v její prospěch. Díky téměř nulové obsazenosti hotelu došlo na velké personální škrty a neplacené dovolené. Takže tenhle černý Petr padl i na Saieda. Což mi oprávněně otřáslo mou zamilovanou jistotou. Na dálku jsem Korymu zpravovala, že odejde-li Saied, půjdu i já. Teď když na to vzpomínám, vůbec nechápu, jak jsem se k něčemu takovému mohla rozhodnout. Nevědět, kam jít a co tam dělat. Jenom slepě následovat svoje srdce. Ale osud nám hrál do karet. Saiedovi jsem onen personální záměr hned zatepla vyslepičila a on po pár telefonátech se svým šéfem vše vyřešil. Zůstával. Ale neměli jsme to spolu lehké, protože Linda prozradila vedení, že spolu spíme. Vynadala jsem jí do blbek, protože za prvé to vůbec nebyla její věc a za druhé se takové věci v žádném případě neříkají managementu. Zejména ne v Egyptě. Ten konec září 2013 byl v Dreams Beach jedním velkým dramatem. Které, když se to vezme kolem a kolem, vlastně vůbec nic neznamenal. Ale daleko v poušti, kde není do čeho píchnout, se drby a melodrama šíří několikanásobně rychleji. Na jednu stranu jsem trpěla kvůli atmosféře, která panovala v týmu. Což jsem pevně doufala, že se vyřeší s návratem Koryho. A na druhou stranu jsem prožívala absolutní osobní eufórii. Se Saiedem to bylo úžasný.

Kdybych jen tehdy věděla, že to bylo naposledy, co jsem byla se Saiedem bezstarostně šťastná.

Pokračování příště…


No comments:

Post a Comment