Saturday, 30 June 2018

Saied mi KONEČNĚ zmizel ze života (Díl 14.)


Kolem dubna 2014 jsem se pomalu začínala dostávat do normálu. Přišlo jaro, teplé počasí a slunko a já v Praze stále nenacházela práci. Osvítil mě nápad, zkusit to na jednu sezónu jako animátorka v Evropě. Moje milovaná Itálie nevyšla, ale na Kypru po mně hrábli všemi deseti. Strávila jsem tam nakonec úžasných šest měsíců, ale přesto jsem celou tu dobu snila o tom, že až na podzim na Kypru skončí sezóna, vydám se zpátky do Egypta pomoci jim s vánoční show. Vidět se zase s Korym, se svým hotelem Dreams Beach, a tak podobně. Saied už v hotelu nepracoval, o to snadnější to pro mě bylo.
V Egyptě jsem se objevila po bezmála deseti měsících. Když jsem přistála na letišti v Hurghadě, nevěřila jsem vlastním očím. Všechno mi připadalo úžasné, jako kdybych se po letech vrátila domů. Tak velký dojem na mě všechno to špinavé a neměnné prostředí udělalo. Euforii mi nezkazil ani opožděný kufr, který zůstal neznámo kde a já musela nějakou dobu pobýt v Egyptě bez něj (nakonec se z toho vyklubaly celé tři týdny, ale to už je dnes spíš historka pro zasmání).
V Dreams Beach leželo vše na svém místě. Absolutně nic se nezměnilo. Stejný personál, stejné vybavení, totožní hosté. Což bylo vlastně strašně fajn, protože jsem se v novém animátorském týmu necítila tak sama. Kory nakonec v hotelu nebyl, takže než jsem si zvykla na nové obličeje, družila jsem se hlavně se starými známými hosty 😊. Ale štěstí mi přálo a do hotelu se za pár dní vrátil i můj maličký Andrew a bohužel i… Saied. Šéf animátor Hamo si mě vzal stranou, aby mi tuhle šílenou novinku oznámil. Kory mu zřejmě dost navyprávěl o mé situaci, takže bylo jen dobře, že Hamovi nemusím nic vykládat sama. Nadšená jsem nebyla, co si budeme povídat. Ale už jsem mentálně byla někde jinde a někdo takový jako schizofrenický Saied mě nemohl rozhodit. Alespoň jsem si to ze začátku myslela. Když jsme se pak celý tým vraceli od bazénu do lobby, kde Saied popíjel kafe, ostříhaný na krátko, bylo mi dost úzko. Ani ne tak z něj, ale spíš jsem si nebyla jistá, jak se k němu po tom všem mám chovat. Každopádně Saied „nezklamal“. Jen mi podal ruku, aby se neřeklo a dál se bavil jen s klukama. Nic víc jsem od něj ani nečekala. Šla jsem si po svých a byla jsem oukej.
V hotelu jsem měla tak trochu protekci, protože jsem byla najatá jen jako výpomoc na závěrečnou show. Neměla jsem tudíž na starosti žádné denní aktivity, jen jsem celé dny trávila v kids clubu, kde jsem donekonečna nacvičovala choreografie. Děti v hotelu stejně nebyly, takže jsem měla absolutní klid. A nový tým byl fajn. Hamo byl skvělej od první chvíle. Byl to podobný typ jako Kory, mohla jsem se na něj spolehnout a vypovídat se mu, když byla potřeba. Jeho polská žena Dorota byla zrovna čerstvě těhotná, takže jsme si měly i co říct. Jakoby bůh nechtěl mě nechat být jen tak. Nejdřív mi do cesty vrátí Saieda a teď i Dorotu, která byla přesně ve stejném stádiu gravidity, jako já před necelým rokem. Ale brala jsem to jako ironii osudu a nijak zvlášť nad tím nepřemýšlela.
Stalo se to asi týden po mém příjezdu do hotelu. Do té doby jsme spolu se Saiedem nemluvili, jen jsme kolem sebe našlapovali po špičkách, ani jeden nevěděl, jak se k tomu druhému má chovat. Tu komunikační bariéru nakonec prolomil on, když se mě večer na diskotéce přeptal, jak se mám a co jsem celý ten rok dělala. Povídali jsme si normálně, bez emocí. Viděl nás Hamo a ta „hrůza“ v jeho očích byla znát. Problémy na cestě 😊.
Běžně jsme komunikovali, zdravili se, až jsem se jedné noci ocitla v Saiedově pokoji. Leželi jsme vedle sebe v posteli a koukali na film. Ale k ničemu nedošlo. Spali jsme jeden vedle druhého jako dvě jeptišky a bylo to takovým zvláštním způsobem hezké. Byla jsem ráda. Stejná situace se opakovala i o pár dní později. Na důvod Saiedovy abstinence jsem se neptala, ale řekl mi to sám. Výřečný na to byl dost. Tvrdil mi, že se změnil a je teď úplně jiný. Více naslouchá Alláhovi a nechce žít zapovězený život, tzn. mít sex před svatbou. A také nechtěl lhát sám sobě. Já to akceptovala, ale znala jsem toho člověka až moc dobře na to, abych jeho proměně moc nedůvěřovala. Ostatně ani mi na tom moc nezáleželo.
Bylo to zvláštní, ale jakmile bylo mezi námi jasno, že spolu žádný vztah nemáme, Saied najednou vůbec neprotestoval, abychom spolu trávili čas a dokonce spolu jeli na výlet do Hurghady. Vzhledem k jeho dřívějším výletovým excesům to byla věc vskutku nevídaná. Vůbec jsem nepočítala s tím, že by se ke mně Saied mohl připojit, ale ráno mi stál u dveří a byl připravený na cestu. Co mě ale zarazilo, že kategoricky trval na tom, abychom jeli taxíkem. Do normální autobusové dopravy prý nevkročí. Nechápala jsem. Věděla jsem, že Saied na taxi nemá peníze a já to auto platit ze svého nehodlala. Chtěla jsem dojet do Hurghady na pár korun a ne potom do konce měsíce škudlit každou libru. Jenom aby si pán mohl vézt zadek. Ale Saied to zařídil po svém. U silnice stopl jakéhosi dědečka, který souhlasil, že nás doveze do Hurghady a zpátky za sto egyptských liber. Což bylo strašně pod cenou. Bylo mi ho líto, ale souhlasil dobrovolně a asi byl i rád, že ten den donese domů aspoň pár liber. Bylo mi ale stydno za Saieda, který dědu v Hurghadě využil doslova jako osobního řidiče, když se nechal vozit z jednoho místa na druhé, abychom se sešli se Shadym, naším bývalým kolegou z animátorského týmu, abychom vyzvedli pár věcí a stavili se i pro jídlo. Děda za celý den, co s námi strávil, nevypil ani kapku vody, ani nic nesnědl. Ani když jsem mu nabízela. Chudák. Bylo mi trapně. Cestou zpátky jsem si ze zadního sedadla prohlížela Saiedovu spící tvář a přemýšlela jsem, co mě na tom člověku vlastně tak přitahovalo. Zůstat v Egyptě po jeho boku by bylo šílenství.
Sám Shady mi říkal, že kdybych se rozhodla zůstat se Saiedem, měla bych ze života peklo. Drogově závislej, vyšinutej skoro žebrák. Zalezlej ve svém pokoji pro zaměstnance dnem i nocí jako pes. Tohle jsem přece nechtěla. Když jsme takhle jednou šli celý tým z hotelu domů, Saied šel s Hamem vepředu před ostatními. Já ho pozorovala a v tu chvíli jsem si uvědomila, že už vlastně vůbec nemám chuť ho líbat. Ta láska už byla pryč. Spíše jen z nostalgie a ze vzpomínek jsme se o pár dní později se Saiedem domluvili na tom, že si uděláme do Hurghady další výlet a tentokrát přes noc. Což byla neuvěřitelná změna. Dříve jsem Saieda nedostala nikam a mohla jsem prosit, klečet na kolenou, vyhrožovat a nic. A teď jsem jen vše nechala volně plynout a společné trávení času přicházelo jaksi samo. Během čtrnácti dnů jsme spolu absolvovali dvě cesty. Dříve něco absolutně vyloučeného.
Do Hurghady jsme měli odjíždět večer po práci, ale Saiedův kamarád pro nás přijel snad až ve dvě ráno, když už se mi nikam moc nechtělo. Bylo to pozdě. Ale jeli jsme. Po dvou hodinách jízdy jsme se usadili do bytu jednoho ze Saiedových známých, už se rozednívalo. Saied ještě asi hodinu kecal s klukama, vůbec jsem tehdy nechápala důvody, proč mě na tu cestu bral s sebou. V autě se bavil jen s klukama, v bytě taky a já sama ležela v pokoji a snažila se usnout. Když pak Saied konečně přišel do pokoje a zaklapl za sebou dveře, ptala jsem se sama sebe, co tam vlastně dělám. Saied si přilehl ke mně a pokusili jsme se o sex. Ty tam byly jeho dřívější povídačky o znovunalezení Alláha a nesouložení před svatbou. Ale vlivem většího než malého množství vykouřeného hašiše a absence povzbuzujícího modrého prášku k ničemu významnějšímu nedošlo. I přesto Saied načal ty svoje budovatelské plány, kdy vyslovoval nahlas své sny a přání, které ale nikdy nebyl schopen naplnit. Mluvil o svatbě a dětech, vyzvídal dokonce, kde bych si přála rodit. Ale mě tyhle řeči o společné budoucnosti jen svazovaly a přiváděly do úzkých. Na Kypru jsem znovu přičichla k životu plnému svobody a nechtěla jsem se nadosmrti upíchnout v Egyptě s psychopatem, bez peněz a nulovými možnostmi. Když Saied usnul a já si postopadesáté prohlížela jeho tvář, uvědomovala jsem si, že vlastně s tímhle drogami prolezlým člověkem nechci mít žádné svazky.
Nicméně Saied sám všemu utnul konec a já alespoň byla z obliga mu cokoli vysvětlovat a zpovídat se ze svých důvodů, proč s ním nechci být. Blížil se den mého odjezdu domů a Saied se mě zeptal, jestli bych mu nedala svůj telefon. Neviděla jsem důvod mu ho dávat, vzhledem k tomu všemu, co se mezi námi kdysi odehrálo. Odmítla jsem tedy. A Saiedova reakce se dala očekávat. Úsměv mu zmizel z tváře a nezapomněl to hodně jízlivě okomentovat. Ukázala jsem mu tím, co pro mě znamená telefon a co pro mě znamená Saied. Typické vyděračské gesto. Odjela jsem bez rozloučení.  
Saieda jsem velkou náhodou potkala o dva roky později v Hurghadě na ulici. On jel na motorce a byl stejně překvapený jako já, že mě tam vidí. Akorát jsme se pozdravili, políbili na tváře, ale na žádný rozhovor nebo kafe nebyl čas ani u jedné ze zúčastněných stran. V té době chodil s mladou sympatickou Němkou, která byla podle vyprávění mých přátel přesně tím, co Saied potřeboval. Silnou osobností, která si od něj nenechala nic líbit a Saied poslouchal jako ratlík. Ale i přesto, když měl ty svoje abstinenční chvíle, nezapomněl se chovat jako kretén. Svou přítelkyni prý jednoho krásného dne zmlátil a zkopal do břicha tak, že chodila čtrnáct dní s černými brýlemi na očích.
O další půlrok později jsme se se Saiedem viděli znovu. Tentokrát jsme na sebe měli více času, sešli jsme se u břehu moře a vykládali si. Smáli jsme se tomu, co bylo, vzpomínali a nic jsme nepředstírali. Skončila jsem ten večer u něj v bytě, kde jsme se o něco málo pokusili, líbali se, dotýkali. Ale tak nějak jsme oba už definitivně pochopili, že tudy cesta nevede. Viděli jsme se ještě párkrát, když jsem si potřebovala dobít telefon a v mém bytě zrovna nešla elektřina, nebo když jsme šli společně na návštěvu k Saiedově známému. Tam jsem byla jakýmsi pátým kolem u vozu, tak jsem se beze slova sebrala a odešla. To byl podzim 2016. Saieda už jsem od té doby nikdy neviděla. Náhoda tomu chtěla, že mi tohle jaro Saied poslal zprávu na facebook. Pro věrohodnost ji uvádím v původním znění:

17 MARCH 12:51
Saied
Jana. I want to speak with you
When is your day off
Jana
monday
What do you want to speak about?
Saied
In monday we speak.ok?
Saied
But i hope when i speak with you.......i speak with my friend......and not speak with someone i don't know befor
Jana
Of course
Saied
Coz befor......we was alot of night in one bed.......one body
Eating,working,danceing, smailing, fighting togthet
I found out.....that you was the most respected to me.....and know me alot of things
Thats why i want to speak about
All guys friends....they was not like our relationship
Iam cameing to you and in my Hand is SAIED....TO give to you
18 MARCH 13:38
Saied
No.words??
Jana
It is too late for this
Saied
I don't think so
18 MARCH 15:37
Saied
Or maybe feeling died
18 MARCH 23:15
Saied
Maybe we are the same.....but we don't understand each other......or maybe we don't want to understand each other
19 MARCH 11:20
Jana
Saied, the problem is that you have 2 personalities. You need to stop taking drugs. It makes you be 2 people in the same time. Sorry for saying this.
20 MARCH 14:31
Saied
Maybe coz iam alone all time.....thats why i smok.....to be with my self


Už jsem neodpověděla. Nemám důvod. Pro mě je tahle kapitola jednou provždy uzavřená. Udělala jsem spoustu fatálních neodpustitelných chyb, všechno to trápení jsem si způsobila jen a pouze sama. Není žádný důvod mě litovat. Tohle není výpověď zhrzelé milenky. Jen jeden z mnoha příběhů, jichž se v Egyptě dějí tisíce.



2 comments:

  1. Ahoj Jano :)
    asi měsíc zpět jsem shodou okolností narazila na Tvůj blog, čte se sám, umíš psát, máš holt to umělecký střevo.. ;) Proč nepíšeš dál? Je to velká škoda... pořád čekám na nový příspěvek :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj, děkuju moc. Určitě budu psát dál, právě jsem se vrátila po třech týdnech z Egypta. Tak až se dám do kupy, něco zase zplodím :)

      Delete