Sunday, 10 June 2018

Já chci se Saiedem miminko! (Díl 9.)


Poslední měsíc roku 2013 začal fantasticky. Rozbouřené vody se uklidnily a jediné, co nám mohlo kazit náladu, byly rychle se blížící Vánoce a tudíž nekonečné každodenní tréninky vánoční a silvestrovské taneční show. Co se mě a Saieda týkalo, nevycházela jsem z údivu.


Shady, já, Kory, Andrew a Mohamed 

Saied se mnou začal mluvit, a to nejen v soukromí jeho či mého pokoje, ale i na veřejnosti v hotelu. Začal si dokonce zase sedat ke společnému stolu. Bývali jsme skoro každý den spolu přes noc, ale tentokrát ta atmosféra mezi námi byla volnější. Já od Saieda už nic neočekávala a proto mě jeho větší či menší excesy nevyváděly z míry. Dohoda zněla jasně. Žádný vztah, jen sex. Přesto jsem ze Saiedovy strany zaznamenávala jisté poryvy chování, které jsem si mohla interpretovat různě. Na můj vkus byl na mě po tom všem až moc hodnej. Tuhle jsem u něj strávila další z nocí a to, jak se ke mně přitulil, když jsme se rozhodli spát, to bylo nepopsatelně krásný. V tu chvíli jsem zažívala vteřiny absolutního štěstí a nepřála si nic víc, než abych nikdy neusnula a mohla takhle zůstat ležet navěky. (Vnímali jste někdy text písničky „I Don’t Wanna Miss a Thing“ od Aerosmith? O tom to celé bylo).

Bylo mi tak senzačně, až mě v jednu chvíli napadla šílená blbost. Dodneška nevím, jak jsem o tom vůbec mohla začít přemýšlet. Chtěla jsem mít se Saiedem miminko! Hlavou se mi honilo, jaký by to byl krásný kudrnáček, přesně takový, jakého jsem vždycky chtěla. Vysněné miminko. Vždycky jsem se na potkání nechávala slyšet, že jednou adoptuju černouška a tenhle by byl MŮJ. Opravdu můj. Když jsem se s touhle vizí svěřila kamarádům v Praze, mysleli si, že jsem upadla. Přestože mě vždycky škádlili, že si stejně jednou z Egypta přivezu živý suvenýr, najednou nebyli sto se s tím srovnat, když tahle představa získávala konkrétnější obrysy. Připomínali mi, jak jsem jim o Saiedovi ze začátku vypravovala, že je to typ, který by byl schopný mi vzít/unést/ukrást dítě. Byl to vlak, z něhož bych už nikdy v životě nevystoupila. Ale já byla jak ve snách. Celá ta myšlenka ovládla všechny mé mozkové buňky a nemyslela jsem skoro na nic jiného. V můj prospěch hrály mé roky – přece jen už jsem na dítě měla věk – a taky trochu osud. Měla jsem antikoncepci na posledních sedm dní. A pak děj se vůle boží.




Saied se choval jako jiný člověk. Když jsem za ním jednoho večera přišla na diskotéku a zeptala se ho, jak se má, celý se rozzářil a na oplátku se ptal on mě, jak jsem strávila volno a co jsem dělala. To ho nikdy předtím nezajímalo. Když jsme pak byli v noci spolu sami, začal mi vyprávět o svých plánech. Rád by odjel na rok zpátky do Saudské Arábie vydělat pár peněz, strávit nějaký čas s tátou a požádat Alláha o odpuštění všech svých hříchů. Byl při tom tak strašně milej, úplně k zulíbání, že jsem se neudržela a řekla jsem mu, že nevím, co budu dělat bez něj, až odjede. Ale Saied pak řekl něco, co už neznělo tak jednoznačně v souvislosti s tou Arábií. Ptal se, na jak dlouho chci odjet do Čech a kdy se vrátím do Egypta. Má prý jakýsi plán. Připadalo mi, jakoby se ke mně zase začal chovat, že spolu chodíme.

Pár dní poté celá naše „vztahová“ situace gradovala. Saied tvrdil, že v Egyptě už být nechce, ale že ta Saudská Arábie nejspíš nevyjde, protože se pohádal s tátou. Proto se vyptával, jaké jsou možnosti v České republice a jak by se tam mohl uchytit. On by tam doopravdy chtěl jet se mnou? Byl při tomhle rozhovoru strašně vážnej, ptal se na výši nájmu v Praze, na práci, na lidi. Byla jsem polichocená, že jsem snad konečně začala vyhrávat a získávat to, co jsem chtěla, ale na druhou stranu jsem se i docela bála, k čemu všemu by tyhle plány mohly vést. Ale brala jsem to trochu s rezervou. Tak jako všechno, co se týkalo Saieda. S ním člověk nikdy nevěděl. Takže jsme spolu dál po nocích koexistovali. Jeden den jsem mu barvila hlavu na černo, protože si našel pár šedivých vlasů na skráních, jiný den jsme společně „resuscitovali“ malého Andrewa, protože při nočních tanečních zkouškách zkolaboval a museli jsme ho uložit do Saiedova pokoje, kde strávil noc pod naším dohledem. Několikrát jsem Saieda i chovala v náručí a utěšovala ho. Čas od času trpěl šílenými bolestmi břicha. Snad křečemi z nepovedené operace slepého střeva (nepamatuji si přesně). Uklidňovala jsem ho jako malé dítě. Ty jeho oči plné bolesti a beznaděje mi trhaly srdce. Navzdory mé prosincové animátorské vytíženosti jsme tedy spolu trávili dost času. Byl to vztah, nebo nebyl?



Jak ukázalo nejbližších několik dní, zřejmě nebyl. Večer v hotelu byl Saied skvělej. Dokonce mě poprosil, ať s ním zůstanu do konce diskotéky, že pak půjdeme domů spolu. Jenže jak se za námi zaklaply dveře jeho pokoje, Saied přepnul do módu šílence. Sjel mě za to, že se mu nelíbily moje tepláky, protože jsem v nich vypadala tlustá a chtěl, ať se jdu převlíknout. Dále jsem mu prý dávala strašně moc najevo, že ho miluju, ale on nemiluje mě. A všechno, co jsem mu kdysi udělala, mu nedovolí mě milovat už nikdy. Stejně jsme prý spolu byli jenom kvůli sexu, takže mi nebyl ničím zavázanej. Sice jsem prý dělala spoustu věcí dobře, s ohledem na jeho víru, ale zároveň i hodně věcí špatně. Doslova mi řekl: „Chováš se jako muslimka, oblékáš se jako muslimka, ale NEJSI muslimka.“ Na to jsem neměla argument. Saied říkal, že je stejné povahy jako jeho strýc, který byl schopen se rozejít s přítelkyní jen proto, že mu nenabídla kousek svého sendviče. Takže podle této teorie se žena nesmí dopustit jediné chyby, jinak má okamžitě se Saiedem utrum. Nechápala jsem, co mu zase přelítlo přes nos. Dva dny nazpátek byl strašně seriózní a plánoval, jak spolu budeme žít v ČR a teď tvrdil, že z Egypta nikdy nevytáhne paty a že nemůže zapomenout, jak jsem se k němu chovala zle. Ale že on mi tenkrát řekl, že jsem fucking shit a chrápal za mými zády s jinýma holkama, na to už nějak zapomněl. Když jsem ho požádala, ať mi vrátí vypůjčený foťák, nejdřív se ujistil, že vymazal všechny fotky s ním, abych nad nimi snad nemohla po nocích slintat. Vyvrcholilo to tím, že si opět řekl o peníze na hašiš a já opět odmítla. A opět se mnou přestal mluvit. Celou noc jsem prořvala.

Nastaly Vánoce, které nikdo z kluků samozřejmě neslavil. A já jako jediná holka, notabene jediná Evropanka, byla tudíž pod silnou přesilou. Bylo mi to úplně jedno. Vánoce jsem slavit nepotřebovala a dostávat dárky už vůbec ne. Naopak já jsem si udělala výlet do Hurghady a všem klukům jsem dovezla uzené herinky, protože o nich všichni nedávno jednohlasně básnili. Saied se mnou pořád nemluvil, ale darovaná rybka mu rozvázala jazyk. Byl rád a poděkoval mi. Kluci natvrdlí (a navíc muslimští) mi ale na oplátku dali kulový, takže na Vánoce roku 2013 jsem pod imaginární stromeček nedostala ale lautr nic 😊.




Jak mi Saied vyčetl, že mu moc dávám najevo svou lásku, tak jsem úplně přestala. Neposílala jsem mu sms, neprosila jsem ho, ať za mnou v noci přijde, nenosila jsem mu čaj jako předtím. A on za mnou začal lézt sám. Vtipkoval se mnou v hotelu, občas mě pohladil, ptal se mě, jak se mám a co jsem dělala. Zase jsem do toho padala a vrátily se i moje myšlenky na miminko. Chtěla jsem ho se Saiedem, jako jsem ho nikdy s nikým předtím nechtěla. Jemu jsem se se svým nápadem bůhvíproč nesvěřila. Kdyby to vyšlo, byla bych strašně pyšná, že by právě Saied byl jeho tátou. Antikoncepční prášky už mi dávno došly, ale Saiedův pokoj volný nebyl. Měl tam nastěhovaného svého šéfa, který dohlížel nad přípravami novoroční show. Světla, zvuk, kouř, scéna… všechno muselo být tip ťop, protože na úspěchu celé show závisela nabídka pracovní smlouvy na další rok. Byla jsem tedy smířená s tím, že do konce roku už spolu noc nestrávíme. Ale Saied mi to vynahrazoval jinak. Ptal se mě, jestli zůstanu v Egyptě, protože on tam s největší pravděpodobností zůstane také. Dokonce mě bránil v restauraci před jedním dotěrným číšníkem. A když jsem měla volný den, byli jsme spolu a šli do hotelu na oběd a zpátky a viděl nás celý manažerský tým. Saied mi zase začal říkat, co mám dělat a co ne. Choval se ke mně úplně stejně, jako když jsme spolu chodili. Nabyla jsem pocitu, že jsme oficiálně zase pár.

Dva dny před koncem roku se Saied utrhl a nestrávil noc ve svém pokoji, ale u mě. Bylo to úžasný, jak mě hladil a objímal, jako když jsme spolu koncem léta začínali. Já ho stiskla v objetí a on mě na oplátku stiskl dokonce silněji. Chytil mě za ruku a celou noc se ke mně tulil. Cítila jsem se úplně jako v oblacích. A první pokus o miminko dokonán.

Pokračování příště


No comments:

Post a Comment