Saturday, 2 June 2018

Jsme spolu, ale štastná nejsem (Díl 6.)


V našem vztahu se Saiedem dost přituhovalo. Byli jsme spolu slabé dva měsíce a naše známost se podobala jízdě na horské dráze. Jednou dole, jednou nahoře. Po našem nepovedeném výletě do Hurghady jsem navrhla další společně strávený den, tentokrát na pláži Abu Dabbab, kde bychom mohli jen vegetovat pod slunečníkem, koupat se a žít momentem. Já šla na brzký oběd do hotelu a Saied říkal, že si jen skočí do El Quseiru na poštu. Až se bude vracet z města, zavolá mi, abych čekala u silnice, a já pak nasednu do minibusu, až bude míjet náš hotel se Saiedem v útrobách. Když jsem dojedla a Saied pořád nevolal, zazvonila jsem já. Řekl mi, že už je zpátky v pokoji a už nikam nepojede. Byla jsem dost zaskočená, že jsem asi zvýšila hlas, načež na mě Saied začal křičet, že jsem nepříčetná a tlačím ho do něčeho, co dělat nechce. Že jsme se na tomhle plánu oba svobodně domluvili to samé ráno, to už asi zapomněl… Byla jsem hodně naštvaná, ani už jsem neměla sílu nikam jet sama. Koneckonců už bylo po poledni a než bych dojela na tu pláž, mohla bych stejně dobře jet zpátky. Stmívalo se kolem páté odpoledne a už nemělo cenu se někam hrabat. Saied mi zkazil celej den. Začala jsem se probouzet ze sna, protože takové jednání už jsem neuměla dál snášet. Takový vztah, kdy jsem si nebyla vůbec jistá, proč se mnou Saied vlastně je, jsem vůbec nechtěla. Akorát mě to vysávalo. Byla jsem s ním, ale šťastná jsem nebyla. Toužila jsem jen po troše pozornosti a pocitu, že se na něj můžu kdykoli spolehnout, že bude stát při mně. Ale on mě udržoval v permanentní nejistotě. Jednou byl na mě hodnej, podruhý mi řekl, abych mu šla z očí. Stávalo se to tak často, že by to odradilo každého.



U večeře se Saied snažil vtipkovat a schválně mě pobízel, ať si sednu k němu a Andrewovi. Ale já ho ignorovala. V noci jsem mu pak poslala sms, že končím. Neměla jsem sílu mu to říct do očí. Ne, že bych to neuměla vyslovit, ale nezvládla bych sedět vedle něj a poslouchat jeho argumenty a po tisící se cítit jako malej harant, kterého peskuje rozzlobenej fotr. Bylo mi z toho všeho fakt mizerně. Dostávala jsem čočku za úplně malicherné pitominy. Například když jsem na diskotéce stála vedle něj a pozorovala dva tančící ruské páry. Jedna z holčin měla silnější stehna jako já, ale tancovala s chutí a větší objem nohou ji evidentně netrápil. Musela jsem se usmát, jaká je to fešná slečna, a fandila jsem jí. Když diskotéka skončila, vraceli jsme se se Saiedem na pokoj. A tam mi Saied do očí řekl, jaká jsem stvůra, která se směje cizímu neštěstí. Vůbec prý netušil, jaký ďábel se ve mně skrývá. Já netušila, která bije. Zírala jsem na něj se spadlou čelistí a dožadovala se vysvětlení. Prý na mě koukal, jak se směju tomu, že se ten ruský pár pohádal kvůli mně. Absolutně jsem netušila, o čem mluví. Moji verzi vůbec nebral v úvahu. Snažila jsem se ho obejmout a s nadsázkou mu říct, jaký je to blázínek, ale vytrhl se z mé náruče a řekl mi, že se mám jít nejdřív do svého pokoje osprchovat a pak se teprve můžu vrátit a můžeme se o tom všem bavit dál. Samozřejmě že už jsem se ten večer k němu nevrátila.

Všechny tyhle situace jsem konzultovala s Korym. Prahla jsem po tom vědět, jestli je to mnou, nebo jestli je Saied skutečně takovej magor. Jenže Kory mi dal za pravdu. I podle něj byl Saied padlej na hlavu a něco s ním nebylo v pořádku. Protože takhle odmítavě se choval ke všem, ne jenom ke mně. Kory mi poradil, ať nejsem blbá a nenechávám si to líbit. Na Koryho já dala. Brala jsem ho jako svého bratra. Občas mě úplně šokoval, jak hned věděl, co mi je a co na mě platí. Věděl, jak se ke mně chovat, jak se mnou mluvit a jak se mnou zacházet. Měl silný charizma, ale naštěstí to nebyl vůbec můj typ 😊.

Moje slabá vůle se začala projevovat právě v tenhle čas. V tyhle dny jsem ztrácela soudnost, čest i důstojnost a začala padat do propasti. Saied za mnou po další naší hádce už nepřišel. Bylo to už skoro pět dní. Chyběl mi. Scházelo mi to naše společné spaní. Ani ne tak sex, ale to usínání na jeho prsou, v té komůrce mezi paží a hrudníkem. Napsala jsem mu sms, že mi chybí (!!!). Dnes se divím, že na to Saied slyšel. Přece jen, taky musel být unavený z těch neustálých rozchodů a návratů. Bohužel naše obnovené štěstí trvalo pouhý jeden den. V noci v jeho pokoji jsme si leželi v náručí a Saied se mě zeptal, komu všemu jsem o nás dvou řekla. Přiznala jsem, že o nás dvou ví moji kamarádi v Čechách, ale v Egyptě nikdo (kromě Koryho, Lindy a animátorů). Saieda chytl další amok. Prý mi kladl na srdce, ať o nás dvou nikomu nic neříkám. Prý jsem ho zradila a on už mi nikdy nic říkat nebude. Jenom tím svým žvaněním ubližuju lidem. Ale koho tím měl na mysli, to se nesvěřil. Já marně tápala po tom, komu by mohlo ubližovat, že moji kamarádi v Praze vědí o mých milostných eskapádách s jedním DJ z Egypta. Co je to za logiku? Nicméně pro Saieda byla tahle „zrada“ asi velkým problémem, protože si lehl do druhé postele. Proč na mě byl tak zlej??? Až jsem si začala říkat, že by bylo fakt nejlepší, kdyby z hotelu odešel. Tohle nemělo řešení. Schizofrenik na entou.



Kory nás zase na pár dní opustil a já byla provizorní šéf. Přes den jsme hospodařili u bazénu, když přišel Saied a odvedl mi Andrewa. Když se ti dva po hodině vrátili, ptala jsem se Saieda, proč Andrewa vzal s sebou, aniž by se mě předem zeptal, když ví, že animátoři nemůžou jen tak bez svolení odcházet pryč. A Saied se rozzuřil, řekl mi, že jsem neschopná a sama nad sebou potřebuju kontrolu, protože tuhle práci nezvládám. V dobré víře a s klidným hlasem jsem mu říkala, že můžeme vše vyřešit v klidu jako dospělí lidé. Jen jsem Saieda žádala, aby nevyužíval můj tým v jejich pracovní době, aniž by se mě předem zeptal, a aby to respektoval. A on začal řvát jako blázen, ať už s ním nikdy nemluvím a jestli s ním chci něco řešit, ať se obrátím na Koryho nebo na manažera a ať ho nechám být a v klidu pracovat a pakuju se od něj. Řekl mi, že jsem „fucking shit“, čímž mě úplně rozsekal. Jak mi tohle může říct po tom všem? Jak tohle může říct někomu, kdo ho miluje a přitom ví, že mu to strašně ublíží? Proč mě začal tak strašně nenávidět?

Byl skoro konec října a v tuhle chvíli jsem naplno pochopila, že Saieda ztrácím. V hotelu bylo čím dál víc hostů, a když přijela holandská slečna jménem Margot, bylo vymalováno. Margot byla překrásná mladičká blondýnka, která přicestovala do hotelu s celou rodinou. Do Saieda se zamilovala snad na první dobrou. A ani on k ní samozřejmě nezůstal lhostejný.

Pokračování příště...


No comments:

Post a Comment